Milí přátelé, kteří jste vyprali svá roucha, máte přístup ke stromu života i do bran nebeského města –
Jistě jste se už dostali do situace, že jste přišli na nějaký úřad nebo před dveře do nějakého obchůdku, chtěli jste jít dovnitř, ale pak jste si všimli, že na dveřích visí cedulka: PŘIJDU HNED. Někdy tam stálo i vysvětlení, např. jsem na poště, jsem na WC, jsem na obědě, apod. Čili ono „hned“ nebylo pevně určeno a také dost záleželo na tom, v jaké chvíli jste přišli (to můžete poznat podle počtu a nálady lidí, kteří tam už čekají před vámi).
Pamatuji si z dětství na jeden kreslený vtip, kde právě před dveřmi s cedulí „PŘIJDU HNED“ stála opřena… lidská kostra. Zjevně to „hned“ trvalo trochu déle, než se dalo čekat.
Podobně ovšem bývá terčem vtipů či posměchu mezi některými lidmi i „den Kristův“, den slavného a viditelného návratu Ježíše Krista ke vzkříšení těla a k soudu živých i mrtvých. Skeptici, kteří si berou na mušku křesťanskou víru, poukazují s úšklebkem na verše v Novém zákoně, které mluví o tom, že Kristus přijde hned, že čas Jeho příchodu je blízko. „Už na to čekáte dva tisíce let, a pořád nic. Není to jasný důkaz toho, že celá vaše víra je založená na klamu a mýtu? Že je jen zbožným přáním, které se stalo otcem myšlenky? V tomto případě otcem náboženství?“
Je smutné, že v novozákonní historii církve byli a jsou křesťané, kteří svou víru v Krista právě kvůli takovým – chabým! – argumentům nakonec zavrhli. Přišlo jim, že hesla „přijdu brzo“ či „přijdu hned“ rozhodně nemohou být pravdivá, a přitom trvat dva tisíce let.
Tato námitka a pochybnost není nová. Už v době, kdy ještě žili apoštolové, se objevovaly ironické hlasy zpochybňující pravdivost zaslíbení o Kristově návratu. Např. apoštol Petr na ně reaguje ve svém druhém dopise: „Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: ‚Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření.‘“ (2. Petrův 3:3-4)
Mimochodem, zde je zmíněn mnohem častější důvod k posměchu než objektivní, nezaujatý skepticismus; je to subjektivní touha žít si, jak se mi zachce, ve vleku vlastních žádostí, bez ohledu na nějaké Boží soudy na konci věků. Bez bázně Boží…
Boží slovo, čas a trpělivost
Petr na tuto námitku – ať už je motivována čímkoli – reaguje třemi protiargumenty, které je dobré, abychom si pamatovali a osvojili proti vlastním pochybnostem či námitkám skeptiků. Je jimi jistota Božích slov, Boží vnímání času a Boží milosrdná trpělivost.
Apoštol Petr, ještě jako rybář, se o tom přesvědčil nade vši pochybnost.
Předně, Boží slova jsou mocná a jistá. Petr píše: „Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno (+ neboť to chtějí, úmyslně!), že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí.“ (2. Petrův 3:5-7) Bůh slovem stvořil svět, svým slovem udržuje svět v chodu a řádu, svým slovem celý svět ukončí. Svine ho jako roletu. A neříká to jen tak do větru. Jeho slova jsou skálopevně jistá. Kdo je chce popírat, dělá tak k vlastní škodě.
Zadruhé, Boží vnímání toku času je jiné než naše. Petr podotýká: „Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a `tisíc let jako jeden den´.“ (2. Petrův 3:8) Představte si, že se vám doma stane nehoda, třeba praskne bojler a vy budete muset zaplatit opravu a pořízení nového. Přijde vám účet na sto tisíc. Pokud jste důchodce, který sotva vyžije ze své penze, asi budete tu částku vnímat jinak, než miliardář, který se topí v penězích. Pro jednoho to bude „šílená pálka“, pro druhého jen „pár drobných“. Nebo když bezdomovec najde na ulici tisícikorunu, bude to vnímat, jako by vyhrál milión.
Podobně i naše vnímání délky či krátkosti nějakého období je diametrálně odlišné od Božího vnímání z hlediska věčnosti. To, co se nám zdá, že trvá věčnost, je pro Boha chvilička. Proto také blaho a radost a potěšení, které budeme zažívat na věčnosti, vysoce převáží dobu všech útrap a bolestí, jakkoli nám připadají dlouhé a nekonečné. Bůh čas vnímá jinak, ale přesto nás dobře chápe a je v tom všem stále s námi. Bůh s námi soucítí a podpírá nás v našich vleklých i chvilkových trápeních.
Nakonec pak nesmíme zapomenout na Boží milosrdnou trpělivost s hříšníky. Apoštol Petr dodává: „Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petrův 3:9) Tím, co nám občas schází, Bůh přetéká – totiž trpělivostí s těmi, kteří míří do záhuby a je to vidět na jejich životech; trpělivostí s těmi, kteří ani Jeho, ani Jím poslaného Mesiáše neznají či odmítají. Tam, kde bychom my už možná s někým rychle skoncovali a jako Jakub a Jan na něj poslali „oheň z nebe“ (Lukáš 9:54), protože nám připadá nenapravitelný, tam je Bůh trpělivý a dává další šance a usměrňuje okolnosti, aby každého člověka přivedl k pokání, k přiznání si své malosti, hříšnosti a ztracenosti bez Boha a k nalezení velikosti, svatosti a sounáležitosti v Božím Synu, Ježíši Kristu.
Uvědomuji si například, že kdyby příchod Krista nastal před rokem 1973, já bych neměl účast na Božím království! A stejné je to s vámi! Každý den, i dnes, má Bůh důvod jak skoncovat se světem, tak s ním mít trpělivost. Dokud nevejde pod Jeho křídla plný počet vyvolených, „celý Izrael“, bude příchod Krista k soudu odkládán a záchrana nabízena všem, kdo uslyší evangelium o Kristově oběti na kříži a Kristově vítězství nad hrobem.
Apoštol Petr uzavírá své argumenty přirovnáním, které použil i sám Pán Ježíš: „Den Páně přijde jako přichází zloděj.“ (2. Petrův 3:10) Ten Den D jistě přijde, ale nečekaně, znenadání a pro mnohé překvapivě.
Jak ale máme chápat slova, která se objevují na závěr knihy Zjevení, jíž jsme se věnovali posledních několik týdnů? Přijdu brzy. Čas je blízko. Jak je to myšleno?
„Brzy, hned, blízko“
Hned třikrát v závěrečné části knihy Zjevení slyšíme Ježíše říkat: „Hle, přijdu brzo.“ (v.7,12,20) Slovo brzo je v původní řečtině „tachy“, což znamená rychle, kvapně, chvatně, spěšně. Od slova tachy či tachos je odvozeno např. slovo tachometr, měřič rychlosti. Jinak řečeno, tímto příslovcem se neříká „za krátký čas“, ale „v krátkém čase“, rychle, během chvíle. Neboli Ježíšův návrat, jakmile nastane, bude rychlý, ráz na ráz. Nebude to tak, že nejprve spatříme jen nějaký andělský předvoj a pak za rok další kousek Kristovy slávy a za další rok další část. Ne, Jeho příchod bude jako blesk, bude otázkou okamžiku. Jako když si vás zubař objedná na zákrok za dva měsíce a vy se ho zeptáte, jak dlouho bude ten zákrok trvat, řekne vám: „To bude hned.“ V tomto smyslu říká Ježíš, že přijde hned. Neříká nutně za chvilku (protože kdy přesně to bude, neví nikdo, ani On sám, jen Otec). Ale říká, že to bude rychlé, hned, že to potrvá jen chvilku.
Anděl v knize Zjevení také říká Janovi – v úvodu celé série výjevů (1:3) stejně jako nyní v jejím závěru (22:10) –, že „čas je blízko“. Nejspíš už víte, že v původní řečtině jsou dva výrazy pro čas – jeden, chronos, ve smyslu časového sledu (odtud např. chronologie), a druhý, kairos, ve smyslu příhodnosti, zralosti času (mluvíme např. o času sklizně nebo lyžařské sezóně). Které z těchto dvou slov a dvou chápání času si myslíte, že se zde objevuje? Ano, kairos. Vhodný čas. Zralý čas. Příhodná sezóna. A ta uzrálá doba je blízko, je po ruce, je za dveřmi. Nejde zde o to, jestli nastane za dva týdny nebo dva tisíce let; jde o to, že příhodná doba k příchodu Krista soudit svět je vždy po ruce, je vždy v dosahu, je vždy nablízku, je připravena, aby nastala.
Kairos nevidíte na hodinkách nebo v kalendáři, ale kolem sebe...
To je také vysvětlení, proč se mnoha generacím, vlastně už od prvních několika staletí po Kr., zdálo křesťanům, že ta „znamení konce“ (přírodní katastrofy, války mezi národy, falešní učitelé a mesiáši, atd.) se objevují v jejich době. Ta zralost, příhodnost doby je vždycky blízko, poblíž, po ruce. A ačkoli se mnohá pokolení před námi mýlila, když čekala návrat Krista ve své době, jisté je, že jedno pokolení bude mít nakonec pravdu. Dočká se. Proto však na to musí být připravena všechna pokolení, tedy i to současné. To naše. I my.
Povzbuzení ze Zjevení
Z toho důvodu byla pro každé pokolení napsána i kniha Zjevení. Ne proto, aby byla křesťany opomíjena. Ne proto, aby se jí křesťané báli a vyhýbali. Ne proto, aby z ní vyzkoumali datum apokalypsy. Ne proto, aby zavdala rozbrojům mezi jejími vykladači. Ne. Byla napsána proto, abychom z ní v každém věku čerpali vytrvalost, povzbuzení a moudrost ke spáse. Abychom viděli nebezpečí a rozpoznali, na čem záleží. Abychom se uměli vzdát toho, co pomíjí, na úkor toho, co přetrvá. Slovy misionáře Jima Elliota, zabitého domorodci, kterým kázal evangelium: „Není blázen, kdo se vzdá toho, co si nemůže nechat, aby získal to, co nemůže ztratit.“
Kniha Zjevení je pro nás důležitá. Všimněte si, že každé to „přijdu brzy“ nebo „čas je blízko“ je zmíněno zde právě jako pobídnutí k tomu, aby slova této knihy nezůstala skryta a přehlížena! „Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko,“ stojí hned na začátku (Zjevení 1:3). A v závěru: „Nezapečeťuj knihu se slovy tohoto proroctví: čas je blízko.“ (Zjevení 22:10) A jinde: „Hle, přijdu brzo. Blaze tomu, kdo se drží proroctví této knihy.“ (Zjevení 22:6) Nezapečeťuj tuto knihu – aby ji tak nikdo nemohl otevřít a číst –, ale naopak ji otevírej, předčítej ji, neboť blaze těm, kdo jí naslouchají, kdo ji chovají u srdce, kdo se drží jejích prorockých slov jako lampy v temném lese.
Slova Zjevení nám také připomínají, abychom se utvrzovali v tom, kým a čím jsme: „Kdo škodí, ať škodí dál, a kdo je špinavý, ať se dál špiní. Spravedlivý ať dál koná spravedlnost a svatý ať se dál posvěcuje.“ (Zjevení 22:11, B21) Není důležité, jak jsme se v jedné či druhé chvíli zachovali, zda jsme v něčem selhali či něco nezvládli. Důležité je, kým jsme se díky Boží milosti stali a kým se stále víc a víc každodenně stáváme. Neboť přijde doba, kdy to, kým jsme, bude zafixováno a zapečetěno navěky. Už to nepůjde změnit. V nebi už nepřestaneme být ve všem spravedliví a svatí; v pekle už lidé nepřestanou být ve všem špinaví a hříšní.
„Amen, přijď, Pane Ježíši!“ praví Boží Duch i my jako Kristova nevěsta. A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“
Maranatha! (1. Korintským 16:22)
Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:
- verze KÁZÁNÍ
- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU