Milí přátelé věrného Boha –
Věrnost jako vlastnost jistě všichni známe. Je to kladná vlastnost a poměrně vzácná, takže si věrnosti velmi vážíme. Věrný může být třeba kamarád, což znamená, že vás takový kamarád nezklame a neoklame, nepodvede vás a neopustí vás v nouzi. Proto se říká, že v „nouzi poznáš přítele“. Věrný kamarád či přítel také nevyzradí vaše tajemství, které mu svěříte. A když vám něco slíbí, tak to splní, pokud může. S věrným kamarádem si zůstáváte blízcí, i když jste na čas jeden od druhého vzdáleni (někdy si přátelé přísahají věrnost až do smrti!). Příkladem přátel na život a na smrt byli mušketýři, kteří razili heslo „jeden za všechny, všichni za jednoho“.
Ve zvířecí říši bychom našli jako příklad věrnosti třeba psa. Pes je věrný přítel člověka. Neopustí vás, zůstane s vámi a je vám oddaný, i když jste na něj někdy „jako na psa“. Jsou dokonce případy, kdy pes byl tak věrný svému pánovi, že když jeho pán zemřel, seděl jeho pes několik dní u jeho hrobu. Byl svému pánu věrný „až za hrob“.
Věrnost muže a ženy je také očekávána v manželství. Manželé si jsou věrní, když nechodí za jinou nebo za jiným, spoléhají jeden na druhého, pomáhají si, jsou jeden druhému oporou za všech okolností, tedy v dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě. Velmi často však dochází k opaku, tedy k manželské nevěře...
Boží věrnost
Dnes jsme si četli v 5. knize Mojžíšově prohlášení Mojžíše k Izraelcům. Mojžíš jim připomněl, že Hospodin je jejich věrný Bůh. „Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.“ A my si i dnes připomínáme to samé: Hospodin, živý Bůh, je věrný.
Možná se ptáte, proč je nám to vlastně připomínáno? Důvodů je více, ale vybral jsem tři. Zaprvé, někdy se nám to nezdá. Připadá nám, že jsme na to zůstali sami, a říkáme si: Bůh mě opustil. Nebo Bůh nesplnil, co slíbil. Ale Bůh zůstává věrný, i když se nám to nezdá. Zadruhé, někdy to ten Zlý rozporuje. Ďábel nám podsouvá, jak to dělal už v zahradě Eden s Adamem a Evou nebo na poušti s Ježíšem, že Bůh nemluví pravdu a neplní své slovo, své sliby či výhružky. Nebo ďábel zpochybňuje Boží lásku: Ano, Bůh tě kdysi miloval, ale teď už ne! A zatřetí, potřebujeme být znovu a znovu ujištěni o tom, že Bůh je věrný, protože na to někdy prostě a jednoduše zapomínáme. Tolik věcí se kolem nás děje, tolik informací nás zaplavuje, až bychom mohli nakonec úplně zapomenout, kdo je v té vší nejistotě, chaosu a zklamání tím věrným a vždy spolehlivým Bohem.
Chceme-li lépe chápat Boží věrnost, podívejme se na toto slovo v původním jazyce, kterým Mojžíš psal. Hebrejsky se věrnost řekne „emuná“ – odtud také jedno z Božích jmen či titulů: El emuná, Bůh věrný. Související se slovem emuná je mimochodem známé slovo „amen“, tedy vpravdě, vskutku (Ježíš ho používal, aby zdůraznil naprostou spolehlivost toho, co následně říká). Příbuzným pro obě tato slova, emuná i amen, je slovo „emet“, které má význam „pravda, jistota, pevnost, spolehlivost“. Čili věrný je ten, kdo je pravdivý (jak byste ostatně mohli věřit lháři, že?); věrný je ten, kdo je pevný, jistý, neměnný (jak byste mohli věřit někomu, kdo se zničehonic bude chovat jinak a mluvit jinak?); věrný je ten, kdo je spolehlivý (jak byste mohli věřit někomu, kdo nedodrží své slovo?).
Lidská věrnost/víra
Zajímavé jistě je také to, že slovo emuná, věrnost, zároveň znamená víra! My, lidé, jsme „věrní Bohu“ především tím, že Mu věříme; že věříme tomu, co nám říká; že spoléháme na Jeho věrnost, pravdivost a spolehlivost.
Naše víra/věrnost je pro Boha důležitá. Ostatně první hřích v zahradě Eden byl právě v zásadě otázkou nevíry, nedůvěry, nevěry Adama a Evy. Satan zpochybnil Boží věrnost a spolehlivost toho, co říká, a člověk mu uvěřil. Od té doby každá lidská neposlušnost Bohu vždy pramení z lidské nevíry, nedůvěry, nevěrnosti Bohu.
I my možná někdy, možná často, selháváme ve své věrnosti vůči Bohu. I my stále máme pochybnosti, cítíme nejistotu, necháváme si „otevřená vrátka“ ve svém postoji k Bohu. Vězte ale, že Bůh již zaplatil krví svého Syna za všechnu naši nevěrnost a nespolehlivost a opět a znovu nás zve, abychom u Něho našli odpuštění, pokoj a důvěrné spočinutí. I když my selžeme, věrný Bůh neselhává: „Jsme-li nevěrní, On zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“ (2. Timoteovi 2:13)
Bůh je zkrátka „Jsem, který jsem“. Nemění se podle našich přání. Je, jaký je, bez ohledu na nás. Je věrný sám sobě, tomu kým je. A v Kristu Ježíši se nám stal věrným Přítelem, Zachráncem a Pánem, který nás neopustí, nevymění nás, nezřekne se nás – nás, kteří Mu přes všechny pochybnosti a svádivé hlasy kolem věříme. A ten, „kdo v Něho věří, nebude zahanben.“ (Římanům 10:11)
Kristus je Skála věků! I kdyby váš kamarád selhal, i kdyby vás pes opustil, i kdyby vám muž/žena byl/a nevěrný/á – Bůh je věrný, pravdivý, pevný, spolehlivý. Kdo k Němu srdcem přilne, bude Mu víc a víc podobný. Amen.