Asi jen málokdo by s tím nesouhlasil.
„Lidské vztahy zlato mění.“ Zpívali jsme o tom v neděli v jedné chvále. Zlato, bohatství, majetek, jmění, ... nazývejte to, jak chcete, ale faktem zůstává, že jeho nabytí či ztráta zasahuje a ovlivňuje lidské vztahy. A to dokonce i mezi blízkými příbuznými, rodiči a dětmi, sourozenci, manželi.
Před mnoha lety jsem se setkal s jedním případem neblahého vlivu náhle nabytého bohatství. Šlo o dědictví, které rozkmotřilo dva bratry, takže jeden druhému nemohli přijít na jméno. Byl jsem v kontaktu s jedním z těch bratrů. Pamatuji si, jak velmi ho mrzelo, že kvůli neshodám ohledně majetku (který navíc ani jeden nezískal vlastním přičiněním) přišel o vztah s bratrem.
Rozhodně jsem tedy nechtěl, aby se podobná věc přihodila mně.
Mám také staršího bratra. A po smrti táty se naše mamka rozhodla rozdělit jejich společný majetek mezi nás. Navíc do dědictví přibrala i svého vnuka. Ujišťoval jsem ji opakovaně, že mi nezáleží, jak se ohledně dědictví rozhodne, jak vše rozdělí, komu co připadne, zda to bude „fér“.
Jednak považuji dědictví za dar, jehož darování je výhradně na vůli dárce, nikoli obdarovaného. Navíc vím, že nás všechny miluje, že byla a je vždy připravena se pro nás rozdat. Hlavně však je mým největším přáním, aby má mamka i bratr získali, co apoštol Petr popisuje jako „dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí“, které je „připraveno pro vás v nebesích“ (1. Petrův 1:4) Sám Boží Syn Ježíš umíral, aby nám všem toto věčné a mnohem cennější dědictví zajistil.
I obyčejné dědictví ve vzpomínkách znamená víc než zápis na katastru či stav investičního konta.
V evangeliu podle Lukáše je zaznamenána událost, kdy se na Ježíše obrátí jakýsi nespokojený muž. Žádá ho, aby domluvil jeho bratru ohledně „spravedlivého“ dělení dědictví (v té době mezi Židy platilo nařízení, že nejstarší syn dědí dvojnásobek toho, co ostatní synové). Ježíš se ale do ničeho takového nehodlá pouštět.
„Mějte se na pozoru před každou chamtivostí...“
Převádí řeč na mnohem důležitější téma, než je dost možná „nefér“ postoj sourozence; je jím postoj lidského nitra, ukotvení lidské duše. Každému z nás hrozí nebezpečí, že se srdcem upneme k tomu, co tu na zemi můžeme nahromadit, nak(o)upit, vydělat, pořídit, vyzískat. Mnohdy za cenu rozpadlých vztahů, ztráty důvěrnosti, odcizení a zahořklosti vůči všem.
Ano, zlato má schopnost měnit lidské vztahy... ovšem tu moc a schopnost má i Ježíš.
Důvěřujte Jemu a On prozáří vaše vztahy svou dobrotou, štědrostí a laskavostí.
On to slíbil a také tak učiní.
PK