Nevím, jestli se to tak dnes ještě říká. Ale za mých mladých let jsme tuhle hlášku hojně slýchávali i používali. „Neříká ti to Pane.“
Znamenalo to, že ti ta věc nepatří, není tvoje. Když si třeba spolužák chtěl půjčit nůžky, které jste měli na lavici, a učinil tak bez dovolení, sebrali jste mu je právě se slovy „neříkají ti Pane“. Neboli, „nejsou tvoje, tak na ně nesahej“. Tím jste dali jasně najevo, že ty nůžky patří vám a bez vašeho svolení si je nikdo nemůže jen tak sebrat. To VÁM říkají „Pane“.
Jsou věci, které říkají Pane mně nebo vám, které mně nebo vám patří. A co my, komu říkáme Pane my? Komu nebo čemu patříme?
Hledal jsem nedávno text křesťanské chvály s názvem Ty jsi Pán. Zadal jsem kousek textu do online vyhledávače: „Ty jsi Pán nad celou zemí.“ Stiskl jsem Enter. Kromě odkazů na Youtube videa a stránky s texty písní se hned nahoře objevila odpověď od AI. Zněla trochu úsměvně:
Jako umělá inteligence nemám žádnou moc, nevládnu zemi ani nevlastním žádné území. Jsem tu od toho, abych vám pomáhal jako virtuální asistent, odpovídal na vaše otázky, vyhledával informace nebo vám asistoval při práci a tvoření.
Uvědomil jsem si, že je to vlastně skvělé, že to takhle napíše. Falešní bohové, modly, které si vytváříme, to o sobě obvykle otevřeně nepřiznají. Ale nejde jen o to, že něco nebo někdo není svou podstatou pánem světa, pánem lidstva nebo pánem naším. Jde hlavně o to, zda my něčemu či někomu toto postavení pána nepropůjčujeme, zda mu nedáváme moc nad námi. Neděláme – ve svých rozhodnutích, postojích a životních cílech – z něčeho pána a boha, co jím ve skutečnosti není? Ať už vědomě, nebo mnohem častěji podvědomě? (To je řečnická otázka.)
Co se člověka zmocní, tím je zotročen.
- 2. Petrův 2:19b
Komu ve svém životě svěřujeme plnou autoritu, aby vládl a rozhodoval? Možná to není AI (i když i jí, zdá se, čím dál tím víc uživatelů propadá a řídí podle ní své názory a hodnoty.) Ale daleko běžnější je, že se necháváme ovládat něčím, co je z nás: svými emocemi, svými touhami (po moci nebo něčem, co nám nepatří či nepřísluší), svými ambicemi; nebo možná svým strachem a beznadějí; nebo svým rozumem, pýchou; zkrátka svým egem v jeho rozmanitých polohách.
Komu nebo čemu se (p)oddáváme? Kdo nebo co se nás zmocňuje? Komu nebo čemu patříme? Komu nebo čemu – obrazně či doslova – říkáme „Pane“? Jsou to důležité otázky, protože jiné, ještě důležitější, s nimi souvisí: Dokáže nás to, čemu říkáme „Pane“, ochránit? Dokáže to jako majitel zastavit toho, kdo se nás chce neprávem zmocnit? Dokáže nás to vyprostit i ze smrti?
… nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.
- Ježíš (Jan 10:28)
Díky, Duchu svatý, že nás vedeš, abychom poznali, že „Ježíš je Pán“ (1. Korintským 12:3).
Díky, Duchu svatý, že nás vedeš, abychom vyznali, že Ježíš je „můj Pán a můj Bůh“ (Jan 20:28).
Díky, Duchu svatý, že nás vedeš, abychom jednali podle vůle svého Pána, Ježíše Krista.
Jemu patříme. Jemu říkáme Pane.
PK