Zpracování a analýza obrovského množství dat je dnes v byznysu významnou oblastí. Výroba, prodej, nákup, objednávky, platby, transport – to všechno jsou položky v gigantickém seznamu, záznamy v obsáhlých databázích, které skrývají informace, odhalují příčiny, naznačují vzorce, nastiňují trendy, signalizují úspěšnost či propadák.
V jedné odnoži této branže také pracuji. Pronikám do dat o objednávkách a analyzuji je, podle nich pak ladím způsoby a frekvenci dopravy. Pokud si něco z naší mateřské firmy vyberete, objednáte a zaplatíte, budu o tom vědět. Tedy... pro mě budete jen údaj, číslo, hodnota, která se ztratí ve statisíci jim podobných.
Mohu s vámi mít soucit, že VAŠE objednávka zatím nedorazila, zpozdila se, poškodila se, apod. (kolegové ze zákaznického servisu dělají co mohou, aby našli řešení pro konkrétní situaci každého zákazníka). Ale nemůžete mít dost dobře soucit s daty, s čísly, se seznamy.
(Jak asi víte, také proto dostávali v koncentračních táborech lidé číslo, kterým byli označeni, aby se tak z nich sejmula lidská důstojnost a oslabila se možnost soucitu ze strany dozorců.)
„Statistika nuda je“, jak se zpívá, ale při analýze dat poskytuje cenné údaje o populaci zákazníků a jejím chování. Je jí ovšem naprosto jedno, zda právě ta vaše zásilka dorazila na správné místo, v dohodnutém čase a s objednaným obsahem. Jednotlivec nehraje v „davu dat“ významnou roli.
Někdy je to podobné při konverzaci s lidmi. Můžete se v debatě věnovat složitým filozofickým, etickým a teologickým otázkám, na které budete nahlížet s odstupem, v obecné, bezejmenné rovině. A má to jistě svou cenu a přínos. Ovšem jiná je rovina jednotlivce, která se dotýká jeho jedinečné zkušenosti, jeho osudu, jeho vnímání, jeho prožitku, šrámů na jeho duši.
Příkladem jsou otázky ohledně existence zla ve světě. Rád poslouchám moderované debaty a argumentační diskuze vědeckých kapacit a nalézám v nich užitečné postřehy a propojuji si souvislosti. Nicméně také vím, že máloco z toho je relevantní v případě konkrétní a osobní tragédie či ztráty. Žádné sebelogičtější vysvětlení není dostačující a nesnižuje osobní bolest, kterou život v tomto narušeném světě přináší právě jí, právě jemu, právě tobě, právě mně.
Co je v takových případech důležitější než vysvětlování? Je to blízkost, spoluúčast, přítomnost, vyslechnutí, zájem... a také slova Boží útěchy, slova o naději a vykoupení, o pomstění křivd, o vynahrazení ztrát, o radostném setkání, o působení všeho k dobru těm, kdo přilnou k Bohu.
Vždyť pro Boha nikdy nejsme jen údajem ve statistice. Nejsme jen položkou na seznamu. Utkal nás jedinečně v lůně naší matky. Máme jméno, které On zná a kterým nás volá. Ví přesně, kolik máme právě teď vlasů na hlavě a kolik jich zůstalo v hřebenu po ranním česání.
I když se možná cítíme, že jsme jen jedna ovečka ze sta, právě nás Bůh hledá, když se Mu ztratíme, zatímco těch ostatních 99, které se neztratili, nechá stranou na bezpečném místě. Bohu jde i o tu jedinou. Jde Mu o ní, o něj, o tebe, o mě. Nabízí svou blízkost, přítomnost, účast, porozumění, vyslechnutí, zájem, ochranu a útěchu, kterou nic nepřekoná.
Pro našeho Tvůrce a Zachránce máme každý jeden z nás nesmírnou cenu.
Což neprodávají pět vrabců za dva haléře?
A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.
Ano, i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny.
Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.
- Lukáš 12:6-7
PK