Při čtení Bible nacházíme v textu také různé poznámky pod čarou a odkazy k odlišnostem mezi jednotlivými rukopisy. Co si máme myslet o těchto odlišnostech?
„Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného h (pod čarou … var: – upřímného) srdce vytrvale se navzájem milujte.“ (1. list Petrův 1:22)
Když se při čtení Bible doma nebo při biblické hodině dostanete k tomuto verši, zastavte se a podívejte se na něj pozorně. Rozsviťte si stolní lampu, nakloňte se víc nad Bibli, pokud je potřeba, nasaďte si své čtecí brýle na nos. Vidíte to malinké písmeno h nad slovem ‚upřímného‘? (Zde v článku mluvíme o Českém ekumenickém překladu Bible, zkr. ČEP.) Toto písmenko vás nasměruje k poznámce pod čarou, která říká, „var.: – upřímného“ (tedy varianta textu: chybí slovo ‚upřímného‘). V cizojazyčných překladech Bible zde můžete nalézt poznámku pod čarou tohoto znění: „Některé dřívější rukopisy uvádějí ‚z čistého srdce‘“. Tato poznámka vás může vést nikoli k pochybnostem, ale spíše k vděčnosti Bohu za to, jakým způsobem uchoval své inspirované slovo ve starých dokumentech, které byly přepisovány ručně.
Ručně psané opisy
Z důvodů, které si nechal pro sebe, dovolil Bůh, aby ručně psané originály biblických textů zmizely během prvních století historie církve. A tak když učenci a badatelé zkoumají nejstarší rukopisy, tj. ručně psané texty, studují opisy (kopie) původních textů či dokonce kopie kopií.
Jednou z těchto kopií je i tzv. papyrus 52, vystavený v knihovně Johna Rylandse v Manchesteru v Anglii. Jsou na něm tři verše z Janova evangelia, kap. 18, na jedné straně a dva verše na druhé. Rozměry tohoto fragmentu jsou cca 9x6 cm a obsahuje pouze 114 čitelných písmen. Většina odborníků se shoduje na tom, že jde o nejstarší dochovaný rukopis Nového zákona, který vznikl mezi lety 115 a 140 po Kristu.
papyrus 52
V 19. století jeden odvážný Němec jménem Konstantin von Tischendorf pátral po starých biblických textech. Povedl se mu úžasný objev v klášteře svaté Kateřiny na hoře Sinaj. Codex Sinaiticus (neboli Sinajský kodex, ozn. א), jak jej pojmenoval, je dnes nejstarší téměř úplná kopie Nového zákona, která vznikla během 4. století.
Codex Sinaiticus – začátek Markova evangelia
Další rukopis ze čtvrtého století je majetkem Vatikánské knihovny. Codex Vaticanus (neboli Vatikánský kodex, ozn. B) je stejně starý jako Codex Sinaiticus a stejně jako jeho současník obsahuje téměř celý Nový zákon. Po celá staletí úředníci ve Vatikánu střežili tento rukopis, ale zdá se, že se politika změnila a nyní je možné si fotografie textu prohlédnout i na internetu.
Codex Vaticanus – úryvek Matouše 11:8b-10a
Kromě těchto tří existuje ještě dalších asi pět tisíc rukou psaných opisů, které vypovídají o tom, co kdysi zaznamenali apoštolové. Kolem 30 z nich obsahuje celý Nový zákon v řečtině, ostatní pak poskytují podporu (svědectví) textům jednotlivých knih.
Varianty textu – různočtení
Postup, při kterém se rozhoduje o původním textu z rukopisů Bible, se nazývá textová kritika. Ne, nemusíte být znepokojeni tímto výrazem – vzpomeňte si, že nemáme žádný z originálních textů Bible. A že žádná kopie nesouhlasí „do puntíku“ s ostatními. Kdykoli se objevily rozdíly, textoví kritici pečlivě prozkoumávali důkazy ve snaze určit, která varianta textu nejpravděpodobněji odpovídá originálu.
Během staletí se objevovaly tyto „textové varianty“, jinak také „různočtení“, a důvodů bylo několik. Představte si sami, že opisujete dlouhý dokument bez přestávky. Přes všechny vaše dobré úmysly můžete udělat ve slově překlep nebo jej opsat dvakrát. Tím, jak vaše oči stále přeskakují mezi originálem a opisem, se může stát, že vynecháte slovo nebo celý řádek. Také můžete neúmyslně vepsat do textu postranní poznámku jiného písaře. Písaři, pracující sami či ve skupině, měli sice postupy, aby se vyvarovali těchto chyb, přesto se různočtení vyskytla.
Kromě náhodně vzniklých chyb vyplynulo mnoho odlišností také z pokusu písaře „vylepšit“ svůj rukopis. Přidal tu písař frázi jen proto, aby sladil záznam v jednom evangeliu s podobným záznamem v jiném? Upravil apoštolův citát ze Starého zákona (SZ) tím, že použil slova Septuaginty – řeckého překladu SZ? Opravil to, co považoval za chybu v řecké gramatice nebo v zeměpise Palestiny? Nahradil obtížný výraz jednodušším?
Když vydavatelé Bible umístí jednu variantu čtení do samotného textu a další do poznámky pod čarou, jejich textová kritika se zpravidla drží principy zdravého rozumu. Jedním ze základních pravidel je např. to, že verze staršího rukopisu je upřednostněna, neboť starší opisy vznikly časově blíže k originálním textům. Dalším pravidlem je, že je upřednostňována obtížnější varianta, neboť písař spíše text pro své čtenáře zjednodušoval než naopak. Další pravidlo je, že varianta textu s rozsáhlou geografickou podporou (objevuje se v rukopisech z mnoha míst) má obvykle přednost před variantou, která pochází jen z jedné oblasti prvotní církve. I přes tyto principy se preference překladatelů mohou lišit. Textová kritika zkrátka není exaktní vědou.
Jeho Slovo trvá
Existují desítky tisíc variant, rozptýlených mezi starobylými rukopisy Nového zákona. To je pochopitelné. Máme tak ale pro porovnávání k dispozici tisíce rukopisů, což je daleko více než u jakéhokoli jiného antického textu. Nechal tedy Bůh, náš Spasitel, aby mezi nás vstoupil zmatek a neklid? To sotva.
Z těchto odlišných variant může být původní text bez jakýchkoli pochyb určen prakticky v každém případě. Odhadem jenom kolem čtyř set variant nějakým způsobem ovlivňuje význam daného textu. Jenom okolo 50 z nich má nějakou zásadní důležitost a z těchto 50 ani jedna varianta neohrožuje učení křesťanské víry. (Známé je zde srovnání s délkovou mírou 1 metr – také většina z nás má pouze kopie, ale k měření to vůbec nevadí.)
platino-iridiová tyč, etalon metru, vedle krejčovský metr a skládací metr
Vezměte si např. úryvek z 1. listu Petrova v úvodu. Apoštol psal o oběti Beránka, který nás vykoupil svou krví. Otec ho vzkřísil z mrtvých, aby nás ujistil, že naše dědictví je pro nás připraveno v nebi. Teď když jsme byli očištěni Slovem pravdy, jak napsal Petr, naším posláním je milovat naše bratry a sestry „z čistého srdce“, jak je uvedeno v mnoha rukopisech. Jiné však uvádějí „z opravdového /upřímného/ srdce“ a některé dokonce jen „ze srdce“.
Zajisté žádná nauka Písma není ovlivněna těmito odlišnými variantami textu. Jen touha po každičkém Božím slově nás vede k tomu, abychom uplatnili textovou kritiku. Díky ní zjistíme, že svědectví pro variantu „z opravdového srdce“ je tak chabé, že to nemohl být Petrův původní text. „Ze srdce“ má dost podpory, aby byla tato verze zmíněna v překladu, alespoň v poznámce pod čarou. Nakonec zbývá obrat „z čistého srdce“, který má větší oporu ve starých a rozšířenějších rukopisů než ostatní varianty. Možná, že v určité době při opisování písař uviděl ‚očistili‘ na začátku verše, a tak nesprávně vynechal ‚čistého‘ na konci.
Nehledě na to, jakému různočtení dává kritik textu přednost, můžeme vy i já číst každou stránku Písma s plným přesvědčením, že Bůh dodržuje své sliby. Jeho slovo trvá navěky. Hned v další části svého dopisu nám Duchem inspirovaný pisatel listu přináší potřebné vnitřní svědectví: „Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží. … To je to slovo, které vám bylo zvěstováno v evangeliu.“ (v. 23, 25)
Napsal Paul E. Zell, profesor na Wisconsin Lutheran Seminary v Mequonu a člen sboru Grace/Milost v Milwaukee
New Testament manuscripts. Forward in Christ, Vol. 98, 1/2011, ©2009 Forward in Christ, adm. by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením vydavatele.)