Je mi přes 50 a bylo mi lékařem doporučeno, abych „bral něco na klouby“.
Musel jsem se pousmát, když jsem při hledání účinné kloubní výživy narazil na jednu, která nesla název Lazarus Joint Blend, tedy Lazarova směs na klouby. Je mi známo, že Lazar z Betánie byl svého času přítelem Ježíše a že čtvrtý den poté, co zemřel, ho Ježíš vrátil zpět k životu. Potvrdil tím pravdivost svých slov: „Já jsem vzkříšení a život.“ (Jan 11:25a) Říkám si, že tenhle Lazar s největší pravděpodobností netrpěl žádnými problémy s klouby. Na druhou stranu, nejspíš má název té kloubní výživy evokovat představu, že díky ní vyskočíte ráno z postele tak zlehka, jako kdysi Lazar „vyskočil“ ze záhrobí...
Fajn, dám tedy na slova lékaře (i Lékaře ;-). Ten přece ví, co říká.
Uvědomil jsem si přitom jednu zajímavou skutečnost. Onen lékař-ortoped, který mi doporučil kloubní doplněk stravy, sám trpěl artrózou a dokonce musel před nedávnem na operaci kolene. Jistě, žádný lékař není imunní vůči nemocem a úrazům. Stává se ovšem také, že ani medicínský odborník nebere vážně prevenci a sám opomíjí to, co doporučuje svým pacientům.
Lékaři, uzdrav sebe!
Čekáme možná, že doktoři budou jakýmsi „etalonem zdraví“, že půjdou příkladem pacientům a budou budit důvěru právě tím, že aplikují své předpisy v první řadě na sebe samé. Jako by tím dodávali punc své odbornosti a svým doporučením. A to není tak úplně od věci. „Lékaři, uzdrav se sám,“ bylo přísloví, které bylo známé už v Ježíšově době a kultuře. Tehdy se ještě nedávaly univerzitní diplomy za úspěšně zvládnuté studium medicíny, a tak bylo jedním z prvních kritérií odbornosti lékaře právě to, jak byl schopen léčit sám sebe a jak jeho medicína fungovala především u něho samého.
Právě toto přísloví Ježíš zmínil ve svém rodném městě Nazaret. Místní židé slyšeli o Jeho zázračných uzdraveních, které konal v okolních městech, zejména v Kafarnaum, a chtěli, aby je konal především v jejich městě, kde byl přece doma. Ve své domovině měl – jako lékař na sobě – prokázat své poslání Mesiáše. Problém byl, že právě v Nazaretu v drtivé většině odmítali brát svého krajana, se kterým vyrůstali, za Božího Vyvoleného. Odmítali věřit, že je schopen léčit (natož že je vysvobodí ze zajetí hříchu), a tak až na vzácné výjimky (jak popisuje Marek 6:5) srdcem nepochopili a neobrátili se k Němu a On je neuzdravil (podle proroctví Izajáše 6:10).
Znamená to, že kdo na rozdíl od Nazaretských přijde dnes za Ježíšem v modlitbě, bude vždy vyléčen, uzdraven, vzkříšen? Lze odpovědět, že ano, ovšem ne hned. K uzdravení a vzkříšení v plném smyslu a měřítku dojde až v Den Kristova návratu, při našem vzkříšení z mrtvých a proměnění ke slávě. Možná si to neuvědomujeme, ale i ti, které Ježíš uzdravil před dvěma tisíci lety (stejně jako ti, které uzdravuje dnes), opět později něčím onemocněli, nebo utrpěli úraz a nakonec zemřeli. Avšak Lazar, slepec od Jericha, žena trpící krvácením, deset malomocných a mnozí další, i když je později opět trápily choroby, sténali a umírali s tím, že poznali Mesiáše – Toho, který má pravomoc poručit nemocem, zlým duchům i smrti, a ty Ho musejí poslechnout.
Nemocní léčí
V tomto smyslu je úžasná jedna scéna v seriálu The Chosen (Vyvolení). Ježíš právě vybavil své apoštoly svou pravomocí léčit lidi a vyhánět démony a posílá je po dvojicích do měst, kam má poté přijít, aby tam učil o Božím království. Filmoví tvůrci se přitom rozhodli jednoho z dvanácti, malého Jakuba (Alfeova), učinit na jednu nohu zchromlého, kulhavého. A právě v té chvíli je Jakub, vyslaný léčit druhé, zmaten a rozčarován. Má být nemocným lékařem? Má chromé uzdravovat, ač sám je stále chromý? Proč Ježíš neuzdravil jeho? On přece v Něho věří!
Místo převyprávění scény uvedu pár vět, které autoři seriálu vložili do úst postavy Ježíše. Doporučuji však shlédnout tuto dramatickou a dojemnou scénu celou (česky, anglický originál).
Ježíš Jakubovi mj. říká: „Z Otcovy vůle tě mohu vyléčit ihned a měl bys co vyprávět, že ano? ...
Ale pomysli, jaký příběh máš ty, zvláště na nadcházející cestě, když tě teď nevyléčím. To, že umíš, Jakube, chválit Boha navzdory svému neduhu; to, že se umíš zaměřit na to, co je důležitější než tělo; to, jak ukážeš lidem, že umíš být trpělivý se svým utrpením tady na zemi, protože víš, že tě čeká věčnost bez utrpení. Ne každý tohle správně chápe. ...
Až opustíš tuto zemi a setkáš se s Otcem v nebi, kde, jak slibuje Izajáš, poskočíš jako jelen, velká bude tvá odměna. Jen vydrž o trochu déle a až zjistíš, že nacházíš skutečnou sílu díky své slabosti a že konáš velké věci v mém jménu tomuhle navzdory, tvůj příklad přetrvá generace.
A Jakube, nezapomeň: budeš uzdraven. Je to jen otázka času. Šalom, můj synu.“
Podobně jako filmovému Jakubovi i apoštolu Pavlovi zůstal „osten v těle“ (2. Korintským 12:7). Díky němu Pavel v pokoře poznal, že právě v jeho slabosti se projevuje Boží síla. A tak Pavel léčil a druhým daroval něco, co bylo mimo něho, co neměl pod svou kontrolou, co působilo bez jeho přičinění. Co bylo Boží. Pavel poznal, že lékař léčí, ale Bůh je ten, kdo uzdravuje.
PK