Go where you breathe free. Volně přeloženo: Jdi tam, kde budeš dýchat volně.
To stojí na jednom ze zarámovaných plakátů u nás v práci. Můžete si takový pořídit domů, aby vás tato výzva povzbudila, naladila či motivovala (jak jsem o tom před nedávnem psal).
Měl jsem během oběda chvíli, abych se nad tím sloganem trochu zamyslel. Je jistě myšlen obrazně, přeneseně; „volně dýchat“ znamená dostat se ven z nějakých těžkostí. Můžeme třeba říct: „Krize je zažehnána, už zase můžeme volně dýchat.“ Znamená to žít znovu svobodně, nespoutaně, beze strachu, který svírá nitro. S nadějí a očekáváním a s otevřenými možnostmi.
Teprve později jsem zjistil, že ten citát pochází z básně, jejíž autorka píše pod pseudonymem butterflies rising. O svých pohnutkách k sepsání svých veršů sama píše: „Nechala jsem za sebou v mém životě všechno, co mě brzdilo; dostala jsem se i ze stavu zlomeného srdce. Ta slova ke mně promlouvala o divoké a svobodomyslné energii, o přírodě a dobrodružství, ale také jsem věděla, že jde o víc než jen o to nadýchat se čerstvého vzduchu. Věděla jsem, že ta slova mluví o tíživé negativní energii v mém životě, která dusila mého ducha. A tak jsem začala hledat způsoby, jak pomoci své duši znovu dýchat.“
Celá její báseň končí slovy: „Ať to stojí cokoli. Ať už potřebuješ odložit cokoli. Ať už musíš nechat za sebou cokoli. Vymotej se z toho všeho… a jdi tam, kde budeš dýchat volně.“
Jak ale pomoci své duši znovu volně dýchat?
Celé to rozvažování nad sloganem a básní mě přivedlo k Žalmu 118. Také v něm se píše o tíživé situaci a o cestě ven. V pátém verši stojí: „V soužení jsem volal Hospodina; Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost.“ V překladu to možná tak nevyzní, ale v originálním znění jsou zde použita antonyma, slova opačného významu.
Na jedné straně mou situaci popisuje slovo soužení. Co se vám vybaví, už když slyšíte slova jako soužení, úzkost, tíseň? Přijde mi, jako by ta slova sama vyvolávala pocit stísněnosti. Všechna jsou odvozena od slova těsný či úzký. To znamená, že cítíme nepopsatelný tlak, sevření, ať už vnější, nebo vnitřní. Soužení probouzí nějaká situace navenek, která na nás doléhá a vede k vnitřnímu napětí. Člověka zkrátka postihne úzkost při pohledu na stav světa i na stav vlastního já. Padá na nás jako následek křivd druhých i našich vlastních selhání.
>>>>>>>TÍSEŇ<<<<<<<
< < < V O L N O S T > > >
Opačný význam má slovo na konci verše. Volnost zde doslova znamená prostornost, rozlehlost, otevřenost. Tu daroval, do té uvedl pisatele žalmu Hospodin, když Ho o to zprostřed tísně žádal.
Pisatel žalmu věděl, o čem mluví. David zažil mnohá soužení: když byl pronásledován králem Saulem a později vlastním synem. Bůh ho věrně vysvobozoval: někdy ho zbavil vnějších potíží, jindy uklidnil Davidovu duši. David mohl volně dýchat a spočinout v Boží milostivé dobrotě.
Podobně to zažil i Ježíš Kristus. V zahradě getsemanské řekl svým druhům: „Má duše je smutná (doslova obklopená smutkem) až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ A pak se Ježíš modlil a Otec mu poslal anděla, aby svého Syna utěšil a posílil.
Kristus, Boží beránek a Vykupitel světa, měl před sebou dokonání své mise. Mise, při které prošel samotným peklem. Ale díky tomu, co On za nás vykonal, můžeme my dnes, tak jako David kdysi, žádat a nalézat u Hospodina milost, zažívat volnost bez strachu z nejistot, svobodu bez otročení pomíjivému, mocnou lásku bez pout záslužnosti, spojení s nebem bez časových limitů.
Mám několik oblíbených křesťanských kapel. Jedna z nich, britská Life Worship, má ve svém repertoáru píseň Wide Open Space, tedy něco jako „prostor otevřený dokořán“ (LIFE WORSHIP: Wide Open Space). Slova té písně nás zvou k tomu, abychom zakoušeli celou šíři Boží lásky, která je jako nespoutaný oceán. V refrénu se zpívá:
Našel jsem svůj život v hlubině Tvého milosrdenství
Našel jsem Tvé království, když jsem byl na kolenou
Našel jsem spásu divokou a svobodnou
Když jsem našel Tebe
PK