Zpět na stránku

FiCh - Mrtvý pro hřích, živý pro Boha II. 

- Nová identita Božího dítěte

Křesťanský život je víc než jen o následování Boží vůle. Je o pochopení toho, kým jsi: Boží dítě v Kristu.

· FiCh

Monika se za svého syna vroucně modlila. Vychovala Augustina v křesťanské víře, ale on její učení v dospívání zavrhl. Odešel z domova kvůli škole a přidal se ke skupině mladíků, kteří se rádi chlubili svými sexuálními počiny. Augustin se brzy nelišil od svých nových přátel.

Žít naši starou identitu?

Jeho svědomí ho obviňovalo z nemorálního životního stylu, ale to ho nezastavilo. Augustin uvěřil lži, že žít křesťanským životem by zničilo veškerou jeho zábavu. Ve své autobiografii Vyznání se přiznal k této sobecké, mladické modlitbě: „Dej mi čistotu... ale zatím ne.“ Usoudil, že je tu příliš mnoho „zábavy“, kterou je potřeba si nejprve užít. Jako mnoho lidí i on vsadil na to, že s morálkou by to mohl začít brát vážně až později.

broken image

Vzbouřil se proti všem Božím příkazům. Vyprávěl, jak jednou s přáteli kradli v sadu hrušky. Sám přitom nebyl ani hladový, ani chudý. Ani to „zakázané ovoce“ nechtěl. Proč tedy spáchal onu krádež? Protože mohl. Hříšné tělo cítí vzrušení z toho, že dělá něco zlého, kvůli zlu samotnému.

Augustin byl hluboký myslitel a chtěl najít odpovědi na životní otázky. Jako mladík zkoumal filozofii Manichejců. Ve srovnání s Biblí se mu jejich učení zdálo sofistikovanější a poutavější. Jejich komplikovaná mytologie zčásti učila, že všechen lidský hřích pochází mimo lidskou vůli. To Augustinovi pomohlo omluvit své činy tím, že své hříchy svedl na vnější příčinu, zejména na svůj hřích života se ženou, která nebyla jeho manželkou. Chtíč byl zvláště silným pokušením pro Augustina, který bez okolků přiznal, že o blízkost a společnost té ženy vlastně ani nestál.

broken image

Našel úspěch v kariéře učitele, ale klid v srdci nenašel. Přestože byl tak inteligentní a aktivně hledal pravdu a smysl života, jeho mysl zůstala zahalená a jeho hledání bylo frustrující. Dalo by se říci, že Augustin žil v temnotě. Přesněji však řečeno, temnota žila v něm. Ať jako mladík porušující zákony, nebo jako nemorální, i když kultivovaný mladý muž, Augustin jen projevoval navenek svou identitu: identitu hříšníka, který si plní své sobecké touhy.

Apoštol Pavel popsal Augustinův život o čtyři století dříve, když odrazoval efezské křesťany od nemorálního a prázdného života, jaký kdysi žili odděleně od Krista: „To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ. Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci.“ (Efezským 4:17-19)

Pavel použil nejméně čtyři obraty, aby zdůraznil bezduché smýšlení nevěřících: „marnost jejich představ“, „zatemnělou mysl“, „nevědomost“ a „zatvrzelost jejich srdce“. Ti, kdo jsou odloučeni od života Božího, mají naprosto špatný náhled na život a nevědí to. Jejich klamné touhy slibují potěšení, bohatství a pozemské štěstí, ale místo toho vedou dříve či později k nespokojenosti a frustrující prázdnotě – k tomu, co Šalomoun nazýval „honba za větrem“ (Kazatel 1:17).

broken image

Vidět naši novou identitu!

Augustinova matka Monika se za svého syna nadále modlila. Žila dost dlouho na to, aby viděla, jak Bůh vyslyší její modlitby.

broken image

Augustin se přestěhoval do Milána, aby navštívil katedrálu a učil se od Ambrože, městského biskupa a proslulého, talentovaného kazatele. Augustin, stále skeptický vůči křesťanství, neměl žádné plány poslouchat evangelium. Plánoval růst ve svých odborných dovednostech jako učitel. Zatímco výmluvné vedení Ambrožova kázání přitáhlo Augustina do milánské katedrály, evangelijní obsah Ambrožových kázání přitáhl tohoto skeptika ke kříži Kalvárie. V biskupových poselstvích spatřil Augustin Ježíše. Nyní poznal tu jedinou cestu k pokoji s Bohem. A když mu Boží slovo zjevilo Ježíše jako tu Cestu, Pravdu a Život, odhalilo mu také, že lidské filozofie byly jen lži, nic víc.

broken image

Milostivý Otec přivítal doma další dítě. „Tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ (Lukáš 15:24) Augustin byl pokřtěn. Konečně věděl, kým je – omilostněné dítě Boží.

Nyní, když byl Augustin smířen s Bohem, se bitevní linie posunuly. Jeho nová identita se střetla s jeho starými návyky. Boží vůle ohledně nemravnosti byla jasná, ale jeho sexuální návyky byly silné. Ten konflikt se nevyřešil během chvilky. Jeho matka mu nabídla rady. Jeho přátelé uváděli příklady světců, kteří se údajně odvrátili od veškeré světskosti. Nic z toho příliš nepomohlo. Jediná věc, která posílila jeho „nové já“, aby překonalo staré, hříšné zvyky, bylo Boží slovo.

broken image

Zmítán tímto bojem spěchal jednoho dne do své zahrady, popadl svou Bibli, otevřel ji v dopise Římanům (13:13-14) a tam četl: „Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.“

Žít naši novou identitu!

Křesťanský život znamená více si pamatovat, kdo v Kristu jsme, než si pamatovat seznam toho, co dělat a co ne. Dobré skutky nejsou jen nějaké vnější činy. Nejsou ani většinou o vnějších výkonech. Výchozím bodem je nové nastavení mysli dané Božímu dítěti. Jak to napsal Pavel: „Nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli.“ (Římanům 12:2a)

Augustin pochopil svou novou identitu a nechal svou identitu určovat své činy. V Božím slově našel život v Kristu, svou novou identitu a také sílu žít jako člověk mrtvý hříchu a živý Bohu. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Korinťanům 5:17)

broken image

Nejznámější citát tohoto církevního otce je pravděpodobně tato: „Stvořil jsi nás pro sebe, Pane, a naše srdce jsou neklidná, dokud nespočinou v Tobě.“ (Vyznání Augustina)

Stvořil jsi nás pro sebe, Pane,

a naše srdce jsou neklidná,

dokud nespočinou v Tobě.

- Augustin

Existuje další pasáž často připisovaná Augustinovi. Ve skutečnosti je to spíše příběh, který slyšel z kazatelny, než příběh, který sám prožil v životě. Vypráví ho Ambrož ve své knize O pokání a ilustruje naši novou identitu v Kristu, který nás zmocňuje k odvrácení se od našeho starého já.

Svého času nemorální muž šel po svém obrácení po ulici, když narazil na jednu ze svých starých milenek. Ta na něj zavolala a navrhla, aby šel s ní. On odpověděl „ne“ a šel dál. Překvapeně se na něj podívala a zvolala: „Ty si nepamatuješ, kdo jsem? To jsem přece já! To jsem já!“ On se rozhlédl a řekl: „Ano, vím, ale já už to nejsem.“

broken image

Autor článku, James Borgwardt, je pastorem ve sboru Redeemer (Vykupitel) ve Fond du Lac, stát Wisconsin, USA.

Dead to Sin, Alive to God (2). From Forward in Christ, Vol. 102, 7/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)