Zpět na stránku

Pomluvy pramení z nelásky

 

Přísloví 10:18-19 ... Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák. Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.

· nedělní

Milovaní a milující –

Dnešním tématem jsou pomluvy, jinými slovy hanění, očerňování, zlé řeči, které ničí lidské vztahy na všech úrovních. Pomluvy nejsou, bohužel, ničím výjimečným ani mezi křesťany. I my se sklonem k pomluvám bojujeme. Nezkrocené pomluvy pak ničí místní církve, narušují společenství bratrů a sester ve víře, rozvrací vztahy mezi Božími dětmi, zasévají svár a rozkol tam, kde mají žít souvěrci v Kristu svorně a jednotně. Pomluvy jsou hříchem – jsou hříchem nelásky k bližnímu.

Pomluva je šíření informací, které ubližují. Nemusí to být nutně nepravdy, ale přesto jejich šíření škodí a zraňuje. Navíc jde o šíření bezbožným způsobem, totiž bez lásky a skutečného zájmu o druhého, a tak pomluvy nikdy nevedou k bohulibému cíli: totiž k uzdravení a nápravě člověka a ke vzájemnému budování do podoby Krista.

Pomluvy nikoho nebudují, ale ničí všechny zapojené. Nepřinášejí život, ale vedou ke smrti.

broken image

Co dělat, když jsem ZDROJEM pomluv?

Především uvědomit si, že jde o hřích, že jde o projev nelásky v srdci, který znesvěcuje člověka! Můžeme ho ale litovat a odvrátit se v pokání od svého starého života, protkaného pomluvami, který vede ke smrti. Namísto něj se můžeme obléci do nového, láskyplného „obleku“, totiž do Krista, který přijímá druhé se všemi jejich slabostmi a chybami.

Pavel v listu Koloským píše: „I vy jste tak dříve žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.“

Aby se to dařilo, je třeba spoléhat na Božího Ducha, který v nás, křesťanech, přebývá. Neboť „jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí (Jakub 3:8) – je to totiž práce pro Boha v nás! Učme se čekat na Boha a Jeho pobídnutí. On nám nikdy nedá podnět a sílu k pomluvám, nedá nám slova, která ubližují a ničí dobrou pověst! Naopak nám sílu a odvahu jít a jednat přímo s tím, kdo koná nějakou nepravost, kdo bloudí a chybuje, místo abychom o něm jen mluvili s druhými za jeho zády...

Jsme totiž povoláni být vyslanci smíření a obnovy, a ne působiteli svárů a rozdělení!

broken image

Co dělat, když jsem SVĚDKEM pomluv?

V Písmu Bůh vyzývá: Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.“ (Pří 31:8-9) Ten „němý“ a „utištěný“ může být i ten, kdo je nepřítomen, a přitom je pomlouván; nemůže se nijak hájit! Potom jsme my voláni k tomu, abychom za něho „otevřeli ústa“, bránili ho a pomluvu utnuli. Tak to dělal i David, který píše (Žalm 101): „Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím.“

Jak na to? Můžete zkusit použít Boží metodu – metodu konfrontace pomlouvače otázkou. (Stejné otázky můžeme klást i sami sobě, když se chystáme mluvit o někom, kdo u toho není!)

  • „Proč mi to vlastně říkáš?“
  • „Jaká je tvá motivace: budovat, nebo ničit?“
  • „Proč to neřekneš přímo jemu/jí?“
  • „Modlíš se a přimlouváš se za něho/ni?“
  • „Chceš, abych tě povzbudil jít za ním/ní?“
  • „Možná jsou tvé úmysly upřímné, možná jsou i tvé soudy správné, ale tvůj postup je chybný. Chceš snad zlo přemáhat zlem?“
  • „Jakým způsobem to, co mi říkáš, pomůže mně, tobě a dotyčnému, abychom milovali víc Boha a jeden druhého navzájem lépe podpírali a budovali se v lásce Kristově?“

Výsledkem možná bude jen fakt, že zmizíte ze seznamu lidí, u kterých si pomlouvači ventilují své jedovaté jazyky. Ale dost možná že zastavíte řeč, která by jinak přinesla bolest, nenávist a rozkol.

broken image

Co dělat, když jsem TERČEM pomluv?

Jednoduše: neděsit se toho. Bůh zná svůj lid. Jeho pohled na vás je směrodatný a rozhodující. „Slyšte mě, kdo znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci je můj zákon. Nebojte se lidských pomluv, neděste se jejich hanobení!“ To prohlásil Bůh skrze proroka Izajáše (51:7).

Důležité proto je zachovat si dobré svědomí před Bohem, a pokud to jde, nedávat lidem příležitost k pomluvám. Přesto můžete očekávat, že se terčem pomluv stanete, tak jako se jím stal i náš Pán, Ježíš, ačkoli byl dokonalý ve všech směrech. Lidé si vždycky něco najdou...

Apoštol Petr píše: „Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy. Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.“ (1. Pe 3:16-18)

I my, spojeni s Kristem ve křtu, jsme byli usmrceni, mj. i vůči hříchu pomluv, abychom byli obživeni Duchem a dali se vést Duchem – Duchem lásky, která přikrývá mnoho hříchů...

Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně.

- Žalm 133:1

A tak, dítky Boží, varujte se pomluv, ale budujte se upřímnou láskou, zájmem a vzájemnou úctou. To vše mocí Boží milosti darované nám v Ježíši Kristu.

Amen.