Milí malí posluchači Božího slova –
Jestlipak poznáte, co je na tomto obrázku. (Ukázka mozaiky.) Je to mozaika, správně. Mozaika je obraz, na kterém je nějaký ornament nebo postava, a ten obraz je tvořen mnoha a mnoha drobnými kostičkami, destičkami nebo střepy různých barev a velikostí. Kdybyste vzali do ruky jednotlivé kousky, nic moc byste neviděli: jen barvu a tvar. Ale když je dáte na jejich místo, trochu poodstoupíte, vyloupne se najednou před vámi nějaký tvar nebo obrázek, třeba páva.
Na podobném principu jako mozaika je postavena i hra zvaná puzzle. Rozdíl mezi nimi je ten, že dílky puzzle mají složitější, „vykousaný“ tvar a mnohé z nich nejsou jednobarevné, takže podle toho, co na nich je, poznáte, kam asi patří – v tom je ta hra. Ale podobně jako u mozaiky platí, že i jednotlivé dílky puzzle samy nic moc nezobrazují, ale teprve když se složí dohromady – a samozřejmě správně –, tak s odstupem spatříte před sebou nějaký výjev, nějaký obrázek. Ten si pak můžete dát třeba zasklít a pověsit si ho na zeď.
Prorocká mozaika
Ptáte se, jak souvisí mozaika nebo puzzle s tím, co jsme si dnes četli? Jak jsem říkal, dnešní úryvek z Bible pocházel z knihy proroka Micheáše. Během mnoha staletí před narozením Ježíše povolával Bůh různé lidi za své proroky a Micheáš byl jen jedním z nich. A skoro všichni tihle proroci zmiňovali a předpovídali také příchod Mesiáše, Zachránce světa, který přinese lidem vysvobození a bude jim vládnout.
Tato proroctví o Mesiáši – a najdeme jich v knihách Starého zákona opravdu hodně – jsou jako ty kaménky do mozaiky nebo jako ty dílky z puzzle. Každé z těch proroctví přináší jen drobnou, malou, ale přesto důležitou zprávu o tom, kdo tím Spasitelem bude, komu se narodí, kde se narodí, kde bude vyrůstat, co bude Jeho úkolem, kdo Ho zradí a za kolik, jak zemře a jak vstane z mrtvých. Tohle všechno a mnoho dalšího bylo o Spasiteli předpovězeno, aby Ho, až přijde, lidé poznali a uvěřili, že je to On, aby se před Ním pokořili a byli Jím zachráněni.
Micheáš o Mesiáši
Micheáš byl prorok, skrze kterého Bůh oznámil, kde se ten Vyvolený narodí. Micheáš napsal: „A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.“ (Micheáš 5:1) Micheáš se zde obrací k malé vesnici zvané Betlém, osadě jen pár kilometrů na jih od velkého, opevněného města Jeruzaléma. Říká mu Betléme efratský, protože Efrata (úroda) byl starý název tohoto místa. Ono to i zní poeticky a malebně: Betléme efratský, neboli „úrodný dome chleba“!
A Micheáš té osadě říká, že je sice nejmenší z těch, které se v oblasti Judska nacházejí, ale nejmenší jen velikostí. Protože svým významem nejmenší není! Vždyť právě odtud vzejde ten dlouho očekávaný Vládce nad Božím lidem. Právě zde se „urodí“ Ten, který je „chléb z nebe“, který nasytí naše duše! Právě zde, v takové pidi-midi vesnici, se objeví Král králů! A nebude to jen obyčejný král, jakými byli třeba dříve David nebo Šalomoun; bude to král, „jehož původ je odpradávna“, dokonce od věčnosti! Páni! Kdo to jen bude? Jistě nejen člověk jako vy nebo já – my přece nemáme svůj původ od věčnosti! Kdo jiný má svůj původ od věčnosti než sám Bůh?
Micheáš dále píše o Spasiteli, že naplněn Boží mocí povede a ochrání svůj lid jako pastýř své ovečky, a to po celém světě: „I postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost bude nyní sahat až do dálav země. A on sám bude pokoj.“ (Micheáš 5:3-4a) Úžasné proroctví, viďte! Úžasné zaslíbení.
Tak trochu jiný král
O několik staletí později se v hlavním městě Jeruzalémě ukázali mudrci z dálného východu. Hledali nedávno narozeného židovského krále, a tak ho hledali tam, kde bychom asi čekali – na královském dvoře v královském paláci v královském městě. Ale koho tam nalezli? S kým se tak setkali? Byl to král Herodes, který si nechal říkat Veliký.
Jakmile však Herodes uslyšel o narození nového krále, celý se znepokojil a vyděsil. Myslel si, že narozený Ježíšek ho jednou připraví o jeho trůn. A i když byl Herodes židovský král, neznal Písma, neznal proroctví, neznal Micheáše, nečekal žádné Vládce Božího lidu, jehož původ ode dnů věčných. A tak si musel nechat zavolat velekněze a znalce zákona, aby se jich vyptal na místo narození Božího Mesiáše. A ti znalci mu správně odpověděli, že v nedalekém Betlémě.
A zase vidíme, jakým králem Herodes byl. Vymyslel léčku, snažil se mudrce oklamat a žádal od nich, až naleznou nového krále, aby se vrátili a řekli mu, neboť také chce jít a poklonit se Mu. Ale byl to „liška podšitá“! Měl v plánu malého Ježíše zabít. Mudrci šli a nalezli nebeského krále, padli před Ním na kolena, i když to bylo malé, ani ne dvouleté dítě, a dali Mu své vzácné dary. Tušili, že tenhle proroctvími předpovězený král bude jedinečný a výjimečný. (Viz Matouš 2.)
A to Ježíš byl. A dodnes je. Na rozdíl od vystrašeného krále Heroda je Ježíš nebojácný a odvahu dávající. Na rozdíl od lstivého a úskočného krále Heroda je Ježíš ryzí a pravdomluvný. Na rozdíl od mstivého a vraždícího krále Heroda je Ježíš odpouštějící a život dávající. On sám je pokoj.
Kdo je jako Hospodin?
Micheáš tohle jen zdálky zahlédl a stovky let předem zapsal ve svém svitku. V jeho samotném závěru Micheáš opět žasne nad tím, jaký Bůh je, jak je milosrdný, slitovný, věrný svým slibům. Možná proto se také prorok jmenoval Micheáš, což zkráceně znamená „Kdo je jako Hospodin“. Poslechněte si, jakými slovy ukončil svá proroctví: „Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství. Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy, prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi za dnů pradávných přísahal našim otcům.“ (Micheáš 7:18-20)
Micheášova slova jsou jako další dílek do mozaiky či do hry puzzle, které nám spolu s ostatními dílky dávají úžasný „obraz“ Boží záchrany a vlády v Pánu Ježíši Kristu. Nebuďme jako Herodes, nenechejme se oklamat nablýskanou mocí, a pokloňme se ve svém srdci i my velkému Ježíši z malého Betléma. Amen.