Milí přátelé Vánoc –
O kom jiném mluvit o Vánocích, než o Ježíši Kristu, konkrétně o Jeho poslání Spasitele. Ježíš se narodil, jak bylo řečeno Josefovi ve snu, aby vysvobodil svůj lid z jeho hříchů. To bylo cílem Jeho příchodu na náš svět. Jenže, jak bývá v tomto světě obvyklé, Jeho poslání je zatemňováno, překrucována a zneužíváno.
Trochu mi to připomíná jedno vtipné video, které jsem viděl před nedávnem. Mladá žena v něm připravuje večeři a za ní starší pán krájí zeleninu. A ta žena se ptá: „Tati, jak se ti líbí ten iPad, co jsem ti koupila? Používáš ho?“ A on dokrájí zeleninu, přinese ji na „prkénku“ k hrnci na plotně a nožem shrne kousky do vroucí vody. V té chvíli se ukáže, že to prkénko není dřevěná deska, ale právě ten nový iPad! Táta jakoby nic odpoví, že iPad je skvělý, že funguje parádně. Jde s ním ke dřezu, opláchne ho vodou, pak otevře myčku a iPad vloží dovnitř. Celou tu dobu ho ta mladá žena, jeho dcera, sleduje s otevřenou pusou, v naprostém ohromení. iPad tatínkovi tedy fungoval, ale zjevně ho používal k něčemu jinému, než k čemu měl sloužit. A nutno dodat, k něčemu „podřadnému“. Celý potenciál iPadu přišel vniveč.
Podobně už po celá staletí lidé „používají“ Ježíše k něčemu jinému, než kvůli čemu přišel, tedy aby byl Spasitelem. Ne jen, že Ho zneužívají pro své cíle, ale hlavně tak sebe i druhé připravují o Boží požehnání, které Ježíš přináší. Zmínil bych nejprve některé způsoby zneužití Ježíše.
ZNEUŽITÍ 1
Jeden typický příklad je nechvalně známý vánoční projev tehdejšího předsedy čs. vlády Antonína Zápotockého z prosince 1952. V textu proslovu např. stojí:
„Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy, proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Proto také v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dřeli, pracující namnoze ve chlévech bydleli, a jejich děti se tam rodily.
Doby se ale změnily. Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti.“
Ano, Ježíš byl zneužit k politickým cílům tehdy vládnoucí strany. A když už jsme u toho, nenarodil se v chudém chlévě proto, abychom tam žili i my a aby se tam rodily naše děti. Narodil se v chudobě mj. proto, aby ukázal, že přišel i kvůli těm, co v chudobě musejí žít, a že ti, kteří jsou lidem lhostejni, Bohu lhostejni nejsou. Ježíš přišel jako Spasitel i pro toho nejposlednějšího a nejubožejšího z nás.
ZNEUŽITÍ 2
Ale zneužití Ježíše komunistickou propagandou nebylo tehdy nic nového pod Sluncem. Ježíš už byl využíván k mocenským cílům dávno předtím, zejména v době středověku. „Ve jménu Krista“ docházelo k loupežím a krádežím, k zabíjení a vyvražďování. Stačí si namátkou vzpomenout na křížové výpravy, na kupčení s Boží milostí v podobě prodeje odpustků, na čarodějnické procesy, na náboženské války mezi údajně křesťanskými velmocemi v Evropě, atd.
Ježíš v dospělosti sám předpověděl, že tomu tak ve světě bude, že v Jeho jménu budou lidé páchat nepravosti. Mluvil o vlcích v beránčím rouše. Mluvil o tom, že v Jeho jménu povstanou falešní mesiášové a svedou mnohé. A přirovnal svět k poli, kde roste jak pšenice, tak jílek, pšenici podobný plevel. A dodal, že ne dříve než při Posledním soudu bude odděleno zrno od plev. (viz Mt 13:24-43)
ZNEUŽITÍ 3
Ale pojďme do současnosti. I když už se dnes po světě „v Ježíšově jménu“ druzí nezabíjejí (spíše jsou nositelé toho jména v některých zemích sami zabíjeni), přesto i dnes se děje zneužívání Ježíše. Mám na mysli to, jak se z Ježíše a z Vánoc, oslav Jeho narozenin, stal marketingový fenomén. Spasitel jako Boží Dar světu se upozadil a jeho místo nahradilo shánění dárků, výprodeje, nákupní šílenství nebo bujaré firemní večírky. Všechen ten frmol, shon a stres, který – zdá se – musíme nějak přežít, abychom – paradoxně – dosáhli pokoje, klidu a pohody?! I to je jedna z forem novodobého zneužití Ježíše.
Ovšem, a to vás možná překvapí, i mezi upřímně věřícími se najde zneužívání Ježíše, často pramenící z nepochopení významu Jeho spásy nebo nepřijetí této spásy v jejím smyslu.
ZNEUŽITÍ 4
O tomto zneužití pojednává např. kniha s názvem Můj Imaginární Ježíš. Ta je svého druhu zpovědí autora Matta Mikalatose o tom, jak si pěstoval jakousi představu Ježíše, která mu vyhovovala. Píše o tom, jak měl dlouhou dobu vztah jen s jakousi „vlastní projekcí Ježíše“. Od tohoto svého imaginárního Ježíše čekal, že mu zaručí bezproblémový život, že např. dohlédne na to, aby Mattovo podnikání bylo úspěšné, že zajistí, aby Matt nedostal pokutu, když zaparkuje na zákazu parkování, že Mattovi a jeho ženě požehná zdravými a chytrými dětmi. Postupem času ale byl Mattův iluzorní obraz Ježíše (de facto zneužití Ježíše) konfrontována se skutečností, která zahrnovala i krachy a pády, pokuty za prohřešky a zdravotní komplikace.
Používat Ježíše „pro sebe a podle sebe“ má jistě mnoho dalších podob a odstínů. Podobně jako lze s iPadem dělat všelijaké psí kusy, nejen na něm krájet zeleninu, místo aby se používal podle záměru výrobce.
PROTIJED
Existuje ale nějaký protilék, bránící takovým a jiným zneužitím Ježíše? Tou nejdůležitější protilátkou je samozřejmě možnost a potřeba se s Ježíšem, Jeho spásou a Jeho vizí, úzce seznámit. A to můžeme díky svědectví lidí, kteří s Ním kdysi po léta chodili, pobývali, mluvili, slyšeli, co říká, a viděli, co dělá. V biblických evangeliích najdeme věrohodný popis skutečného Ježíše, který se v Betlémě narodil jako „Zachránce od hříchu“. To bylo Jeho posláním. Přišel vysvobodit, spasit svůj lid z jeho hříchů.
HŘÍCH
Ovšem pozor, hřích není jen to, když spáchám nějaký zločin. Hřích znamená doslova „minutí cíle“. Hříchem je, když naše životní pouť míří špatným směrem, mimo svůj cíl a záměr. Můžete na ní udělat mnoho dobrých věcí, ale pořád jdete mimo, pořád bloudíte! Stručně řečeno, hříchem je, když se snažím stavět svůj život a to, kým jsem, na čemkoli jiném než na Bohu, který mě stvořil, a na Jeho věrné lásce, kterou ke mně chová.
Incurvatus in se = zahnutost do sebe, sebe-zahleděnost
Hříchem je, když spoléhám na sebe místo na Boha, když vyvyšuji sebe místo Boha, když prosazuji sebe, své cíle a své sny, místo Božích cílů a Boží slávy. Spasitel Ježíš nás nepřišel jen ujistit, že je nám odpuštěno, a zaplatit za to na kříži. On nás přišel „přeorientovat“ od sebe-zahleděnosti k Bohu, od svých zásluh a uznání k Boží milosti a dobrotě.
SPÁSA
Spása, kterou Ježíš přináší, není v tom, že díky Kristu „najdeme“ (prosadíme) svůj život (jak si to dřív myslel např. Matt Mikalatos), ale že svůj život naopak „ztratíme“, abychom nový „nalezli“ v Kristu. Život, který už není o nás, o našem uznání, o naší seberealizaci, o dosažení vlastních cílů a zájmů. Ale je víc a víc o Bohu, který přišel mezi nás v Ježíši, aby s námi sdílel svou vize, svou svatost, svůj život v plnosti.
„Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (Matouš 16:25)
Kdosi napsal: Jsme zváni k tomu, abychom hlavní roli v našich ubohých mini-příbězích vyměnili za vedlejší, podpůrnou roli v tom úžasném Vele-příběhu Boha mezi námi.
Ať se Kristus zrodí jako jitřenka ve vašich srdcích, tak jako se zrodil jako miminko tehdy v Betlémě. Nejen, aby nám odpustil, že jsme v temnotě šlápli druhému na nohu nebo naráželi do zdi vlastní pýchy, ale aby nás vyvedl z té temnoty, aby nám svítil na cestu a prosvítil naše působení v tomto světě. Amen.
Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:
- verze KÁZÁNÍ
- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU