Milí malí posluchači Božího slova –
Představte si nejprve, že jste ve třídě, běží hodina a paní učitelka/pan učitel se najednou musí vzdálit; odejít ven ze třídy, aby něco důležitého zařídili. A pověří právě vás, abyste na třídu dohlíželi. A jak to tak bývá, žáci začnou dělat nepořádek, handrkovat se, vykřikovat jeden na druhého, házet po sobě různé předměty, atd. A vy to vidíte a je vám jasné, že bude průšvih. Proto varujete své spolužáky, napomínáte je, aby přestali křičet a hádat se a dělat randál.
Co myslíte, byli byste svými spolužáky vyslyšeni? Možná někteří by si dali říct, ale jiní by vás posílali do háje, říkali by vám „Hleď si svého!“, mysleli by si, že se nic tak hrozného neděje, že nic nehrozí. Možná by se dokonce stalo – i když doufám, že ne –, že by vás někdo z nich chtěl umlčet, vrhnul by se na vás, jednu by vám ubalil, abyste ztichli. V každém případě byste nebyli u nich moc oblíbeni – právě kvůli tomu, že je káráte a napomínáte, i když by to bylo pro jejich dobro a pro dobro všech! Protože když se pan učitel nebo paní učitelka vrátí a najdou třídu vzhůru nohama, přijde trest na všechny: písemka, domácí úkol, poznámka rodičům…, znáte to.
Proroci ve Starém zákoně
Velkou část té starší části Bible, tzv. Starého zákona, tvoří knihy proroků. A proroci dělali právě něco podobného, co jsem popisoval před chvílí. Oni také byli povoláni, ne ale paní učitelkou nebo panem učitelem, ale samotným Bohem, Hospodinem, k tomu, aby napomínali a varovali – nejen tehdejší Boží lid, ale někdy i okolní národy. Proroci viděli, k jakému úpadku mezi lidmi došlo, jak se lidé v srdci vzdálili od Boha, přestali Mu důvěřovat a v Něho doufat; pryč byla touha dodržovat Boží příkazy; skoro každý si hleděl jen svého. Proroci to viděli a volali po nápravě, po návratu k Bohu. A můžete si být jisti, že ani tihle proroci nebyli mezi většinou lidí příliš oblíbení. Naopak, mnozí z nich se dočkali násilí a dokonce byli zabiti.
My jsme si dnes četli úryvek z knihy proroka Jeremjáše, ve kterém jsme se dozvěděli, jak byl Jeremjáš (kolem roku 600 př. Kr.) povolán Bohem do role proroka. Byl tehdy ještě chlapec! Mladý a nezkušený. Ale Bůh od něho nežádal velké znalosti, ani vysoké vzdělání či tělesnou vyspělost! Žádal jen věrnost v tom, že bude říkat, co mu Bůh sdělí, a to tam, kam ho Bůh pošle. A to beze strachu z lidí, kterým to bude říkat (i kdyby to byli králové). „Hospodin mi řekl: ‚Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.‘“ Tím, co měl Jeremjáš říkat, bude „rozvracet“ a „bořit“ – totiž lidské modly a falešné jistoty – a také „stavět“ a „sázet“ – totiž nové poznání Hospodina, novou věrnost Bohu, novou touhu držet se Jeho příkazů a slibů.
Cisterny namísto pramene
Pokud se ptáte, jaké bylo hlavní poselství, které Bůh Jeremijáši dal, aby ho tehdy lidem přinášel, našli bychom ho krásně „zabalené a shrnuté“ hned v úvodu Jeremjášovy knihy. Stojí tam: „Toto praví Hospodin: Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“ (Jeremjáš 2:5,13)
Šlo vlastně o takový obraz, o ilustraci, ve které je živý Bůh zobrazen jako pramen živé vody, nevyčerpatelné zřídlo života, osvěžující zdroj všeho potřebného k životu. A Boží lid v té době přestal Hospodinu důvěřovat a místo toho si stavěl modly a nosil talismany, spolčoval se s okolními pohanskými národy a přijímal jejich hodnoty, přestal se starat o dodržování práva, neprojevoval milosrdenství vůči vdovám a sirotkům a dalším na okraji společnosti, jak jim Bůh nařídil. Místo Hospodina jako bezedného zřídla živé vody si, obrazně řečeno, vytesali lidé nádrže na vodu, cisterny, které ale vodu propouští, ve kterých jsou díry a voda se v nich neudrží. Vyměnili něco trvalého a živého – úrodný vztah s Bohem – za něco pomíjivého, o co přijdou, co je nikdy neuspokojí, nenasytí, ani nezachrání.
Tohle tedy Jeremjáš svým krajanům v Judsku hlásal, ale nebyl kvůli tomu zrovna populární. A když jim dokonce začal říkat, že přijde trest, že pro jejich zatvrzelost je Hospodin nechá napospas nepřátelskému vojsku babylónského krále, že ten dobude Jeruzalém a zničí chrám (Jeremjáš 38), už to někteří dál nevydrželi. „Chopili se tedy Jeremjáše a vhodili ho do cisterny Malkijáše, syna královského, která byla na nádvoří stráží. Spustili tam Jeremjáše po provazech. V cisterně nebyla voda, jen bláto, takže se Jeremjáš topil v blátě.“ (Jeremjáš 38:6)
Později se komusi Jeremjáše zželelo, chudáka proroka vytáhli, ale nakonec ho stejně odvedli do exilu, pravděpodobně do Egypta. Zbavili se ho, ale nezbavili důsledků svých činů. Protože to, co jim Jeremjáš říkal, se ukázalo jako pravdivé.
Poučení od Jeremjáše
Pro nás z toho plyne hned několik poučení. Například to, že Bůh může povolat a použít k dobrým věcem i kohokoli z nás, bez ohledu na naše mládí či stáří, zkušenosti i nezkušenost. Bůh není omezen naším omezením! On jen chce, abychom Mu důvěřovali, naslouchali Jeho Synu Ježíši a šli za Ním, kam nás povede.
Ještě předtím jsme ale všichni voláni, abychom se vrátili v srdci k Hospodinu, abychom se – dokud je čas – odvrátili od „děravých cisteren“, od věcí, které nás neuspokojí, a obrátili se k Bohu, který nám v Ježíši Kristu říká, co říkal kdysi jedné samařské ženě u studny: „Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ (Jan 4:14)
A nakonec, nehněvejte se na ty, co vás napomínají a varují. Naslouchejte jim. Dost možná jim leží na srdci vaše blaho. Amen.