Vymkl se snad svět z kloubů? Tato myšlenka nás může snadno napadnout, když sledujeme zprávy z domova i ze světa. Tedy nejen ty ze sportu.
Ztratili jsme nad světem kontrolu?
Ba co hůř, neztratil nad ním kontrolu i jeho Tvůrce? Anebo o svět – a nás v něm – ztratil zájem, tak jako mnozí z nás, lidí, o Něho?
Autor odešel ze scény – tak si leckdo může vysvětlovat události poslední doby. Hrůzy války pokračují. Zvedají se nové vlny násilí, ničení a rabování. Mocní proklamují čím dál absurdnější požadavky. A nad vším visí předzvěst apokalypsy spuštěné nespoutanou umělou inteligencí.
„Hospodin má asi jiné zájmy, jinak by nedovolil to, co se děje,“ komentoval jeden diskutující citát z biblické knihy Přísloví, hovořící o odlišném Božím postoji ke svévolníkům a ke spravedlivým.
Chápu tento pocit. Nezavírám oči před tím, co se děje.
Nejsme zdaleka první, koho děsivé události vedou k otázkám, zda Bůh nezlomil nad světem hůl, nepřestal v něm prosazovat svou spravedlnost a nenechal své dílo napospas zlu a beznaději. Napříč staletími lidské historie najdeme doby, kdy to lidem – zejména věřícím ve spravedlivého Boha – mohlo právě tak připadat. Proto k nim Bůh promlouval (ústy proroků i ústy svého Syna) a ujišťoval je o opaku. Zmiňoval přinejmenším tři zásadní skutečnosti, na které chtěl, abychom nezapomínali.
Ta první zní trochu jako klišé. Boží cesty, úmysly a soudy jsou nad lidské chápání. Zkrátka nedokážeme rozklíčovat veškeré Boží jednání s námi samými, s lidmi kolem nás, s národy a jejich vůdci, se světem a jeho živly. Máme sice snahu Bohu radit a poučovat Ho, jak má co dělat, ale přitom si sami nevíme rady ani s mnoha triviálnostmi vlastního života. Muži jménem Jób, trpícímu na první pohled nesmyslně a nespravedlivě, kdysi Bůh připomněl, že člověku nepřísluší zpochybňovat Boží úradek neuváženými (nebo dokonce rouhavými) slovy. Mnohé divy a zákonitosti možná dokážeme objevit, popsat, nazvat a využít, ale nevymysleli jsme je, neřídíme je a plně nechápeme jejich původ, souvislosti a dopady.
Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl.
Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.
- Jób po Boží promluvě (Jób, kap. 42)
Ačkoli zní jako klišé, skrývá tato pravda důležité pozvání. Když prorok Izajáš psal tato slova Hospodina – „jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše“ – nezaznamenal je jen jako suché konstatování o Boží nedosažitelnosti a neuchopitelnosti. Hned předtím totiž prorok vyzývá k dotazování se Hospodina, k volání k Němu, k odvrácení se od ničemností a navrácení se do náruče slitovného a odpouštějícího Boha.
Ano, Hospodinovy úmysly převyšují ty naše, a proto jsme zváni k tomu, abychom si přestali hrát na bohy, ale přilnuli k tomu živému a skutečnému, spoléhali na Něho a volali Ho; neboť On ví lépe, co a proč se děje, a dá nám zažívat svůj pokoj i uprostřed zdánlivého chaosu kolem nás.
Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě.
Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.
Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.
- Jób po Boží promluvě (Jób, kap. 42)
„Hospodin má asi jiné zájmy, jinak by nedovolil to, co se děje.“ Ta věta vyjadřuje znechucení, rozčarování a zklamání nad tím, co se jeví jako Boží netečnost a lhostejnost – nebo v horším případě jako Boží slabost a nemohoucnost nebo snad zlomyslnost a uraženost. Máme určité očekávání, třeba dané uznáním Božích vlastností jako je spravedlnost a moc, ale události kolem (nebo to, jak si je interpretujeme) jsou s touto představou ve zjevném nesouladu.
Proč Bůh dopouští tyto hrůzy? Proč nechává bez okamžitého trestu jednat zlovolníky? Proč nezasahuje přímo a hned a neodstraňuje zlo a zlé, aby lidem zlepšil život v tomto světě?
Z toho, co nám Bůh zjevil, poznáváme, že má opravdu jiné zájmy, jiné priority a jiný časový harmonogram, než bychom po Něm možná chtěli. Daroval nám jednou provždy svého Syna Ježíše, Mesiáše, a to je onen „game-changer“, který naprosto „mění pravidla hry“.
Na Kristu poznáváme, že Bůh nemá za cíl změnit postupně tento svět v „ráj na zemi“. On místo toho přinesl do tohoto tonoucího světa naději ráje. Boží snahou není zajistit nám ve světě život bez starostí, těžkostí a tragédií (Ježíš by mohl vyprávět). Místo toho si přeje, abychom došli na jedné straně poznání naší vlastní hrůzy a prázdnoty bez Něho (už jste to objevili?), a na druhé straně poznání Jeho plnosti a radosti v Něm. Sám v nás touží kralovat svou nezaslouženou, nepodmíněnou a sebedávájící láskou, která jediná přetrvá navěky. Právě k tomu nás vychovává; s tím cílem nás tříbí i výhní zkoušek. Použije každou událost pro svůj záměr, abychom se ke Kristu přimkli a upnuli celou svou duší a tak vyhlíželi Jeho Soudný den. Dnes a denně Bůh otřásá světem a ještě více otřese, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné, co je ukotveno v Něm.
Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.
A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,
já Ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči Ho uvidí, ne někdo cizí,
mé ledví po tom prahne v mé nitru.
- Jób uprostřed svých bolestí (Jób, kap. 19)
Sám Ježíš, onen živý Vykupitel světa, kdysi popisoval, k čemu směřuje tento svět, a povzbuzoval nás k naději a odvaze:
„Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ (Lk 21:26-28)
Napřimme se a zvedněme hlavy.
Patříme Ježíši Kristu, který přemohl svět.
PK