„I řekl jim (těm, kdo byli s Ním): Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích, aby `hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno´.“ (Marek 4:11-12)
Než se podíváme na tuto pasáž v jejím kontextu, pojďme si zopakovat povahu a celkový účel Ježíšových podobenství.
Příběhy, které odhalují
Stejně jako já jste se možná naučili tuto jednoduchou definici podobenství: je to „pozemský příběh s nebeským významem“. Když Ježíš vyprávěl podobenství, poukázal na něco, co jeho posluchači o tomto životě na zemi věděli a chápali, a poté provedl srovnání s nějakou duchovní pravdou, která byla dosud mimo jejich znalost.
Například Ježíš mluvil o rozsévači, který rozsévá zrno (Matouš 13:1–9), nebo o rybářích, kteří vrhají tažnou síť do vod jezera (Matouš 13:47–50). Lidé, kteří poprvé slyšeli tato podobenství, si tyto činnosti snadno dokázali představit. Věděli, o čem je rozsévání zrna; ale pak Ježíš použil tuto pozemskou činnost, aby popsal, co podobného se může stát se zaséváním Božího slova do lidských srdcí a životů. Podobně tito lidé věděli, že rybáři vytahovali sítě jak s rybami, které si pak nechali, tak s jinými věcmi, které byly vyhozeny. Ježíš použil tuto pozemskou činnost, aby vysvětlil, jak budou věřící a nevěřící v poslední den D tříbeni a odděleni. Ježíšova podobenství měla celkový účel spojovat známé s neznámým a odhalovat duchovní pravdy, které by jinak zůstaly lidem neznámé.
Příběhy, které skrývají
Vaše otázka se týká doby Ježíšovy službě, kdy se Ho učedníci ptali, proč mluvil k lidem kolem v podobenstvích. Zdá se, že Jeho odpověď obsahuje další podobenství, které nám pomůže ji pochopit. „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích, aby `hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno´.“ (Marek 4:11-12, citace je z Izajáše 6:9,10)
Nechápejte Ježíše špatně. On chce, aby „všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy“ (1. Timoteovi 2:4, B21). Nepřeje si, aby „někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání“ (2. Petrův 3:9). Klíčem k pochopení Ježíšovy odpovědi Jeho učedníkům je rozpoznat, co vlastně říká o lidech, kteří byli „vně“ Božího království. Byli to lidé, kteří slyšeli Ježíšovo učení a kázání. Měli jedinečnou příležitost vidět a slyšet Syna Božího, jak k nim mluví, ale neustále zatvrzovali svá srdce vůči Jeho poselství. Tímto způsobem se podobali svým předkům v Izajášově době – lidem, kteří zatvrdili svá srdce před poselstvím, která jim přinášeli a hlásali Boží proroci.
Rozumět srdcem
Vůči oběma skupinám lidí se zatvrzelým srdcem Bůh vynesl přísný rozsudek: v tom, co jim Bůh řekne, už nebudou vnímat žádný význam. Boží následovníci měli rozumět Jeho Slovu – dokonce i Jeho podobenstvím – prostřednictvím osvěcující moci Ducha svatého, ale tito sebe-zatvrzelí nepřátelé Boha budou odcházet s prázdnou od pokladů Jeho Slova, jako lidé, kteří nevidí zlaté cihly v bankovním trezoru.
I když Bůh vykonal tento rozsudek v reakci na lidskou nevěru, Jeho slib zní stále a je pravdivý: „[Mé slovo] nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:11). Takto mocná jsou i Ježíšova podobenství. Mohou odhalit pravdu proměněným srdcím i skrýt pravdu zatvrzelým srdcím.
Autor článku, James Pope, je profesorem na Martin Luther College a členem Sboru Sv. Jana v New Ulmu, stát Minnesota, USA.
Q&A – Parables: Concealing and Revealing. From Forward in Christ, Vol. 102, 7/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)