Mám rozbité auto a jen tak brzy se s ním nesvezu. Tak jsem rád, že mě do práce vozí kolegové. Jsou moc milí, laskaví a vstřícní. Ale děsí mě.
Děsí mě jejich jízda.
Vysoká rychlost. Agresivní styl. Způsob předjíždění. Rozptylující aktivita při řízení.
Částečně je to dáno tím, že jsem zvyklý být za volantem, ne na místě spolujezdce. Tam vnímáte jízdu jinak. Ovšem i jako řidič mám raději pomalejší, klidnější a plynulejší způsob řízení s velkou dávkou předvídavosti a opatrnosti. Když jsem se kolegů ptal, proč to tak praskají, odpovědí mi bylo, že tak stihnou být v práci nebo doma dřív. Některé kolegyně mají navíc rády rychlou jízdu, napětí, adrenalin. (No, je fakt, že mě adrenalinové sporty nikdy příliš nelákali.)
Být dřív v práci. Být dřív doma. Být dřív tady. Být dřív tam.
Připomínám si jednu kapitolu z knihy Malý Princ. Možná si ji také vybavujete. V domě výhybkáře se odehrála následující scéna s rychlíky, spěchajícími na jednu nebo na druhou stranu.
A osvětlený rychlík, dunící jako hrom, otřásl domkem výhybkáře.
„Mají náramně naspěch,“ řekl malý princ. „Co hledají?“
„To neví ani člověk na lokomotivě,“ odpověděl výhybkář.
A druhý osvětlený rychlík zaduněl v opačném směru.
„To se už vracejí?“ ptal se malý princ.
„To nejsou oni,“ řekl výhybkář. „To jsou zase jiní.“
„Nebyli snad spokojeni tam, kde byli?“
„Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme,“ vysvětloval výhybkář.
A jako hrom zaduněl třetí osvětlený rychlík.
„To jedou za těmi prvními cestujícími?“ zeptal se malý princ.
„Nejedou vůbec za ničím,“ řekl výhybkář. „Ve vlaku spí nebo zívají. Jen děti mají nos přitisknutý na okna.“
„Jedině děti vědí, co hledají,“ pravil malý princ.
Co vlastně hledáme? Co hledáme tím, že spěcháme sem nebo tam. Ušetřený čas? A co s tím ušetřeným časem děláme?
Francouz Jim Woood, milovník přírody tvořící videa o tom, jak si poradit v divočině ve složitých situacích, se vyjadřuje podobně v jednom ze svých textových příspěvků. Zamýšlí se nad rozdílem mezi inovací a pokrokem. Dochází k závěru, že ne každá inovace přináší lidem pokrok, tedy posun k lepším životním podmínkám pro více lidí. Jako příklad (ačkoli ne úplně ilustrativní) zmiňuje rychlejší 7G síť, díky které stihnete stáhnout film rychleji a ušetříte tak čas... ale na co? Na to, abyste toho prostě stihli udělat víc.
Větší rychlost a ušetřený čas nám nepomohou, abychom dělali správné věci ve správný čas.
Nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.
- Efezským 5:16
Právě v tomto smyslu mluví Písmo o „hospodaření s časem“. Nemarněte čas, ale vykupujte čas – čas kairos, tedy vhodnou příležitost, příhodnou chvíli – ze zániku a marnosti. Neznamená to tedy být stále ve spěchu, stihnout toho co nejvíc, mít víc zaškrtnutých políček v úkolníčku.
Spíše je třeba vnímat příhodnost dané chvíle, příznivost daného okamžiku či období, dokud trvá. Ptát se: Dá se tato chvíle využít jinak, lépe, smysluplněji? K čemu dobrému se nabízí tento čas?
Některé dny volím cestu do práce autobusem. Je to třikrát delší doba, ale není marná. Kochám se okolní přírodou; čtu si; poslouchám; učím se; pozoruju lidi kolem; zavírám oči; přemýšlím.
A modlím se. A děkuji. A chválím.
PK