Po několika soustech jídla se dítě u jídelního stolu zeptá: „Počkat – už jsme se pomodlili?“ Táta se podívá na mámu. Máma se podívá na děti. Děti se otočí zpět k tátovi. Všichni vidí ve tvářích druhých stejně nejistý výraz. Nikdo si už nevzpomíná.
Poděkování před jídlem nebo po něm je pro mnohé z nás rutina – možná až příliš automatická rutina. Je to dobrý zvyk, ale možná už ani nevnímáme sílu těch otřepaných slov, která tak často používáme. Modlitby díkůvzdání se tak mnohdy stávají jen krátkou předehrou k hlavní události.
Ježíš děkoval za denní chléb
Součástí Ježíšova modlitebního života bylo také děkování Otci. Téměř polovina Ježíšových modliteb zahrnuje chválu nebo díkůvzdání. Při několika různých příležitostech vidíme Ježíše „žehnat“ nebo děkovat za jídlo. Působí to tak přirozeně a tak nenuceně, že je snadné si těchto důležitých momentů nevšimnout, zvláště s ohledem na to, co se dělo vzápětí. Bochníky chleba a ryby byly rozmnoženy, aby nasytily tisíce lidí (Jan 6:11; Marek 8:6). Božské tělo a krev se předávaly mezi učedníky kolem velikonočního stolu (Matouš 26:26-29). Tajemný společník na cestě odhalil svou totožnost při večeři v Emauzích (Lukáš 24:30). Modlitby díků, které těmto zázračným událostem předcházely, by se daly snadno přehlédnout.
Pojďme se na jednu z těchto událostí podívat trochu blíže. Posaďme se k večeři s Ježíšem. Promiňte, ale na tomto svahu nejsou žádné židle ani stůl; místo na trávě bude muset stačit. Nebyli jste pozváni? To je v pořádku; ani většina hostů na dnešní večeři nebyla. Podívejte se kolem sebe. Tisíce mužů – nemluvě o jejich manželkách a dětech – přišly z okolních vesnic, aby viděly Ježíše. Je pozdě a oni mají hlad. Dostupné menu vypadá až příliš skrovně: jen trochu chleba a pár ryb. Nedělejte si ale starosti. Ježíš ví, co s tím, aby se dostalo na všechny.
Pak vzal Ježíš chleby,
vzdal díky a rozdílel sedícím;
stejně i ryby, kolik kdo chtěl.
- Jan 6:11
Než to však udělá, chce poděkovat. Možná si myslíte, že venkovní prostředí, vyhladovělé davy lidí kolem a zapadající slunce jsou pádnými důvody, proč tuto část přeskočit a vrhnout se rovnou na jídlo. Přesto Ježíš cítí nutnost se pomodlit – nejen ze zvyku nebo kvůli židovskému obyčeji, ale kvůli svému nebeskému Otci. Sledujete, jak pozvedá oči k nebi a mluví slova, která dávají zástupům najevo, že chléb je dar od milujícího Boha.
Ježíšova vděčnost obnovuje tu naši
Je možné, že to byla stejná slova, která toho večera pronášely hlavy domácností po celé Galileji se svými rodinami. Ale když Ten, kdo děkuje za chléb, je také Tím, kdo jej rozmnožuje, děje se něco zvláštního. Když Ten, který žehná ječným chlebům, také sám sebe prohlašuje za „chléb života“, který je třeba „jíst ke spáse“, uděláme dobře, když si toho všimneme!
Jistě, je to jenom jedna nezaznamenaná věta díkůvzdání vyslovená naším Spasitelem, který většinu dní učil hodiny a hodiny. Ale všechno, co Ježíš udělal a řekl, udělal a řekl za nás. Ježíš za nás poděkoval Otci za všechny velké i malé dary, které jsme od Boha dostali. Jeho slova chvály našemu nebeskému Otci vynahrazují všechny chvíle, kdy jsme žádali a požívali náš denní chléb – a mnoho dalších darů – bez pocitu nebo bez vyjádření vděčnosti. Přesně to, co nám Písmo říká, že máme dělat, dělal Ježíš za nás: modlil se s díkůvzdáním.
V oněch dnech a v onen čas způsobím, aby Davidovi vyrašil výhonek spravedlivý, ... a takto jej nazvou: »Hospodin – naše spravedlnost.«
- Jeremjáš 33:15a,16b
„Už jsme se pomodlili?“ Na to otec odpovídá: „Ano!“ Někdo učinil dokonale to, na co my někdy zapomínáme. Nebeský Otec slyší Ježíšovy vděčné modlitby, jako by vycházely z našich rtů. A to je další důvod, který obnovuje naši touhu Bohu děkovat opravdově a s vděčným srdcem!
Autor článku, Samuel Degner, je pastorem ve Sboru Bethel ve městě Menasha ve Wisconsinu, USA.
Jesus Prayed for Us – Including Praise and Thanksgiving. From Forward in Christ, Vol. 102, 1/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)