Zpět na stránku

Immanuel 1: Bůh s námi ve zdraví i v nemoci

Jan 11:3-4 ... Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.

· nedělní

Drazí přátelé, zdraví i nemocní, vítejte v Boží náruči –

Dnešní nedělí začíná letní série kázání na téma „Immanuel: Bůh, který je s námi“. Budeme se věnovat otázce, co znamená, že je Bůh s námi? Jde jen o Jeho všudypřítomnost, nebo o něco víc? A v čem všem je s námi? A proč vlastně? A jaký to má dopad na naše žití v tomto světě?

Co znamená Bůh s námi

Možná víte, že Immanuel je titul, pojmenování, kterým staré proroctví označilo přicházejícího božského Zachránce světa, Mesiáše. Prorok Izajáš prohlásil zhruba 700 let předem: „Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).“ (Iz 7:14) Im-manu-el = s námi Bůh. Předložka „im“ zde značí nejen přítomnost s někým, ale s-vazek, spole-čenství, spole-čné činění, s-pojení dvou částí, které patří k sobě: Bůh a my. Ano, Bůh je s námi – znamená, že Bůh je nejen zde přítomen, ale že je na „naší straně“, že je „v našem týmu“, že bojuje „za nás“ a koná „pro nás“.

Ještě lépe je to patrné z toho, co později, v Novém zákoně, napsal apoštol Pavel. Jeho známá slova z listu Římanům (8:31) zní: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ Ve spojení „s námi“ použil předložku „hyper“. „Hyper“ přitom známe jako předponu slov, třeba hyperbola (nadsázka) nebo hypermarket. Doslova znamená „přes“ nebo „nad“; v přeneseném smyslu pak odkazuje na ochranu, péči, přízeň. „S námi“ lze proto zde překládat také jako „pro nás“, „za nás“, „kvůli nám“, tj. „v našem zájmu“, „k naší ochraně“, „k našemu prospěchu“. Rozhodně to není jenom pouhá Boží lhostejná přítomnost, jakási trpná spoluúčast, se založenýma rukama; jako když někde musíte s někým být, ale raději byste byli úplně jinde s někým jiným.

Něco podobného je možné slyšet při uzavírání manželství: novomanželé slibují, že budou s tím druhým a pro toho druhého vždycky, tedy „v dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě“. Ovšem, na rozdíl od lidí, Bůh svůj závazek k nám plní. On je nám vždy věrný a je spolehlivý v tom, co slibuje. A tak, jak víte, proroctví o Immanueli splnil Bůh v Ježíši Kristu. V Něm byl sám Bůh přítomen, aby se plně vydal pro nás a obětoval za nás, tak abychom – jako je Bůh na naší straně – i my byli navěky na té Jeho, tedy na straně pravdy přemáhající klam, spravedlnosti přemáhající hřích, života přemáhajícího smrt a lásky přemáhající sebestřednost.

Bůh s námi ve zdraví

Dnes si řekneme trochu více o tom, že Bůh je s námi ve zdraví i v nemoci. To je v současné „covidové“ době jistě aktuální téma. Ale i dříve se stávalo, že když člověk – ať už věřící, nebo neznaboh – onemocněl, zejména nevyléčitelnou nebo zákeřnou chorobou, občas si vzpomněl na Boha. Kolikrát jen Bůh slyšel od svých lidských tvorečků prosby a sliby: „Bože, (jestli fakt jsi!) když mi vrátíš zdraví, když mě zbavíš téhle nemoci, když mě dostaneš z tohohle průšvihu, budu se víc zabývat Tvou vůlí a budu hledat Tvou slávu spíše než svou.“

Tahle slova sice mohou vyjadřovat upřímně myšlené rozhodnutí a závazek. Otázka ale zní, proč čekat, až naše zdraví bude ohroženo, až naše síly budou podlomeny, až naše sebejistoty budou otřeseny? Proč si neosvojit takovéto smělé odhodlání zabývat se Bohem a hledat Jeho slávu už v době, kdy sršíme zdravím a silou a svěžestí? Nebylo by lepší věnovat „hřivny“, které jsme každý dostali (Lukáš 19:13), – dokud mají svou „plodivou sílu“ (dokud vynáší, Lukáš 19:16,18) – do oblastí a projektů a záměrů, které jsou bohulibé a trvale prospěšné? Investovat do „hledání Božího království“ a jeho rozmachu a upevňování, spíše než do čehokoli jiného?

Pohleďme na Ježíše, našeho Immanuela. Byl si vždycky plně vědom vůle svého Otce. Během svého pozemského putování měl stále na paměti, že nepřišel konat svou vůli, tím méně vůli ďáblovu, ale vůli Toho, který Ho poslal. A ačkoliv byl Ježíš plný síly a zdraví, „Hospodinovou vůlí bylo zkrušit Ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu“, jak napsal prorok Izajáš (53:10). Ježíš tedy konal vůli Otce až do konce a tím nám získal odpuštění všech vin a znovu-vstání ze smrti do života v pozici Božích dětí.

Dal nám také nové poslání, novou životní misi. „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ (Jan 20:21b) Naše zdraví nám Bůh dává proto, abychom hlásali mocné Boží skutky: slovy evangelia, které nám Duch vkládá do úst, a činy lásky, které nám Otec předem připravuje. Příležitostí k tomu přitom časem ubývá a my si musíme uvědomit, co si uvědomoval kdysi i Ježíš: Je třeba konat skutky Boží, dokud je den. „Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.“

Je třeba konat skutky Boží, dokud je den.

Jinými slovy, dokud nás Bůh obdarovává zdravím, energií, svěžestí, vervou a výdrží, služme Mu odhodlaně, oddaně, pohotově, vřele. Nečekejme až na nemoc či úraz, které by nás přivedli do „duchovní krize“, k přehodnocení našich priorit. Dbejme i v této době na slova apoštola Pavla: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe /své tělo/ přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ (Římanům 12:1)

Proto je Bůh s námi v našem zdraví – ne aby přihlížel, jak ho marníme na krátkodobé požitky. Bůh je s námi a pro nás, aby nás vedl a ukazoval nám, kde a jak můžeme – coby nástroje v rukou Mistra – přinést a obnovit Boží naději tam, kde lidé propadají zoufalství, víru v Boží pravdu tam, kde lidé propadají sebeklamu, a Boží lásku tam, kde lidé hledají vlastní prospěch.

Bůh s námi v nemoci

Ano, Bůh je s námi v našem zdraví. Přijdou však chvíle, kdy naše zdraví selže, kdy sil ubude, kdy nemoc sebere všechnu šťávu a chuť do života. Nám nebo někomu z našich blízkých. Stalo se to kdysi i Lazarovi z Betanie, který vážně onemocněl. Smrtelně vážně. Jeho sestry Marii a Martu naplnil hluboký žal. Možná si pokládaly otázky, které napadají v případě vážné nemoci i nás: „Proč? Proč já? Proč on/ona? Co udělali špatného? Čím si to zasloužili? Proč to Bůh dopustil?“

Proč já? Proč on? Proč ona? Proč ne někdo jiný?

Ale Marie s Martou nesklouzly k výčitkám a stížnostem na Boha či dokonce k zatrpklosti vůči Bohu. Naopak, obrátili se k Bohu o pomoc, přesněji k Immanueli, tedy k Bohu, který je (přece) s námi! Poslaly pro Ježíše s prosbou: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ (Jan 11:3) Nic víc. Žádné výčitky, žádné odkazy na to, co si kdo zaslouží či nezaslouží, žádné rady, co má Ježíš udělat. Ony pouze vyjádřily svou důvěru („Pane“), svou potřebu („nemocen“) a apelovaly na Boží lásku („máš rád“). A jelikož je Bůh s námi i v nemoci, můžeme se k Immanuelovi s tímto postojem obracet i my: v důvěře zmiňovat své potřeby a dovolávat se Jeho lásky a slitování.

Jak na prosbu sester Ježíš reagoval? Řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“ (Jan 11:4) Zvláštní, nemyslíte? Lazarova nemoc neměla svůj účel v tom, aby se na ní ukázala smrt jako vítěz, ačkoliv krátce nato Lazar skutečně zemřel. Účelem jeho nemoci bylo, aby na ní ukázal svou vítěznou slávu Boží Syn, tedy Ježíš! Aby se ukázalo, že Bůh je s námi se svou mocí v naší ne-moci i smrtelné bez-moci. Ta prosba zmíněná v úvodu, kdy nemocný slibuje Bohu, že když ho uzdraví, bude hledat Jeho vůli a přinášet Mu slávu, je tak trochu krátkozraká. Možná je právě naše nemoc součástí Boží vůle a způsobem, jakým se Bůh mocně oslaví v naší slabosti a nemohoucnosti.

Nicméně Ježíš dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ (Jan 11:11) Taková bude na konec odpověď Immanuela na naše prosby, podobné těm, které měly Marie s Martou. Někdy nás Bůh vyléčí prostřednictvím působení léků a zásahu lékařů; někdy vyléčí přímo a zázračně; někdy nechá dojít nemoc až k smrti. Ale to jen do chvíle, kdy přijde jako „můj Vykupitel“, který „je živ a jako poslední se postaví nad prachem“, jak vyznal kdysi dávno trpící Jób (Jób 19:25). Teprve při vzkříšení těla bude Syn naplno oslaven jako Ten, který je Vzkříšení i Život (Jan 11:25).

Bůh je s námi v nemoci – někdy aby nás uzdravil na těle, jindy aby nás utišil na duši, vždycky aby nesl našeho ducha v jistotě, že „všecko (včetně nemocí) napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Římanům 8:28a). Prosme Ho proto ve víře, spoléhejme na Jeho milosrdenství a očekávejme trpělivě Jeho odpovědi. Neboť Immanuel bude mít poslední slovo.

Na závěr mi dovolte přinést modlitbu slovy písně č. 473 ze zpěvníku:

„Vezmi, Pane, život můj, k své jej službě zasvěcuj;

moje dny, můj každý dech slávu svou vždy hlásat nech.

Vezmi ruce, uč mne sám, co a jak kdy konat mám;

vezmi také nohy mé, ať jsou hbité v službě Tvé!

Vezmi hlas, ať velebí Tebe, Boha na nebi;

vezmi rty, bych hlásal všem, u Tebe jak šťasten jsem!

Vezmi lásky mé si květ, vezmi, co je Tvého, zpět;

vezmi tělo, duši sám, kéž Ti všechno cele dám.“

Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU

Všechny příspěvky
×

Téměř hotovo...

Právě jsme vám poslali e-mail. Prosím, klikněte na odkaz v e-mailu a potvrďte odběr!

OK