Žít jako ve dne

Drazí probuzení v Kristu, milí přátelé!

Představte si, že by sem do kaple dnes ráno přišel člověk v pyžamu. Pokládali bychom ho přinejmenším za podivína, spíš ale za blázna. Cožpak se za denního světla nosí pyžamo? Je přeci samozřejmé, že když se ráno člověk probudí a vyleze z postele, tak si pyžamo či noční košili svleče. Je to oděv, který se nosí v noci, a ne ve dne. Natož venku na veřejnosti... Pro den je vhodné nosit denní oblečení – triko, tepláky, kalhoty, sukně. Chodit za denního světla v pyžamu je nepatřičné a krajně nevhodné.

Ptáte se, jak to souvisí s námi? Stačí si uvědomit, v jakém období žijeme. Je to období mezi dvěma příchody Ježíše Krista – mezi jeho prvním příchodem o Vánocích před dvěma tisíci lety a jeho návratem, ke kterému může dojít kdykoli. Toto období bychom mohli popsat jako přechod mezi nocí a dnem. Noc, tedy vláda tmy, ještě sice úplně neskončila, ale den a plná vláda světla už je nadosah. Proto apoštol Pavel v listu Římanům i nás povzbuzuje:

ŽIJME ŘÁDNĚ, JAKO BY UŽ BYL DEN!

„Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil.“ (v.11-12a) Co se v nás tady Pavel snaží probudit? Ano, je to vědomí naléhavosti, neodkladnosti a aktuálnosti. Nastala hodina, abychom procitli. Spása je nám blíž. Noc pokročila. Den se přiblížil. Všechny tyhle obraty mají pro nás jediný cíl: Rozpoznat správně tento čas! Je to čas, kdy je velice nerozumné odkládat Boží záležitosti na potom, na později, na příhodnější dobu, kdy se jim možná budeme věnovat. Teď je ta pravá chvíle! Teď je ta příhodná doba! Boží cíle nesnesou odkladu. Tak alespoň tvrdí apoštol Pavel.

A není sám. Pán Ježíš také mluvil o neodkladnosti svého povolání, abychom šli za Ním. V Lukášově evangeliu čteme: „A jiný mu řekl: Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou. Ježíš mu řekl: Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“ (Lukáš 9:61-62) Blízkost denního světla nás tak nutí jednat právě teď a vztáhnout na sebe volání Ducha svatého: „Jestliže dnes uslyšíte Jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru.“ (Žid 3:7,8)

Pán Ježíš mluvil také o vytrvalosti a věrnosti v tomto povolání. Mnozí z nás jsme již křesťany, a to delší dobu. Uvěřili jsme, že Bůh nám ze své milosti navždy odpustil naše hříchy pro zásluhy svého Syna. Může se nám ale stát, že uvěříme jedné ze satanových lží – totiž, že doba, kdy budeme skládat Bohu účty, je daleko. Taková představa nás ukolébá natolik, že začneme zahálet a přestaneme pilně pracovat na Božím díle!

Ale vzpomeňte na dnešní podobenství z Lukášova evangelia. Tam si také jeden ze služebníků řekl, „Můj pán dlouho nejde“ (Lk 12:45f). Začal tedy „bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se“. Návrat jeho pána ho zastihl nepřipraveného. Proto takového zahálčivého služebníka pán „vyžene … a vykáže mu úděl mezi nevěrnými.“ To je také důvod, proč apoštol Pavel napsal Korintským, aby nepřijímali Boží milost na prázdno. Vždyť „hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!“ (2 Kor 6:1,2) Vytrvejme ve víře a v konání dobra neumdlévejme.

Víte, náš nepřítel, ďábel, zoufale touží po tom, abychom promarnili svůj život. Abychom odsouvali Boha a Jeho dílo do pozadí, na později, na někdy. Pavel ale tvrdí, že příchod dne a světla se přiblížil. Proto nemáme zahálet. Máme žít už teď jako ti, kteří patříme dni, jako synové dne (1. Tes 5:5-8). Ať je na nás už nyní vidět, že Kristus je Immanuel, Bůh s námi, že Bůh v nás přebývá a působí, co se Mu líbí! Zkoumejme, co se líbí Pánu, a nemějme podíl na neužitečných skutcích tmy (Ef 5:10,11). Naopak, bojujme v Boží zbroji…

„Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.“ (v.12b,14) I když dosud žijeme ve tmě, nejsme součástí tmy. Nepatříme tmě, protože naše duše byla očištěna krví Beránka. Když tedy nepatříme tmě a noci, nenosme ani její oblečení. Nenosme pyžamo; nosme oblečení do světla! Oblečme milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.

Ptáte se, kde to vše vzít? Máme hledat uvnitř sebe, zda nenajdeme nějaké světlo, nějaké své lepší „já“? Máme věřit písni, ve které se zpívá „SEARCH FOR THE HERO INSIDE YOURSELF“ (HLEDEJ HRDINU UVNITŘ SEBE)? Ne! Vždyť co najdeme, když pohlédneme bez „brýlí šálení“ na svou lidskou přirozenost? Najdeme zalíbení, řekli bychom „milostný vztah“, ke skutkům temnoty. Najdeme sobectví, sklony k hýření (užívání si), k nemravnostem, k hádkám. Tedy přesně to, od čeho nás Pavel odrazuje! To je to, co máme svléct! Vždyť nás přirozeně zajímá jen to, co sami chceme a jak toho dosáhneme.

Ale pro ty, kdo zakotvili vírou v Ježíši Kristu, se otvírá i jiný způsob života: zajímat se o to, jak světlo, které v Kristu máme, může prozářit náš život a skrze nás zazářit i do životů těch, kteří bloudí v temnotě. Ovšemže, princ temnoty (ďábel) bude chtít, abychom věřili, že Bůh nás nedokáže změnit, že Bůh nás nedokáže použít. Ale Pavel s ním nesouhlasí, a říká: Oblecte Krista, a bude na vás vidět. V Kristu hledejte světlo k nošení. To, co máte ze sebe, raději odložte. Oblečte a noste to, co nového vám přináší Kristus.

A v tom je klíč ke skutečně posvěcenému životu. Znáte ty fosforeskující hvězdy, které se dětem přilepují nad postel nebo na strop, aby v noci svítily. Ale k tomu, aby svítily, potřebují nejdříve být samy vystaveny světlu. Ony jen světlo nashromáždí a potom ho za tmy svítí.

A my jsme jako ty hvězdy! Sami o sobě nesvítíme. Naše schopnost svítit v temnotě je zcela závislá na tom, jak moc jsme my sami světlu vystaveni. Jak hluboce spoléháme na Krista, jak opravdově přijímáme Jeho slovo, jak ochotně nasloucháme Jeho hlasu, jak uvádíme ve skutek Jeho působení. Ježíš řekl, „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (J 8:12) Abychom měli každý den světlo života, potřebujeme být každý den v živém kontaktu s Tím, který je Světlem světa. Potřebujeme si být jisti tím, že Boží láska vůči nám se nemění, že Boží slib odpuštění v Kristu je pevný, že Ježíš má všechno dění ve své moci, že nás samé dokáže provést nástrahami dneška a dovést do vítězného konce.

Je smutnou pravdou, že z naší padlé přirozenosti jsme jako černé díry ve vesmíru. Z nich také nikdy nedostanete žádné světlo, ani paprsek. Ale Ježíš, náš Spasitel a Pán, má moc nás svým slovem proměnit na zářící hvězdy. Rozpoznejme tedy tento čas, procitněme z dřímoty a žijme řádně, jako by už byl den. Vždyť každým okamžikem jsme blíže světlu nebeské slávy, kterou pro nás Pán Ježíš připravil. Amen.