Return to site

Významný verš 8 - Rút

Rút 1:15-18 ... Noemi jí (Rút) řekla: „Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!“ Ale Rút jí odvětila: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“ Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat.

· středeční

Milí malí posluchači Božího slova –

Dnes jsme otevřeli a četli z osmé knihy Bible, která se jmenuje po ženě jménem Rút. Kniha Rút je krátká a stručně nás seznamuje s jednou obyčejnou rodinou z Betléma a s jejími osudy v době, kdy v Izraeli soudili soudci. O nich jsme mluvili naposledy – říkali jsme si, že to nebyli soudci jako dnes, ale spíše kmenoví bojovníci a vojevůdci, kteří vysvobozovali Izraelce z útlaku a útisku Midjánců, Pelištejců a dalších výbojných národů. Kniha Rút se ale nevěnuje těm bojům; je to spíše taková „malá sonda“ do běžného života prostých lidí, kteří se v té nelehké době pouze snažili přežít, a přitom si zachovat svou víru a naději v Hospodina.

Rodina, o které zde čteme, je rodina muže jménem Elímelek, která se odstěhovala pryč z Betléma do spřátelené země zvané Moáb. Doufala, že se tam snáze uživí, protože v Betlémě nebylo dost úrody. Elímelek odešel se svými dvěma syny, Machlónem a Kiljónem, a také se svou ženou Noemi. Po čase Elímelek zemřel a dospělí synové si v Moábu našli ženy z místních děvčat – jeden si vzal Orpu a druhý Rút. Ale stalo se, že i oba synové, jak Machlón tak Kiljón, zemřeli. Zůstala naživu jen matka Noemi a její dvě snachy, manželky jejích zesnulých synů.

Po deseti letech v Moábu se Noemi dozvěděla, že Hospodin Betlému požehnal hojností úrody, a rozhodla se tam vrátit. Cestou do Betléma s ní šly i její snachy Orpa a Rút. Noemi je opakovaně odrazovala a chtěla, aby se mladé ženy vrátily a znovu vdaly. Její osud se jí zdál až příliš trpký – dokonce později prohlásila, aby už jí lidé neříkali „Noemi“ (líbezná), ale „Mara“ (hořká, trpká). A tu svou trpkost chtěla Noemi nést sama. Orpa jí nakonec poslechla, otočila se a vrátila do Moábu. Ale Rút se k ní přimkla celým srdcem, a nejen k ní, ale také k jejímu Bohu, Hospodinu. Rút řekla Noemi: „Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ (Rút 1:16)

Rút projevila úžasnou věrnost, obrovskou oddanost vůči své tchýni Noemi. Neopustila ji v době bídy. Doprovázela ji až zpátky do izraelské země do města Betléma. Víte, vdovy – zvláště pokud byly bez synů – to měly v té době velmi těžké, aby přežily. Muž byl tehdy ten, kdo živil rodinu, kdo obdělával pole, kdo vydělával peníze řemeslem. Vdova bez mužských potomků tak mohla buď jít žebrat, anebo jít paběrkovat na pole. Mohla sbírat spadané klasy, spadané bobule vína, plody fíků. Vzpomeňte, že to bylo jedno z nařízení, o kterém jsme četli v knize Leviticus: Boží lid měl v zaslíbené zemi nechávat okraje polí pro lidi, co byli v nouzi; ani neměli vysbírat pole do posledního zrnka, ale měli to, co spadalo, nechat pro chudé, vdovy, sirotky a hosty. Rút tedy šla paběrkovat na pole nedaleko Betléma a tam se setkala s majitelem toho pole – mužem jménem Bóaz.

Bóaz byl příbuzný Noemina zemřelého manžela Elímeleka. A tehdy platilo v Izraeli další nařízení od Hospodina: aby se ochránila rodina, která byla v nouzi, která přišla o svá práva, potomstvo či majetek, měl nejbližší příbuzný od Boha povinnost – pokud mohl – postarat se o své blízké, o své příbuzné. A Bóaz, jak jsem řekl, byl vůči Noemi tímto blízkým příbuzným, kterému se říkalo Zastánce (hebrejsky goel), příbuzenský Vykupitel.

