Milí vyznavači a učedníci Ježíše Krista!
Většina z nás se již někdy setkala se svědky Jehovovými. Nebudu se dnes zabývat jejich učením a přesvědčením, ale pouze se zastavím nad jejich pojmenováním. Pochází z verše starozákonní knihy proroka Izajáše (43:10), kde je psáno: „Mými svědky jste vy, je výrok Hospodinův, a můj Služebník, jehož jsem vyvolil.“ A protože Svědkové Jehovovi odmítají nazývat Boha českým slovem Hospodin, ale místo toho používají hebrejskou formu Jehova, říkají o sobě, že oni jsou těmi „svědky Jehovovými“ – tedy těmi, kteří svědčí tomuto světu o živém Bohu, Jehovovi/Hospodinu.
Mimochodem, zmíněný verš mluví také o Ježíši, Božím Služebníkovi, jako o svědkovi Hospodinu. To potvrzuje i Ježíš sám, když před Pilátem říká: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (J 18:37) Také apoštol Pavel napsal, že Ježíš „dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.“ (1. Tim 2:6)
Pro nás je důležité, že i my jsme byli povoláni svědčit – o živém Bohu a Jeho spáse v Kristu. Jsme posláni svědčit o Ježíši, ve kterém Bůh přináší záchranu každému člověku. Můžeme se tedy hrdě nazývat svědky Ježíšovými. Už svým apoštolům Ježíš po svém vzkříšení řekl: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk 1:8)
My, Ježíšovi svědkové, jsme si dnes připomněli jednoho našeho dávného, odvážného spolusvědka. Jmenoval se Štěpán a před čtyřmi dny si ho mohli připomenout všichni nositelé toho jména, které znamená Ověnčený (stefanos = věnec, koruna). Štěpán není jen ten, co „nese něco ve džbáně“. Štěpán je vskutku hoden nosit přídomek „věrný svědek“, protože své svědectví o Ježíši nevzdal, ani přesto, že mu přineslo smrt z rukou lidí, kterým svědčil! Křesťanům, kteří pro svou víru, vyznání a svědectví položí život, se říká mučedníci (od slova mučit), ovšem v mnoha jiných jazycích pochází slovo mučedník z řeckého martys – tedy svědek. Odtud například české martyrium označuje veliké utrpení či trápení.
stefanos = věnec, koruna, přeneseně ověnčený
martys = svědek, přeneseně mučedník
Štěpán byl prvním z Bible známým Ježíšovým svědkem-mučedníkem, který přinesl se svým svědectvím i oběť nejvyšší v podobě své prolité krve. Tak jako my byl totiž Štěpán jedno s Kristem a věděl, že v tomto světě to znamená mít účast na Kristově utrpení, zatímco na onom světě to bude znamenat mít účast na Kristově slávě.
Se Štěpánem se v Písmu setkáváme poprvé, když ve sboru v Jeruzalémě nastal drobný problém. Zdálo se, že některé z vdov nebyly zaopatřené tak jako jiné. Apoštolové proto svolali učedníky a vyzvali shromáždění, aby mezi sebou vybralo ty, kdo se budou věnovat rozdělování společných prostředků lidem potřebným a nuzným v církvi. Jedním ze sedmi mužů dobré pověsti, ustanovených pro tento úkol (označováni jako diákoni či jáhni, tj. služebníci), byl právě Štěpán, charakterizovaný jako muž „plný víry a Ducha svatého“ (Sk 6:5).
Ale jak vidno, Štěpán nebyl jen člověkem, který rozděloval jídlo a peníze mezi nuzné spoluvěřící. Nebál se také otevřít ústa, aby Duch, kterým přetékal, přinášel skrze něho slova svědectví – lidem, kterými byl vyslýchán „o naději, kterou měl“ v sobě (1. Petrův 3:15). Ačkoli ti lidé byli znalí věci, byli to členové židovské velerady, „nebyli však schopni čelit Duchu moudrosti, v jehož moci Štěpán mluvil.“ (Sk 6:10) Začali ho proto pomocí falešných svědků očerňovat a pomlouvat, ale on tomu čelil doslova s andělským klidem, jak je psáno: „viděli, že jeho tvář je jako tvář anděla“ (Sk 6:15).
Štěpán pak před veleradou přednesl svou výpověď o Kristu. Mluvil jako žid se židy, proto začal od dávné starozákonní historie, aby své posluchače přivedl k vyvrcholení celé této historie, totiž k příchodu Spravedlivého, kterého však oni „zradili a zavraždili“ (Sk 7:52). Přesto toho dosud nelitovali, přesto dál proti Ježíši a Jeho církvi bojovali, a tak je Štěpán nakonec ostře napomíná: „Vy tvrdošíjní, vy lidé neobřezaného srdce i uší, stále vzdorujete Duchu svatému!“ (Sk 7:51; KMS)
Ale to oni nemohli snést. Začali zuřit a zlostí zatínali zuby. Byli plni nenávisti, zatímco Štěpán byl plný Ducha svatého. Nehleděl na hrozící utrpení, na možné martýrium, ale hleděl k nebi – a tam uzřel Boží slávu, tam viděl Ježíše stojícího na pravici Boží, na místě nejvyšší pocty a moci. Věděl, že Ježíš má všechnu moc nad tím, co se kolem Štěpána dělo. Když vyznal, že vidí „nebesa otevřená“ a v nich „Syna člověka“, „všichni se na něho vrhli a hnali ho za město, aby ho kamenovali“. I přes palčivou bolest z dopadajících kamenů se Štěpán modlil za odpuštění pro své vrahy, aby nakonec odevzdal svého ducha Pánu Ježíši a „usnul“, jak je popsána jeho smrt (viz Sk 7:55-60). Jeho tělo zbožní muži pochovali.
Jaké poučení nám přináší Štěpánův příběh? Vždyť nám byl zanechán na stránkách Písma. Pavel nám přitom říká, „abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději“ (Řím 15:4). A skutečně, události kolem Štěpána nám přinášejí povzbuzení a naději do našich osobních svědectví a vlastních otevřených vyznání před světem.
Například nás pobízí k tomu, abychom se nebáli stát na straně Boží pravdy – přestože tím možná přijdeme o výhody, které bychom jinak měli, přestože tím možná dokonce utrpíme újmu od těch, kteří „zabíjejí tělo, ale víc nám udělat nemohou“ (Lukáš 12:4). Nemusíme se jich bát! Možná přijdeme o přátele, když jim budeme říkat, že do toho, co není správné, se s nimi nezapojíme. Možná budeme za blázny, když nebudeme jednat vychytrale a podvodně kvůli finančnímu zisku. Možná budeme středem posměchu, když se budeme ptát Ježíše na Jeho pohled na věc.
Na druhou stranu, každé naše zdůvodnění, kterým budeme odkazovat k Ježíši jako Zachránci od prázdného života v klamu, nejistotě a bezuzdnosti, bude zároveň sloužit jako naše svědectví ztraceným a zbloudilým duším! Vzpomeňte si, že mezi Štěpánovými odpůrci byl tehdy také Saul z Tarsu, který tehdy schvaloval Štěpánovu popravu, aby se později obrátil ke stejnému Pánu, jehož Štěpán vyznával. Jako apoštol Pavel následně zažil sám mnohé útrapy a kamenování, ale napsal úžasná slova o tom, že „ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 8:38-39)
Co však potřebujeme k tomu, abychom dokázali svědčit jako Štěpán?
Potřebujeme být „plni Ducha svatého“ (nikoli plni nenávisti, zloby, pýchy, odsuzovačnosti). Potřebujeme plnou míru Ducha, kterého Otec dává každému, kdo o Něj prosí, jak říkal Ježíš!
Potřebujeme také „vidět nebe otevřené“ – otevřené a přístupné nám i všem kolem nás, kteří si nebe, stejně jako my, nezasluhují. Je jim nabízeno z milosti jako dar v Kristu!
A potřebujeme hledět vzhůru a „vidět Ježíše na pravici Boží“ – vidět Ho jako Pána nad každou situací, nad každou okolností, nad každou naší výzvou! Nejsme při vydávání svědectví sami!
Když budeme jako Štěpán svědčit odvážně druhým, možná se mezi nimi najdou ti, kdo se později obrátí jako Saul. Amen.