Milí spolubojovníci a spolupoutníci –
V současnosti probíhají na světě mnohé boje a konflikty, jak mezi lidmi, skupinami lidí či národy lidí. Mezi ty nejvýraznější patří agrese Ruska na Ukrajině a boj Izraele s palestinským hnutím Hamás v pásmu Gazy. Ať už jsme přímí účastníci určitého konfliktu nebo jen jeho pozorovatelé, obvykle se přidáváme na stranu jednoho či druhého. Je ale také dost možné, že z různých důvodů chceme zůstat neutrální a nemáme vyhraněné postoje k danému konfliktu.
![broken image](http://custom-images.strikinglycdn.com/res/hrscywv4p/image/upload/c_limit,fl_lossy,h_9000,w_1200,f_auto,q_auto/874804/989592_199368.jpeg)
Také obě strany zapojené do konfliktu mohou časem najít určité kompromisy, objeví jakousi střední cestu mezi dvěma krajními cestami, když učiní ústupky ze svých postojů a požadavků, které dosud zastávali. Konflikty také mohou po čase zamrznout a přejít do stavu, kdy se ani jedna strana neposouvá kupředu. Status quo, stav beze změn a bez vývoje, pak může trvat třeba i dlouhá léta.
![broken image](http://custom-images.strikinglycdn.com/res/hrscywv4p/image/upload/c_limit,fl_lossy,h_9000,w_1200,f_auto,q_auto/874804/82798_419714.jpeg)
Když jsem se zamýšlel nad našimi duchovními boji a konflikty, nad tím, jak si Boží království razí cestu v temnotách našich životů, jak si Ježíš aktivně činí nároky na naše rozhodování a upřednostňování, uvědomil jsem si, že v těchto bojích nemůže docházet ke kompromisům a že tyto boje nezamrzají a nekončí dosažením nějakého plató, stabilního stavu beze změn.
![broken image](http://custom-images.strikinglycdn.com/res/hrscywv4p/image/upload/c_limit,fl_lossy,h_9000,w_1200,f_auto,q_auto/874804/220535_271403.jpeg)
Vytanula mi na mysl slova Ježíše, která jsme si dnes četli a která právě mluví o této skutečnosti. Byly to dva úryvky. V tom prvním došlo k situaci, kdy Pán Ježíš vyléčil němého, na což někteří přihlížející prohlásili, že Ježíš „démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů“ (Lk 11:15). Ježíš pak reaguje tím, že poukazuje na pošetilost představy, že by satan byl sám proti sobě rozdělen – to by to mohl rovnou zabalit, jeho kralování by dlouho neobstálo. S Ježíšem však přišlo Boží kralování, které přemáhá kralování toho zlého. Ježíš je silnější než onen „silný muž v plné zbroji“. Přemohl ho a zbavil jeho zbroje. Ježíš se tedy ostře vyhrazuje proti tomu, že by On dělal se satanem nějaké kompromisy, že by používal jeho sílu nebo vliv. V žádném případě!
Za koho kopeš?
Ale co je také hodné povšimnutí, jsou slova, která Ježíš dodává a která upozorňují na fakt, že tak tomu bude také s těmi, kteří Ježíše následují. „Kdo není se mnou, je proti mně;“ říká vážně Ježíš, „kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“ (Lk 11:23) Jinými slovy, v duchovním světě jsou jen dva tábory: těch, kdo jsou s Ježíšem, a těch, kdo s Ním nejsou, a jsou tedy proti Němu. První tábor spolu s Ježíšem „shromažďuje“ – což je obraz žní, kdy dělníci snášejí snopy k sobě. To znamená, že to jsou všichni, kdo se spolu s Ježíšem podílejí na Jeho záchranné akci, na sdílení evangelia s tímto světem, neboť evangelium o Kristově oběti za nás a vítězství nad hříchem je tou „mocí Boží ke spasení pro každého, kdo věří“ (Řím 1:16).
Kdo však s Ježíšem neshromažďuje, ten naopak nějak stojí v cestě, brání a rozptyluje. Proto také, jak dál vysvětluje Ježíš, když z člověka vyjde nečistý duch, buď se v něm usadí a usídlí Duch Boží, Duch svatosti a pravdy, nebo se vrátí ten nečistý duch a přivede s sebou jiné, horší než je sám (Lk 11:24-26).
![broken image](http://custom-images.strikinglycdn.com/res/hrscywv4p/image/upload/c_limit,fl_lossy,h_9000,w_1200,f_auto,q_auto/874804/380502_542604.jpeg)
Co se týče Krista a Jeho kralování, nelze být neutrální. Nelze najít kompromisy mezi tím, co nabízí satan, tento svět a hřích v nás, a tím, co dává a čím vládne Pán Ježíš v nás. Podobně hovoří Písmo o tom, že nelze sloužit dvěma pánům, či o tom, že nelze být zároveň přítelem světa i přítelem Boha. Každým naším rozhodnutím, každým upřednostňováním něčeho oproti něčemu jinému, vyjadřujeme svou příslušnost k jednomu, nebo druhému táboru.
Pozor, i tím, že přiznáváme, že naše minulá rozhodnutí byla Bohu nevěrná nebo neupřímná, vyznáváme svou přiléhavost do tábora Ježíše Krista! Neboť to není tábor sebeospravedlňujících se lidí, kteří se považují za dokonalé; naopak, je to tábor lidí, kteří (někdy bolestně) poznávají, že padají, selhávají, nestačí, nedosahují, a že proto niterně potřebují Boha, Jeho milost, Jeho oběť, Jeho spravedlnost, Jeho sílu, Jeho trpělivost, Jeho pokoru, Jeho láskou přetékající srdce.
![broken image](http://custom-images.strikinglycdn.com/res/hrscywv4p/image/upload/c_limit,fl_lossy,h_9000,w_1200,f_auto,q_auto/874804/147335_550389.jpg)
Satan nabízí člověku jen parodii na to všechno, co dává Ježíš a co je skutečné. Nespokojte se tedy s pouhou napodobeninou…
Ještě s tebou neskončil
Druhý úryvek, na který jsem narazil a který rozproudil celé toto rozvažování, byla Ježíšova řeč o vinné révě v Janovi 15. Náš Pán se tam přirovnává ke kmeni, nás připodobňuje k ratolestem, větvičkám, které jsou k němu připojené a z něho čerpají všechno, co potřebují, aby žily a nesly ovoce. A Otec Bůh, jako vinař, „každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.“ (J 15:2)
![broken image](http://custom-images.strikinglycdn.com/res/hrscywv4p/image/upload/c_limit,fl_lossy,h_9000,w_1200,f_auto,q_auto/874804/681768_757392.jpeg)
Z toho je patrné, že jsou opět jen dvě možnosti a my, jakožto ratolesti, si nemůžeme říct, že náš aktuální duchovní stav, který se projevuje tím, jaké neseme zrovna ovoce – ovoce Ducha, tedy lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, atd. – že tento stav je jakýmsi zamrzlým, ustáleným stavem, se kterým je už Bůh hotov a spokojen. Nikdy nejsme „pacientem ve stabilizovaném stavu“; Bůh na nás stále maká!
Větvičky, které jsou pevně přimknuté ke Kristu a již nesou ovoce, Bůh pročišťuje a prostřihává, aby jejich úroda byla ještě hojnější. Někdy se nám možná zdá, že už jsme dosáhli maxima a že nás už Bůh „nechá na pokoji“ a bude nám už vše vycházet a šlapat jako po másle. Jenže to je jen zdání! Jak bychom mohli víc a dál růst v lásce, radosti či trpělivosti, kdyby Bůh nezasahoval do našich životů, nekladl nám do cesty další zkoušky a výzvy, které vyžadují a prověřují právě lásku, radost či trpělivost od Něho!? S Bohem nelze čekat dosažení „status quo“; jsme jako nedokončená dálnice, stále „ve výstavbě“.
![broken image](http://custom-images.strikinglycdn.com/res/hrscywv4p/image/upload/c_limit,fl_lossy,h_9000,w_1200,f_auto,q_auto/874804/687030_5341.jpg)
Přátelé, v úvodu jsem vás nazval spolubojovníky a spolupoutníky. To mělo svůj smysl. Ano, jsme spolubojovníci: společně s Kristem v srdci bojujeme proti bezbožnosti a povýšenosti člověka, stavíme se proti všemu, co ovládá tento věk tmy, v Boží zbroji se stavíme na odpor pokušením a lákadlům, hasíme ohnivé šípy toho zlého, pohotově sloužíme evangeliu pokoje.
A jsme také spolupoutníci: společně s Kristem v srdci nestojíme na místě, neohlížíme se jako Lotova žena za tím, co kvůli Pánu opouštíme, neuhýbáme před výzvami, které nám Otec předkládá, aby budoval naši důvěru a naději v Něho.
![broken image](http://custom-images.strikinglycdn.com/res/hrscywv4p/image/upload/c_limit,fl_lossy,h_9000,w_1200,f_auto,q_auto/874804/646357_138372.jpg)
Jsme v boji bez kompromisů; jsme na cestě bez dlouhých prodlev. Vydržme v Kristu!
Amen.