Zpět na stránku

Životopis Božích dětí

Efezským 2:1-10 ... I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu (dosl. v synech neposlušnosti). I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy (dosl. co se líbilo tělu a mysli), a tím jsme nutně propadli Božímu soudu (dosl. byli jsme přirozeností dětmi hněvu) tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v Jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece Jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

· nedělní

Dobré ráno vám všem, kteří jste skrze víru v Božího Syna Božími dětmi

Když zajdete do knihkupectví, jistě tam najdete knihy zvané biografie neboli životopisy. Budou to především životopisy slavných a významných osobností. Některé z těch životopisů napsaly dotyčné osoby samy nebo je posléze autorizovaly; těm knihám se říká autobiografie. Jiné napsali novináři nebo historikové jde většinou o životopisy zesnulých osobností. Pokud je mi ovšem známo, tak v žádném knihkupectví nemají můj ani váš životopis. Neudělali jsme totiž nic světoborného, aby si o nás a o našem životě měl okolní svět číst v knihách. Existuje ovšem jedna výjimka!

broken image

Naše duchovní životopisy jsou zapsány v Bibli! Ano, Bůh nadiktoval životopis každého ze svých dětí do několika vět, které tvoří prvních deset veršů 2. kapitoly Pavlova listu Efezským. Tento náš životopis má celkem čtyři krátké kapitoly. Dnes si je společně projdeme, a pokud budete nad svým životopisem žasnout, pak zcela právem.

1. Čím jsme byli...

Životopis Božích dětí začíná kapitolou první – její název: „Čím jsme byli...“.

Na rozdíl od většiny životopisů začíná ten náš smrtí. Naší smrtí. „I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy.“ Ano, tam jsme všichni začali. Možná vám to nikdy nikdo neřekl; možná jste odmala slýchávali, že jste nezbední, neposlušní, drzí, líní, vzdorovití a já nevím, co ještě. Ale nikdo vám asi neřekl, že jste mrtví. Pro Boha jsme ale mrtví byli. Nám ani druhým lidem to tak nepřišlo, viďte. Mohli jsme si nahmatat puls, hormony nám řádili v těle, rukama i nohama jsme dokázali věci, panečku. Těžko věřit, že jsme byli mrtví. Ale Bůh to tak říká. Byli jsme mrtví pro své viny a hříchy. Byli jsme odděleni od toho, který o sobě říká: „Já jsem život“. A tak nezáleží na tom, jak živí jsme si připadali, jak dobře jsme se chovali. V očích Boha jsem byli mrtví.

broken image

A tato naše duchovní smrt vyvolává také představu naší naprosté bezmocnosti, nevědomosti a neschopnosti to nějak změnit. A tak jsme odevzdaně „žili podle běhu tohoto světa“, působil v nás „vládce nadzemských mocí“, jako „děti neposlušnosti“ jsme vzdorovali Bohu. Dělali jsme, „co se líbilo tělu a mysli“ a svou přirozeností jsme byli „dětmi hněvu“, tak jako všichni ostatní. Ne ne, nebyli jsme v jádru dobří, ale naopak ze své přirozenosti jsme byli zkažení! Uvnitř nás bylo něco shnilého, něco temného, něco mrtvolného. Takoví jsme byli...

2. Podívejte ale, co udělal Bůh!

Veršem 4. začíná druhá kapitola – s názvem „Podívejte ale, co udělal Bůh!“

Tahle kapitola začíná podle mnohých dvěma nejúžasnějšími slovy celé Bible. Je to vlastně definice evangelia ve dvou slovech. Ale Bůh! Významnější slova v Bibli asi sotva najdete. Ale Bůh – ale Bůh viděl, jak jsme na tom byli a rozhodl se to změnit! Proč? Co Ho k tomu vedlo? Poslouchejte: „Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval.“

Evangelium ve dvou slovech: ALE BŮH

Možná jste už o lásce slyšeli a četli mnoho různých citátů a rčení. Říká se např., že „láska je slepá“. Když jsem byl mladej kluk, říkal jsem si často, že láska JE slepá. Holky, který se mi líbily, dávaly přednost – před plachými „slušňáky“, jako jsem byl já – neurvalým drzounům. Nechápal jsem to a říkal si, že láska je slepá. Ale ona láska není slepá; láska jen vidí v druhém to, co ostatní nevidí. Holky viděly v těch divokých a ostřílených chlapcích něco, co já neviděl, protože ony ty kluky milovaly láskou, kterou jsem je já nemiloval.

Láska vidí v druhých to, co ostatní nevidí...

Podobně, jako když se někomu narodí dítě a ukazuje vám fotku z porodnice. Říká: „Není nádherný?“ Co na to máte odpovědět? Vždyť je to celý zarudlý se šišatou hlavou! Ještě jsem snad neviděl novorozence, který by mohl stát modelem nebo být korunován za královnu krásy... Dokud se nenarodil syn mně! Byl prostě nádhernej! Malej a kouzelnej. Aspoň pro mě. Najednou jsem totiž viděl, co jsem mohl vidět jenom díky lásce.

broken image

A tak si i dokážu představit Satana, jak říká Bohu: „Co jen na těch lidech vidíš? Jsou to svéhlavá, sebestředná a vzpurná stvoření!“ Ale Bůh jako by reagoval: „Vidím na nich něco, co ty nevidíš, protože je miluju láskou, kterou ty je nemiluješ.“ Ano, Bůh v nás viděl to, co jsme ani my sami na sobě neviděli. Viděl naši potřebu vysvobození od nás samých. A viděl, co z nás On sám dokáže udělat.

Ale Bůh, ... z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, … Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.“ Ale Bůh – tohle všechno pro nás udělal, když poslal svého Syna Ježíše na kříž. Bůh nás v Kristu osvobodil ze zajetí hříchu. Bůh nás oživil, když jsme byli mrtví. On je autorem toho všeho a příčinou naší záchrany.

Naše spasení je Boží dar od A do Z!

broken image

Proto čteme, že „milostí jste spaseni“. Je to Boží dar, nikdo se nemůže chlubit, že Bohu pomohl, že své záchraně šel naproti, že se pro Boha sám rozhodl. Správnou reakcí na to není naše vlastní chlouba, ale spíše padnutí na tvář před naším Bohem, který překypuje milosrdenstvím a láskou. On na kříži odsoudil spolu s Kristem nás všechny, mrtvé ve vinách a hříších, aby nás očistil od všeho zlého a spolu s Kristem a v Kristu oživil, probudil k novému životu, a dokonce v Něm i posadil na nebeský trůn! A tak nyní máme práva Božích vlastních dětí! Máme pravomoc nad silami temna, nad vládcem nadzemských mocí, který nám kdysi panoval! To vše díky spojení, díky jednotě s Ježíšem Kristem. Co se stalo Jemu, stalo se duchovně nám. Udělal to Bůh pro nás...

3. K čemu to Bůh udělal?

Třetí kapitola nese název „K čemu to Bůh udělal?“

Jaký měl Bůh záměr, se kterým konal? Jaký měl cíl, pro který i svého jedinečného Syna za nás obětoval? Už v předchozí kapitole listu Efezským je opakovaně psáno, že to bylo „ke chvále své slávy“ (1:6,12,14). Bůh pro nás udělal to, co udělal, ne aby vystavil na odiv nás a chlubil se námi. Udělal to, aby zvýraznil a ukázal sebe, abychom se my chlubili Jím! Možná si říkáte, „Není to od Boha chvástání a vytahování?“ Vůbec ne! Není to chvástání, pokud to dokážete. Pokud dovedete milovat odporné tvory, pokud se dovedete za ně obětovat a místo nich třeba i trpět, potom chvála vám! Bůh to dokázal ke chvále své slávy, své lásky, své milosti.

broken image

V 7. verši je proto psáno: „... aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v Jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.“ To, co se stalo s námi v Kristu, stojí jako památník všem budoucím pokolením a věkům, že je to Bůh, kdo oživuje mrtvé; že je to Bůh, kdo odpouští hříchy i těm nejhorším hříšníkům; že je to Bůh, kdo dává naději tam, kde už naděje není. A to ke chvále Boží slávy, dobroty a milosti, kterou nás zahrnuje ve svém Nejmilejším (1:6). Proto to vše Bůh s námi vykonal...

4. ???

Poslední, čtvrtá kapitola nemá ještě název.

Ještě totiž není celá dopsaná. Bůh ji píše právě nyní, i dnes, a píše ji spolu s námi. Předchozí kapitoly se staly bez našeho přičinění a odehrály se v duchovní, neviditelné oblasti. My jsme jakožto mrtví byli vzkříšeni s Kristem, abychom byli navěky chloubou Boží milosti. Všechno je to pravda a nám se to stává skutečností skrze víru – tím, že to, co Bůh říká, vírou přijmeme za své. Čtvrtá kapitola je pak o tom, jak se tyto duchovní pravdy projevují v našem viditelném a každodenním životě. Jaký příběh dál píšeme? Jaký život budujeme na těchto zjevených pravdách?

Víme přitom důležitou věc: že tato 4. kapitola našeho životopisu začíná slovy: „Jsme přece Jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ 

broken image

Kdysi jsme byli stvořeni v Adamovi a propadli jsme smrti jako on. Nyní jsme byli znovu-stvořeni v Kristu, abychom „propadli životu“, abychom konali dobré, milosrdné a láskyplné skutky, které nám už předem připravil Ten, jehož dílem jsme. Vy a já nemusíme jít a vyhledávat, co dobrého pro Boha konat. On sám jde s námi, On sám v nás koná naše chtění i činění, On sám před námi připravuje příležitosti, do kterých s námi půjde, aby zjevil skrze nás svou obětavou lásku, odpouštějící milost a zlo přemáhající dobrotu. My jsme Boží dílo, Boží výtvory, které vypravují světu, jaký Bůh je, jaká je Jeho přirozenost. O tom je poslední kapitola našeho duchovního životopisu. Ta je psána dnes tady na zemi a jednoho dne bude pokračovat až v nebeské slávě.

Náš životopis ve 2. kapitole listu Efezským – o tom, jací jsme byli, co ale Bůh s tím udělal a proč, a co nyní koná skrze nás – tenhle životopis nebude možná v tomto světě bestsellerem. Bůh nám do něj dal nahlédnout kvůli nám, aby nám dodal odvahu a sílu sdílet jej s druhými – zejména pak s těmi, kteří dosud váhavě setrvávají u své první kapitoly. Dejte jim znát, co znáte vy. Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze POUZE KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU