Zpět na stránku

Priorita a naléhavost záchrany v Kristu

Lukáš 17:26-33 ... Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny. Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. Vzpomeňte si na Lotovu ženu! Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.

· nedělní

Přátelé, ukrytí a přebývající v Kristu, v bezpečí –

Několikrát jsem v minulosti narazil na jednu kresbu, která slouží jako jakési varování. Je na ní člověk, který v průběhu celého svého života střídá výmluvy, proč se nemůže věnovat svému vztahu s Bohem. Nejprve je příliš mladý na to, aby se věnoval vztahu s Bohem. Pak je příliš nezávislý, aby se věnoval vztahu s Bohem. Pak je příliš šťastný, pak příliš zaneprázdněný, potom příliš unavený a nakonec, když zemře, je už příliš pozdě na to, aby se věnoval svému vztahu s Bohem.

broken image

Příliš, příliš, příliš. Jistě bychom mohli přidat další „příliš“: Vztah s Bohem? To je téma příliš kontroverzní, příliš radikální, příliš staromódní, příliš složité, příliš jednoduché…

Dnes je poslední neděle církevního roku – za týden je Advent! – a proto se věnujeme tématu posledního soudu a konce světa, jak ho známe. I pro Ježíše bylo toto téma příliš vážné a příliš důležité, než aby se mu nevěnoval a přehlížel ho! Naopak, zabýval se jím opakovaně, z mnoha různých pohledů a při mnoha příležitostech, které k tomu vybízely, které k tomu byly vhodné.

broken image

Třeba ve chvíli, kdy Jeho učedníci s obdivem hleděli na velkolepost chrámových stavem v Jeruzalémě, připomněl jim, že jednou bude chrám rozmetán a nezůstane v něm kámen na kameni... a že podobně dopadne i celý svět. Řekl jim: „Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ (Lukáš 21:26-28)

My jsme si dnes četli jiný text, ve kterém je den slavného návratu Ježíše, Syna člověka, den, kdy bude „soudit živé i mrtvé“, přirovnáván ke dvěma katastrofickým událostem v minulosti. Byla to potopa za dnů Noema a zničení Sodomy za dnů Lota. Obě tyto události jsou tak svým způsobem předobrazem, nástinem posledního soudu a konce světa – podobnost je v tom, že jednak je možné být zachráněn, když budete jako Noe nebo Lot ukryti v bezpečí, a jednak že až do poslední chvíle se lidé budou zabývat spíše běžnými starostmi než svou záchranou. Obě tyto dávné události jsou tak „lekcí lidstvu“, lekcí, které nás učí o prioritě (prvořadosti) a urgentnosti (naléhavosti) záchrany, která je stále lidem nabízena a darována v Kristu Ježíši. Ještě je čas…

broken image

Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli; v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny. Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.

Noe i Lot věděli a věřili, že se blíží konec jejich světa resp. města, ve kterém žili. Proto se připravili, aby v pravý čas vešli do korábu, případně vyšli ze Sodomy. Ostatní lidé se věnovali jen dočasnému užívání si své „chvíle pod sluncem“, podobně jako ona postava v úvodní kresbě – ženili se, vdávali, jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli… až náhle na ně přišla zkáza.

Ne, nic z toho, čemu se věnovali, nebylo samo o sobě hříšné a zlé. Ale pohltilo je to natolik, že kvůli tomu odsunuli nebo přehlíželi otázku svého vztahu s Bohem, zda jsou smířeni, zda jsou s Bohem zadobře, zda jsou bohatí před Bohem. Oni místo toho kladli přílišný důraz na věci podružné, zatímco věci hlavní a směrodatné považovali za bezvýznamné. Byla to otázka priorit, zpřeházeného žebříčku hodnot, až přílišné spoutanosti vazbami na dění, věci a lidi v tomto světě – tím trpěla i Lotova žena, která se ohlédla za „starým světem“, s nímž se nedokázala rozloučit.

broken image

Poznání Boha má mít v životě člověka prioritu; s tím je spojena také urgentnost, naléhavost uvést věci do pořádku co nejdříve. Zvažuje-li člověk, co v životě počká a co ne, najít pokoj s Bohem je zcela jistě věcí neodkladnou. „Dnes je den spásy!“ Vždyť zítřek není nikomu zaslíben. A pamatujme, že ať to stojí, co to stojí, s Bohem v Ježíši Kristu získáváme mnohem víc, než co ztrácíme, čeho se zříkáme, co v srdci opouštíme, o co zde přijdeme.

V časech blížícího se konce budeme v pokušení odpadnout od Krista ve snaze zachovat si život, postavení, statky. Ale lépe je přijít o život, než o toho, který sám je Vzkříšení a Život. „Kdo by usiloval (si) svůj život (svou duši) zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej (na živu).“

Přátelé –

Nejsme nikdy příliš mladí, abychom nemohli chodit s Kristem v srdci a obracet se na Něho s dětskou důvěrou.

Nejsme nikdy příliš nezávislí, abychom před Ním nemohli klečet se závislou pokorou.

Nejsme nikdy příliš šťastní, abychom Ho nemohli chválit s vděčností a radostí, která nezávisí na okolnostech.

Nejsme nikdy příliš zaneprázdněni, abychom Mu sloužit svými schopnostmi a obdarováními.

Nejsme nikdy příliš unavení, abychom nemohli konat dobro v Jeho síle a moci Jeho milosti.

Ne, není zatím příliš pozdě, abychom nemohli začít právě dnes.

Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU