Kázání z neděle 25. července 2010 - Žalm 127
Poutní píseň. Šalomounova.
Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.
Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.
Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení,
zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.
Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna.
Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí.
Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec!
Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli.

Dobré ráno, přátelé-poutníci.

Jste-li delší čas na cestách – na dovolené, nebo na pracovní cestě – nejspíš přijde dříve či později chvíle, kdy se začnete těšit domů. Domů může přitom znamenat do Čech, pobýváte-li v cizině, nebo do svého domečku, do svého pokoje, do své postele. Vůni domova zkrátka ničím nepřebijete.

Jako křesťané však také věříme, že v tomto světě jsme, de facto, stále „na cestách“. Jsme tu jako hosté, jako cizinci, kteří míří domů. Jedno křesťanské knižní nakladatelství se proto jmenuje velmi přiléhavě: Návrat domů. Ano, vracíme se domů, do našeho věčného příbytku, kde nám náš Vzkříšený a milující Pán připravil místo. Na této naší pouti, na této cestě vzhůru, se během těchto prázdnin povzbuzujeme slovy poutních písní, žalmů 120 až 134. Pomáhají nám toužebně vyhlížet náš nebeský domov, radovat se ze společenství s bratry a sestrami, vzdorovat zlým jazykům i lákavým pokušením, nalézat pomoc u Boha v době, kdy sejeme v slzách.