Zpět na stránku

Immanuel 3: Bůh s námi ve zkouškách a pokušeních

Židům 2:18 ... Protože sám (Syn) prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.

· nedělní

Drazí přátelé, zkoušení i pokoušení, vítejte v Boží náruči –

Před nějakými pěti lety si má žena koupila kabelku z Číny. Podle výrobce i dodavatele byla prý vyrobena z pravé kůže. Visel na ní i přívěšek ve tvaru svlečené kůže, to známé logo s nápisem Genuine Leather. Ovšem po podrobnějším zkoumání jsme došli k závěru, že se jedná o umělou imitaci kůže. Reklamaci nám, mimochodem, neuznali…

Možná jste se s něčím podobným setkali i vy. Myslím tím, že jste museli rozeznat pravou kůži od koženky. Existuje přitom několik tipů, jak to poznat. Například podle rozmístění a velikosti pórů na povrchu materiálu. Nebo podle specifické kožené vůně, kterou se ovšem dnes snaží výrobci napodobit pomocí parfémů. Někdo zkouší zjistit pravost kůže pomocí testů ohně nebo vody. Metoda s ohněm je trochu extrémní: se zapalovačem v ruce, kdy plamen lehce olizuje okraj zkoumaného výrobku, se zjišťuje, jestli se materiál ohněm zabarvuje a zda zapáchá. Zkouška vodou je méně ničivá: stačí polít nebo pokapat výrobek vodou a sledovat, zda se voda alespoň částečně vsákne (do kůže), nebo zcela steče po (umělohmotném) povrchu.

Tohle „testování“ není nic nového. Už ve starověku se při obchodování se zbožím zkoumala a ověřovala jeho kvalita. Člověk je totiž tvor hříšný a rád falšuje, kamufluje, předstírá – s touhou po zisku nebo po uznání. A tak zájemci na trhu zboží různě ohýbali, převažovali, provrtávali, prohlíželi proti slunci, vystavovali různým mezním situacím, aby se zkrátka ukázalo, zda splňuje proklamovanou kvalitu a složení, anebo zda jde o podvod a padělek.

Ovšem testování materiálu se používalo také za účelem jejich zkvalitnění a pročištění. Známé je např. pročišťování zlata ohněm – zlatá ruda tak byla zbavována nečistot a příměsí, které se hořením spalovaly, takže zůstávalo jen kvalitní a čisté zlato, které je nehořlavé.

Dnes se také používají i další testy kvality, zátěžové testy mostů, testy ohebnosti a pružnosti, atd. Cílem je ověřit, jak se materiál chová a zda bude bezpečné jej použít tak či onak.

Zkoušky kvality, ověřování, vystavování zatěžkávacím zkouškám – to všechno pomáhá určit a odhalit, co je co. Nebo, v případě lidí, kdo je kdo, jak na tom je a k čemu se hodí…

Tento delší úvod jsem zvolil pro dnešní neděli, kdy pokračuje letní série kázání „Immanuel: Bůh, který je s námi“. Tím Immanuelem je Ježíš Kristus, který aktivně bojoval na naší straně a který je dodnes s námi v našich zkouškách a pokušeních, jimiž všichni procházíme.

Zkouška a/i pokušení

Mluvím tu o zkouškách a pokušeních, jako by to byly dvě rozdílné věci. Přitom ale v původních jazycích Bible (v hebrejštině a řečtině) jde o totéž slovo označující oboje. Jak hebrejské nasah, tak řecké peiradzó znamenají vyzkoušet, otestovat, prověřit, prošetřit, přesvědčit se o něčem – kupříkladu o funkčnosti, pravosti, spolehlivosti, věrnosti, apod.

((V češtině máme slova zkouška a pokušení, která jsou rovněž ze stejného slovesného kořene. Takže třeba říkáme, „sportovec se pokouší o světový rekord“, i když sám sebe nepokouší k něčemu zlému, ale spíše zkouší, zda dosáhne na nějakou metu. S tímto „sebe zkoušením“ (ale také pokušením) souvisí i fakt, že v minulosti lidé chodili do světa „na zkušenou“, nasbírat zkušenosti – třeba proto, aby zjistili, kým jsou, co umí a kde je jejich místo pod sluncem.))

Přestože původní jazyky Bible zkoušky a pokušení neodlišují, překladatelé podle kontextu ano: a to tak, že zkouška je to, co je od Boha, co pobízí směrem k dobru (k následování Boží vize!), a jejím cílem je naše učení se projevovat důvěru Bohu, osvědčit se a tím i oslavit našeho Tvůrce; na druhou stranu pokušení je to, co pochází od Satana či od naší zkažené podstaty (či žádostivosti), co vybízí směrem ke hříchu/zlu/svévoli, a jeho cílem nebo důsledkem je naše duchovní smrt v odloučení od Boha a tím i výsměch našemu Tvůrci.

Tohle dělení na zkoušky a pokušení je nicméně spíše „teologické“. V praxi se často děje obojí v téže situaci – jde o zkouško-pokušení, o dvě strany jedné mince. Není tedy k ničemu rozjímat nad tím, od koho přichází, to co se mi děje, jako spíše nad tím, koho skrze to mohu oslavit…

Je to podobné jako písemka ve škole: i to je zkouška, která má pozitivní cíle (aby se ukázalo, co už umíme, a co nám ještě nejde); přitom ale můžeme být v pokušení výsledky jenom opsat a tak podvádět. Jedna a tatáž událost je z různých pohledů zkouškou i pokušením, příležitostí k poznání a růstu i k selhání a hříchu. Nicméně důležitější pro nás je, že jak ve zkouškách, tak v pokušeních potřebujeme, aby byl Bůh s námi. A On je!

Bůh je s námi ve zkouškách

O Immanueli je psáno: „Protože sám prošel zkouškou utrpení, může (ve smyslu dokáže, nikoli může, ale nemusí) pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.“ (Židům 2:18) Možná je to pro někoho překvapivé, ale i když jsme se vírou v Ježíše skrze křest stali sami Božími dětmi, v tomto světě se nám nevyhnou těžkosti, trable, strasti; ať už zdravotní, pracovní, majetkové, společenské, vztahové, duchovní. Ježíš to všechno také prožil, prošel zkouškou utrpení, a tak nám velmi dobře rozumí a ví, jaké to je. Byl „v naší kůži“, protože On není Bohem sledujícím zpovzdálí naše zápasy a boje s životními výhrami a prohrami. On je s námi! A tak dokáže také pomoci, být nám moudrostí, být nám silou, být nám oporou v našich zápasech.

K čemu zkoušky?

Pokud se ptáte, proč to Bůh dělá, proč nás podrobuje zkouškám, proč nás nechává „projít ohněm“? Jak to vyjádřil jeden skeptik na internetu: „Co nás má vůbec nějaký Bůh co testovat? Není to od Něho podlé? A navíc, cožpak neví, jak se zachováme, když je vševědoucí? Jsme snad Jeho hračky? Pokusní králíci?“

Ne, zkoušky nejsou experimenty ani hra! Neslouží Bohu pro pobavení. Slouží nám – k poznání, k růstu a dospívání. Bůh ví předem, jak se zachováme. Ale my to nevíme. My to potřebujeme zjistit. My jimi potřebujeme projít, aby se nám ukázalo, co jsme zač, jak na tom jsme, v čem potřebujeme ještě dorůst v Krista.

Bůh, jako správný Otec, nám „nezametá cestičku“ životem, jelikož nás touží skrze zkoušky vychovávat, napřimovat, očišťovat, zbavovat všeho, co není od Něho, zušlechťovat. Proto se v Písmu se zkouškami pojí slova jako je výchova, ukázňování, domlouvání, kárání a trestání. Např. v listu Židům stojí: „Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.“ (Židům 12:6) Podobně mluví i kniha Přísloví: „Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se Jeho domlouvání. Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.“ (Přísloví 3:11-12)

Zkoušky – výchova, ukázňování, domlouvání, kárání, trestání

Bůh nás zahrnuje zkouškami, ale přitom je s námi ve zkouškách – spojen jako věrný a mocný společník, takže to, co se děje nám, děje se i Jemu. A On chce, abychom poznali a zakusili Jeho moc v naší bezmoci, Jeho moudrost v našem zmatku, Jeho milost v našem hříchu. Dokonce nám z každé zkoušky ukazuje cestu ven a dál. „Bůh je věrný,“ píše apoštol křesťanům v Korintu, „nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1. Korintským 10:13)

Bůh je s námi v pokušeních

Boží zkoušky jsou nejen různá protivenství v životě, ale také chvíle úspěchu a zdaru. Přivedou nás k arogantní pýše, nebo k pokorné vděčnosti? Přiblíží naše srdce k Bohu, nebo nás spíše pohltí, ovládnou a Bohu vzdálí? Ten Zlý pilně pracuje na tom, aby nás, křesťany, získal zpět na svou stranu. Apeluje na naši žádostivost. Nejsme imunní vůči Jeho pokušením, kterými se snaží nás zlákat, oklamat a přivést do záhuby. Ostatně, Ježíš ho právem nazývá „otec lži“ (Jan 8:44). Proto Písmo s pokušeními spojuje slova jako jsou lákadla, svody, nástrahyklamy a přeludy.

Pokušení – lákadla, svody, nástrahy, klamy, přeludy

A i když nás někdy lákají druzí lidé (např. Př 1:10-16), nejsou to lidé, proti kterým při pokušení bojujeme! Oni jsou jen nástroji mnohem mocnějších duchů temna. Pavel to zmiňuje ve svém dopise do Efezu, kde píše: „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ (Efezským 6:12)

Mocný nepřítel, mocnější zbraně

Z toho také plyne, že potřebujeme Někoho ještě silnějšího na své straně! Tady nestačí vlastní odhodlání, lidská rozumnost a síla vůle. Tady potřebujeme Boží zbroj! A tak Pavel pokračuje: „Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.“ (Efezským 6:13)

Bůh je s námi v našich pokušeních – dává nám v Ježíši Kristu svou zbroj: pravdu proti lži, spásu proti zatracení, spravedlnost proti křivdám, pokoj proti strachu, víru proti pochybám, své jisté Slovo proti nejistotám tohoto světa. A Bůh se raduje, když s Jeho duchovní výbavou vítězíme, odoláváme, a když padneme v bitvě, skrze pokání zase vstaneme a jdeme v Kristu dál. Neboť ať se děje cokoli, Immanuel nás nikdy neopustí a nikdy se nás nezřekne. (Židům 13:5)

Náš Otče, nenechej nás na holičkách v pokušení, ale vysvoboď nás od toho Zlého. Amen.

Všechny příspěvky
×

Téměř hotovo...

Právě jsme vám poslali e-mail. Prosím, klikněte na odkaz v e-mailu a potvrďte odběr!

OK