Milost a pokoj vám od Boha Otce, který nám dal svého Syna, abychom skrze Něho měli život.
Dnes jsme si četli o události, kdy archanděl Gabriel navštívil dívku Marii a zvěstoval jí, že právě ona přivede na svět svatého syna, odedávna zaslíbeného Spasitele. Té události se říká různě, nejčastěji „andělské zvěstování panně Marii“, nebo „andělské navštívení panny Marie“. Ti řekněme „striktně liturgicky ortodoxní“ křesťané si tuto událost připomínají jako svátek dne 25. března. Ten datum se stanovil jednoduše: když se určilo, že Vánoce, narození Ježíše, se bude slavit 25. prosince, pak stačilo odečíst 9 měsíců, kdy byl Ježíš v lůně Marie, a dostaneme 25. března.
Tahle událost je také hojně ztvárněna na obrazech. Na některých z nich je patrná až přehnaná dojemnost a jímavost toho momentu (často dáno malířským slohem a stylem). Skutečnost byla nejspíš daleko dramatičtější a syrovější a Marii se vryla do paměti tak, že ji i po mnoha letech dokázala převyprávět Lukášovi, lékaři, se kterým se pravděpodobně setkala ve svém stáří v Efezu, jak se domnívá většina současných badatelů. A Lukáš zapsal tuto událost ve svém evangeliu – ne snad proto, aby povzbudil naši sentimentálnost, ale aby skrze tuto událost ukázal, jaký Bůh je.
Aby nám tenhle význam události andělského zvěstování panně Marii neunikl, zkusme si stručně odpovědět na následující čtyři otázky:
Proč právě Marie? Kdo byl její syn? Jak je to možné? Jak to Marie přijala?
1- PROČ PRÁVĚ MARIE?
Co bylo na Marii tak výjimečné, že právě jí se zjevil anděl a že právě ji si Bůh vybral, aby přivedla na svět Ježíše? Někteří lidé hledají ten důvod v Marii samotné – v jejích zásluhách, v její vnitřní kvalitě, v jejích úspěších, zkušenostech? Je to taková naše zakódovaná představa: když si Bůh povolává, jistě si vybírá podle zásluh a významu lidí. Tak jak si vybíráme my. Proto máme snahu se ukázat v nejlepším světle, vyretušovat všechny své nedostatky, mávat svými vysvědčeními, ohánět se svými doporučeními a zkušenostmi.
Celá Bible, a konkrétně i Lukáš ve svém záznamu, si však všímá toho, že ten živý Bůh používá obyčejné, neznámé, nedokonalé a bezvýznamné lidičky! Na rozdíl od pohanských a mytologických božstev, která se zajímají o ty mocné a silné a dělají z nich hrdiny, Bůh popsaný v Písmu si vyvolí to, co je světu bláznovstvím, aby zahanbil moudré, si vyvolí to, co je slabé, aby zahanbil silné; „neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem,“ jak to vystihl apoštol Pavel. (1. Korintským 1:27-29)
Proč právě Marie? Byla Marie dobrá, nebo lepší? Ne, důvod nebyl v ní. Gabriel jí to už ve svém pozdravu naznačil slovy: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou!“ Marie byla doslova zahrnuta milostí, nezaslouženou Boží přízní a laskavostí. Proč právě Marie? Protože se možná sama sebe ptala: Proč právě já? Vždyť na mě není nic zvláštního. Vždyť jsem jen obyčejná teenagerka.
Marie neměla, co Bohu nabídnout, než to, čím byla, a věděla to. Věděla, že důvod milosti není v ní, ale v Bohu, který je milosrdný.
2- KDO BYL JEJÍ SYN?
Anděl prohlásil, že Marie „počne a porodí syna“. Její syn byl lidský syn, syn člověka. Měl příbuzenský vztah k lidem, byl „jedním z nás“. Co se týče rodinné linie, byl potomkem krále Davida, jemuž bylo tisíc let předtím Bohem předpovězeno, že z jeho potomků vzejde velký Král, jehož královský trůn bude upevněn navěky (2. Samuelova 7:12-13).
Gabriel také prohlásil, že Mariin syn bude „nazván synem Nejvyššího“, že to bude „dítě svaté“, že bude nazváno „Syn Boží“, Syn Boha. Mariin syn nebyl jen dobrý člověk, učitel morálky, prorok, duchovní vůdce (jako třeba Dalajláma nebo Gándhí) či vzor lidství. (Když někdo bere Ježíše jako dobrého učitele, ptám se: a jaké jeho učení se vám líbí nejvíc? Většinou neznají žádné...)
Už samotné jméno, které měl dostat, Ježíš, hebrejsky Jehošua, znamená „Hospodin – spása“! V Ježíši – synu člověka i Synu Boha – přicházel Hospodin spasit, zachránit, vykoupit hříšného člověka.
3- JAK JE TO MOŽNÉ?
„Duch svatý na tebe sestoupí a zastíní/zahalí tě moc Nejvyššího“, popsal (nikoli vysvětlil) záhadu Božího vtělení anděl. A dodal: „Neboť `u Boha není nic nemožného´,“ což přesněji zní: „Neboť není nemožný/bezmocný u Boha žádný výrok.“ Cokoli Bůh říká, je mocné a účinné, má to v sobě schopnost tvořit, měnit a uvádět v bytí a v život.
Kdysi dávno Božím slovem vznikly světy; kdysi dávno Boží vůle nastavila zákony a principy (přírody, života, moudrosti). Boží řeč k lidem povolává v bytí to, co není: povolává bezdětného Abrahama, aby byl otcem mnoha národů; povolává syna z lůna panny; povolává hříšníky (jako jste vy nebo já), aby se stali v Kristu svatými, milostí zahrnutými a navěky požehnanými. Je to vůbec možné?!
4- JAK TO MARIE PŘIJALA?
Marie zažila „dotek nebe“, setkání s andělem, které ji nejprve zarazilo, až vystrašilo. Bylo to, jako když si jedete v klídku autem a najednou za vámi začne houkat policie – ten pocit sevřeného žaludku znají asi všichni řidiči. Státní moc je v kontaktu s vámi! A co teprve kontakt s nebeskou mocí! Anděl však Marii ubezpečil: „Neboj se!“ Neboj se, protože ta nebeská moc je tu s tebou, pro tebe, je na tvé straně a přichází ti požehnat...
Přesto byla Marie postavena do těžké situace. Mít dítě před uzavřením manželství? To bylo tehdy trestáno ukamenováním! Marie však měla větší bázeň a úctu před Bohem, než měla strach z lidí. A tak přijala Boží řeč se slovy: „Hle, jsem služebnice Pána“ – jsem ochotna být Jeho nástrojem pro Jeho dílo záchrany světa. A dodala: „Staň se mi podle tvého slova“ – tedy přijímám ve víře tvé poselství, které se týká a dotýká právě mě. Marie je nám tak vzorem: vzorem důvěry a ochoty dát se Bohu k dispozici.
Marie kdysi zažila „dotek nebe“. Ježíš přichází dodnes, abychom Jeho „dotek nebe“ zažili i my. Amen.