„Milovaní v Pánu: předstupme před…“ Buch!
„Vyznávám, že jsem zhřešil proti Tobě a ...“ Dun!
„Lituji však toho všeho…“ Prásk!
„Pane pastore, jděte se podívat, co to je. Tohle může počkat.“
Právě jsem byl uprostřed domácí pobožnosti s jedním členem sboru, který je upoután doma na lůžku, když jeden dunivý úder za druhým přerušoval naše společné vyznání hříchů. Podivné zvuky přicházely zvenku těsně pod otevřeným oknem. Nejdřív jsem si myslel, že to někdo seká do stromu, ale poslední dva roky jsem v tomhle zapadlém sousedství neviděl živáčka. Jediné živé tvory, které jsem tu zahlédl potulovat se po okolí, byli divocí pávi, kteří se usídlili nedaleko.
Když jsem vyšel ven ze dveří, uslyšel jsem další ránu z opačné strany mého auta. Mám černého sedana s lesklým a čirým lakem, který mohl dobře sloužit jako dokonalé zrcadlo pro každého, kdo byl tak půl metru vysoký. Jako třeba páv.
Procházel jsem kolem předního nárazníku, když jsem spatřil pavího alfa-samce, jak se chystá na další střemhlavý útok na dveře auta. Zobák měl potřísněný krví a byl zjevně vyvedený z míry, že jeho rival neustupuje ani o píď. Vůz schytal osm až deset úderů od rozhněvaného páva. Dveře byly poškrábané, pokryté krví a malými peříčky.
Dostalo se mi rychlé lekce z ornitologie. Pávi jsou tvorové teritoriální. Tento ptačí samec viděl v odrazu od dveří auta svého soupeře. Když sám vyrazil, vyrazil i jeho dvojník. Pták v zrcadle dveří se nevzdával a zdálo se, že si dělá nárok na území toho skutečného. Ten měl tedy na výběr. Mohl se buď konkurentovi podvolit, nebo ho mohl zahnat. Kompromis nepadal v úvahu. A on se rozhodl bojovat.
Je zde zřejmá ilustrace a možná vás už také napadla. Pávi jsou krásní a pyšní ptáci, ale mají mozek velikosti hrášku, a tak útočí na ostatní, kteří jsou stejně pyšní jako oni. Často nakonec ublíží jen sami sobě. Stejně jako někteří lidé.
Ale pohleďte na ten paví příběh z jiného úhlu. I když ten pták mohl vypadat strašně hloupě – což jsem mu také říkal, když jsem stíral jeho krev a peří ze svého poškrábaného auta –, přesto na jeho instinktech bylo něco obdivuhodného. On viděl soupeře, jak si nárokuje jeho území, jeho právoplatné teritorium, a odmítal vzdát se té půdy, i když to znamenalo bolestivou bitvu.
Takový jako i křesťanský život.
Bojujte bitvu!
Křesťanský život je každodenní boj o to, kdo vládne na „území“ našeho života. Křesťané chtějí sloužit Králi, který vládne v jejich srdcích. „Věřím, že Ježíš Kristus… je můj Pán. Vykoupil mě, ztracené a odsouzené stvoření, vysvobodil a získal mě ze všech hříchů, ze smrti a z moci ďábla… abych byl Jeho vlastní a žil pod Ním v Jeho království.“ (Vysvětlení k druhému článku Apoštolského vyznání, Lutherův Malý katechismus).
Jakmile jsme vykoupeni Kristem a oživeni v Něm, naše nové já dělá vše v lásce a oddanosti Jemu. Apoštol Pavel mluvil za všechny křesťany, když psal: „Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ (Galatským 2:20)
Boží láska je vylita do našich srdcí
skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
– Římanům 5:5b
Ale naše staré já se odmítá vzdát. Jako odolný nepřítel v nás denně povstává, aby se vzbouřil proti Králi a získal zpět „trůn“ našich životů. Když si všimneme, že překračuje na území Krista, víme, že zde není možný žádný kompromis. Buď se mu podvolíme, nebo ho odrazíme. Pavel povzbuzoval efezské křesťany k bitvě: „Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (Efezským 4:22-24) Následně uvádí mnohé příklady nesprávného jednání, které máme jako šat odkládat: lhaní, hněv, krádeže, zloba atd.
Odložte své staré já!
Pořadí je zde podstatné. Pokud nejprve neodložíme své staré já, kde jsem já králem, můžeme sice dojít ke „správnému“ chování, ale z nesprávných, sebestředných důvodů.
Zamysleme se nad Pavlovým prvním příkladem bohulibého chování: „Proto zanechte lži a mluvte pravdu každý se svým bližním.“ (Efezským 4:25a) Co se stane, když se soustředíte pouze na změnu chování, aniž byste nejprve odložili své staré já?
Řekněme, že své dítě učíte říkat pravdu pomocí nástroje strachu: „Raději řekni pravdu, chlapče, protože pokud to neuděláš, ztrestám tě. Začni s tím hned, protože když budeš lhát dál, později ztratíš práci, ztratíš přátele a nikdo ti nebude věřit.“ Chlapec se naučí říkat pravdu, v pořádku. Ale bude dělat správnou věc z nesprávných důvodů: aby si zajistil výhody pro sebe.
Můžete podobným způsobem využít jako nástroj hrdost: „Podívej se, chlapče, na všechny ty lháře ve zprávách. My nejsme jako oni. Naše rodina je známá svou morální zásadovostí. Měl bys tedy říkat pravdu, protože nechceš být jako ti ostatní.“ Jaká bude motivace? Všechno bude jenom o tom, jak dobře vypadá rodina v očích ostatních. Naše staré já se s tímto druhem pravdomluvnosti naprosto spokojí, protože je to v konečném důsledku o něm, a nikoli o Kristu v nás. A pokud naše staré já může vypadat jako křesťan, i když slouží samo sobě, tím lépe!
Zkoumejte svou motivaci!
Dobré skutky jsou mnohem víc než správné chování. Jsou v první řadě o motivaci k chování. Jak tedy můžeme zkoumat svou motivaci? Položme si třeba otázky: Dělám to, co dělám, pro Boží slávu a ve prospěch druhých, i když si toho možná ani nikdo nevšimne? Nebo to dělám proto, abych vlastně posloužil sám sobě, své slávě, své sebeúctě?
Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte,
čiňte ve jménu Pána Ježíše
a skrze něho děkujte Bohu Otci.
– Koloským 3:17
Připusťme si to. Křesťanský život je těžký! Ale to není překvapivé. Náš Král v tom byl naprosto upřímný a pravdivý. Dokonce použil nástroj popravy, aby symbolizoval život Jemu oddaný: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ (Matouš 16:24)
A co uděláte, když někdy selžete – když se podvolíte svému starému já, než abyste ho zapřeli? Vraťte se vždy ke Kristovu kříži a vyznejte své selhání. Použijte svá vlastní slova.
Nebo můžete použít ta známá, která jsme s bratrem v Kristu u něho doma říkali, než nás vyrušil ten bojovný páv: „Svatý a milosrdný Otče, vyznávám, že jsem zhřešil proti Tobě a proti svému bližnímu – ve svých myšlenkách, slovech i činech. Lituji však toho všeho upřímně a s kajícným srdcem.“ A pak nasajte slova odpuštění: „Bůh, náš nebeský Otec, k nám byl milosrdný a dal nám svého jediného Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.“
Je ti odpuštěno, křesťane. Tvé hříšné já bylo pohřbeno ve křtu. Jeden Král vládne tvému životu. Ježíš žije. Věčné vítězství je vybojováno!
Autor článku, James Borgwardt, je pastorem ve sboru Redeemer (Vykupitel) ve Fond du Lac, stát Wisconsin, USA.
Dead to Sin, Alive to God (3). From Forward in Christ, Vol. 102, 8/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)