„Až po Ingolstadtu.“ Tahle věta u nás doma v poslední době zaznívá nezvykle často.
Za asi 10 dní by měla mít má žena medicínskou přednášku v Ingolstadtu. Po delší době bude mluvit v odborné angličtině a odpovídat na otázky kolegů lékařů. Jelikož poslední dobou používá spíše němčinu a ruštinu, a to ještě při neformálních hovorech s pacienty a klienty, má z toho ingolstadtského vystoupení trochu obavy. Pečlivě se na to připravuje, a tak omezuje záležitosti, které je třeba udělat „před Ingolstadtem“, a co jde, tak se odkládá na dobu „po Ingolstadtu“.
Děláme si z toho legraci. Před Ingolstadtem a po Ingolstadtu, to zní jako před Kristem a po Kristu. Jako by měla nastat změna letopočtu. Podobně se v obecné rovině vžilo úsloví „před Covidem“ a „po Covidu“. Co se ale vlastně vlivem Covidu změnilo? A jaké to mělo trvání?
I když to blíže nesleduji, zaregistroval jsem také, že existuje akce zvaná Extrémní proměny. Je to vlastně reality show, kde diváci sledují roční cestu lidí s výraznou nadváhou za radikální tělesnou proměnou. Mnohé účastníky byste na fotkách „před“ a „po“ ani nepoznali. Shodili desítky kil a mluví o tom, že jim začal nová éra života. Přejí si samozřejmě, aby ta proměna byla trvalá a už se nikdy do stavu „před“ nevrátili.
Možná máte i vy svůj osobní letopočet typu „před“ a „po“. Došlo ve vašem životě k nějaké přelomové události nebo jste dosáhli nějakého milníku. Skončili jste školy a začali pracovat. Oženili jste se, vdaly jste se. Stali jste se rodiči. Nebo naopak, o něco nebo někoho jste přišli. Někoho drahého a milovaného. A víte, že tím začala nová doba, že „před“ a „po“ bude jiné.
Jako křesťané vyznáváme historickou změnu letopočtu a také tu osobní, kterou jsme všichni zažili. Ta historická – díky které dnes píšeme rok 2026 – se odvíjí (i když jen maličko nepřesně) od narození Ježíše Krista, Spasitele lidstva, tedy od prvních Vánoc. Ovšem mám zato, že k ještě významnějšímu převratu v lidských dějinách došlo teprve o Velikonocích. Z mrtvého Spasitele lidstva se stal živý. Z poníženého, trním korunovaného a ukřižovaného přítele hříšníků se stal vzkříšený a slávou ověnčený Zachránce hříšníků. Tento milník lidského rodu byl a je také jádrem křesťanské zvěsti.
Ale coby křesťané jsme zažili i svou osobní změnu letopočtu - před poznáním Krista a po poznání Krista. Nemluvím o poznání věděním a porozuměním, ale poznání vírou, kterou v nás vzbudila „velikonoční dobrá zpráva“. Kristus byl mrtev, ale Bůh ho vzkřísil. I my byli mrtví (duchovně), ale Bůh nás oživil. Skrze víru nás spolu s Kristem ve křtu proměnil. A to extrémně!
Ptám se občas sám sebe, zda je ta proměna trvalá. Zda nejsem víceméně stejný, jako jsem byl před uvěřením Kristu. Je na mě patrná Boží proměna? Jsem jiný „po“, než jsem byl „před“?
Kdyby mě měl svět odsoudit za to, že jsem křesťan, měl by dostatek usvědčujících „důkazů“? Důkazů o tom, že Kristus změnil můj osobní letopočet?
PK