Bóaz se doslechl o Rút, která paběrkovala na jeho poli. Dozvěděl se, jak věrně a oddaně zůstala se svou tchýní Noemi a velice si cenil i toho, že se Rút přišla ukrýt pod Hospodinova křídla, pod Jeho přízeň. Bóaz Rút jednak požehnal – slovy „Ať tě Hospodin odmění!“, také jí nechal nabrat si obilí, kolik unese, a hlavně se do Rút zamiloval.

Když doma Rút řekla Noemi o Bóazovi, Neomi svitlo „světýlko naděje“. Uvědomila si, že Bóaz je jejich Zastáncem, ale také věděla, že ne všichni muži se tohoto úkolu postarat se o své blízké příbuzné zhostili. Byla to prostě doba, jak jsme říkali minule, kdy se „Izraelci dopouštěli toho, co je zlé v očích Hospodina“. Tohle byl jen jeden z příkladů. Noemi poradila Rút, aby šla večer na humna, kde Bóaz bude mlátit obilí, a požádala ho, aby jako Zastánce vykoupil Noemi rodinu, aby se o ně postaral a aby si Rút vzal. Bóaz byl bohabojný muž a své povinnosti se ujal rád, protože oddanou manželku, jakou byla Rút, si vždycky přál mít.

Protože byl ale zbožný a poctiví, musel nejprve vyřešit malý problém. Byl totiž ve městě ještě jeden muž, který byl bližší příbuzný rodině Elímeleka, než byl on. Bóaz proto svolal do městské brány deset starších z města, aby byli svědky. Potom se před nimi optal toho bližšího příbuzného, který šel právě kolem, zda se chopí svého práva a povinnosti vykoupit a pomoci rodině po zemřelém Elímelekovi. Ten muž odmítl – další pole by se mu sice hodilo, ale nechtěl krmit další „hladové krky“. Bóaz tedy přede všemi přijal svou roli Zastánce a Vykupitele rodiny. Krátce nato si vzal Rút za ženu a narodil se jim syn, kterému dali jméno Obéd.

Noemi časem zapomněla na tu hořkost, kterou se trápila dřív, protože ji vytěsnila radost z nového života. Měla vnoučka, měla obětavě milující rodinu, měla Boha, který přes všechna těžká období zůstává věrný svému lidu.

A celá kniha Rút končí pohledem do budoucna – rodokmenem. Bóaz měl se ženou Rút syna Obéda, který, až dospěl, měl syna Jišaje, který, až dospěl, měl syna Davida. Rút tedy byla prababičkou pozdějšího velkého izraelského krále! A z rodu Davida se o tisíc let později – ve stejném rodném městě Betlémě – narodil i slíbený Mesiáš. Rút a Bóaz jsou tělesnými předky Ježíše Krista – Boha, který se stal člověkem, naším blízkým příbuzným podle těla a krve, naším „Goelem“, Vykupitelem všech lidí. Protože to my, jako padlí lidé, jsme byli v nouzi, ztratili jsme svá práva Božích dětí, přišli jsme o rajskou dokonalost. Hospodin se nás však skrze Ježíše Krista zastal a vykoupil nás. Podobně jako kdysi Bóaz své příbuzné…

Přilněme proto svým celým srdcem k Ježíši, jako kdysi Rút přilnula k Noemi. Jeho lid, Boží lid, ať je i naším lidem, a Jeho Otec ať je i naším Otcem. Pak nebude náš věčný osud hořký a trpký (to jen dočasně), ale bude nebesky radostný. Navěky. Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání (maličko rozšířeného pro nedělní bohoslužbu v Tlučné) ve formátu mp3:

- verze POUZE KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly