Nejsem na všechno sama. To vím. Mám to i ve jméně. GabríEl(a). Bůh je síla má...
Včera jsem si četla ve vlaku a přejela zastávku domů. Vlak zpátky jel až za 30 minut. Venku tma a zima. Na zastávce opilec, který si nahýbal z lahve a čímsi mlátil do čehosi. Manžel měl výuku angličtiny ve městě.
Ne, tady čekat vážně nebudu.
Tak jsem se vydala pěšky domů, 7 km. Podél silnice mezi obcemi, bez chodníků a pouličních lamp, fakt dobrodrůžo. Cestou jsem si díky svícení vybila baterku v telefonu. Když mě jednou míjelo auto, uskočila jsem a spadla do pangejtu, kam byla stažená voda do odtokového kanálku. Naštěstí jsem si jen umazala kolena.
Krásně jsem se prošla...
Domů jsem přišla špinavá, a šťastná. Šťastná, že jsem celá. Šťastná, že vůbec mám DOMOV.
Tady, i na věčnosti.
GK