Zpět na stránku

Immanuel 2: Bůh s námi v nouzi i v blahobytu

Přísloví 30:8b-9 ... Nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.

· nedělní

Drazí přátelé, nuzní i zámožní, vítejte v Boží náruči –

Dnešní neděli pokračujeme v letní sérii kázání na téma „Immanuel: Bůh, který je s námi“. Zopakuji nejprve, že Immanuel je jedním z titulů či pojmenování Mesiáše, tedy Ježíše Krista, ve kterém se Bůh stal jedním z nás, aby zvítězil za nás a byl navěky s námi a my s Ním.

„Bůh s námi“ tedy neznamená pouhou Boží nezaujatou všudypřítomnost – jako když vedle vás v letadle sedí cizí člověk, který si všímá jen svého a jediné, čím ho zajímáte vy, je, jestli použijete loketní opěrku uprostřed, nebo ji necháte jemu.

Boha zajímáme mnohem víc, než si vůbec dokážeme představit; a On s námi touží sdílet víc, než jen „opěradlo při společném letu“ životem. Vždyť proto se nám v Ježíši stal Immanuelem, abychom v Něm, skrze Něj a u Něho získali všechno, co kdy budeme potřebovat – jak pro slavnou věčnost na nebesích (odpuštění a spravedlnost), tak pro palčivou dočasnost v tomto světě (rozumnost, sílu, vytrvalost, lásku).

Dnes si povíme krátce o tom, že Bůh je aktivně, zaujatě a mocně s námi v naší nouzi i v našem blahobytu, ať už se koupeme v dluzích a exekucích, nebo v azurových vodách na Bahamách. Je přitom otázka, ve které situaci „Boha s námi“ potřebujeme víc…

Bůh je s námi v nouzi

Víte asi, že se mezi lidmi říká: „Je lepší být bohatý a zdravý, než chudý a nemocný.“ A na první dobrou bychom s tím jistě souhlasili. Jenže situace je složitější, protože do hry – tedy do života – vstupují další faktory a souvislosti. V oblasti „bohatství, či chudoby“ hrají velkou roli otázky typu: „Jak k bohatství člověk dospěl? Za jakou cenu? Co pro to udělal? Jak ke svému bohatství nyní přistupuje? Co za člověka to z něj udělalo?“, apod. Nebo naopak, „Jak dospěl člověk do stavu nouze? Co dělá proto, aby se z ní dostal? Co si díky tomu uvědomil? Co si osvojil? Jaký další přínos to pro něho má?“, apod.

Jen pro ilustraci: jsou lidé, a není jich málo, které náhlé zbohatnutí (např. výhrou v loterii) přivedlo na pokraj sebezničení. A jsou naopak lidé, kteří až tehdy, když přišli o všechno, poznali, kdo jsou jejich skuteční přátelé a co je v životě důležitější.

Proto mluví Bible trochu jinak o tom, co je lepší. Nad bohatství vyzdvihuje právě to „v životě důležitější“. Jako je třeba poctivost a férovost, když říká: „Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím.“ (Př 16:8) Nebo jako je pokoj a souznění v rodině, když říká: „Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory.“ (Př 17:1) Také staví dobrou pověst nad bohatství, když říká: Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň.“ (Př 22:1) A tak bychom mohli pokračovat.

Největší potřeba v čase bídy

Pochopitelně se najdou lidé, kteří budou ostře nesouhlasit. Budou namítat, že nejdůležitější je mít co jíst a pít a kde bydlet, a až teprve potom je na řadě právo a harmonie a dobré jméno. Říkají: „K čemu je zabývat se dobrem a pokojem, když umíráš hlady? Koho v době nedostatku a bídy zajímá nějaká morálka, spravedlnost nebo vnitřní integrita?“

Opět, na první poslech to zní celkem rozumně a logicky. Jídlo a pití je přece základní lidská potřeba! Zkušenost, a to často velice bolestivá, nám však ukazuje, že má-li si člověk zachovat lidskost, jsou právě v čase bídy a hladu o to důležitější duchovní otázky a principy! Svědectví o tom najdeme v nacistických koncentračních táborech nebo v sovětských gulazích, pracovních táborech, kde na skývu chleba bylo příliš mnoho hladových krků. Tehdy se řeší otázky typu: „Kdo ji dostane? Kdo na ni má větší morální právo? Ten nejsilnější? Ten nejslabší? A co je ještě člověk ochoten udělat, aby dostal větší díl? Jak hluboko dokáže klesnout, aby nepošel hlady?“ To nejsou snadné otázky… Zlo často využívá základních lidských potřeb, aby člověka „ohnulo“ na svou stranu.

Pohlédneme-li na Immanuela, vidíme, že se to Zlu nepodařilo. Ježíš si byl plně vědom toho, že i v čase hladu a nedostatku jsou pro člověka důležitější věci než jídlo a oděv, než nasycení tělesných potřeb. Ježíš se neomylně držel „Božích principů“ – toho, co Jeho Otec říká v Písmu, co tam člověku slibuje, co je pravdivé a spolehlivé, ač se to někdy nezdá. A tak Ježíš věděl, že „je psáno: Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Mt 4:4) Ježíš nechal kralovat Boží slova ve svém životě, sytil se jimi i v čase nouze. A nás vyzývá k témuž slovy: „Neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. Potom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. Vy však hledejte Jeho království (tj. kralování ve svém životě) a to ostatní vám bude přidáno.“ (Lk 12:29-31)

Co Bůh přidává

Ptáte se, co je „to ostatní“, co „vám bude přidáno“ – zatímco ve vás bude Bůh kralovat? To je různé v každé situaci. Nevadí, že to nebude nejmodernější mobil, nové auto nebo bazén na zahradě. Možná to bude „jenom“ ochota přiložit „ruce k pořádné práci, aby se (člověk) měl o co rozdělit s potřebnými“, jak píše Pavel v listu Efezským (4:28). Možná to bude poznání, že člověk tře bídu s nouzí, protože je nestřídmý a špatně hospodaří, jak říká Bůh v Přísloví (21:17): „Nedostatek pozná, kdo miluje radovánky; kdo miluje víno a olej, nezbohatne.“ Možná to budou nové životní příležitosti a zkušenosti, noví přátelé, nečekaná nadúroda. Možná „to ostatní“ bude naopak hluboká zbožnost, která se spokojí s tím, co má“, protože ví, že „je už sama velké bohatství“ (1. Tim 6:6). Možná to bude celoživotní trpělivost čekající na viditelný návrat Krista, který napraví všechny křivdy a vyrovná všechny dluhy tohoto „pokřiveného“ systému světa (Jk 5:4-8).

Bůh je s námi v naší nouzi – abychom více a lépe poznali, že On sám je v Ježíši naším největším pokladem; že „tichý a pokojný duch“, kterého v nás působí, a ne drahé šperky a nablýskané auto, je v Jeho očích pravá ozdoba a vzácnost; a že až bude všemu konec, „dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích“ (1. Pe 1:4).

Bůh je s námi v blahobytu

Jak jsem říkal na začátku, je otázka, kdy potřebujeme „Boha s námi“ víc: zda v dobách bídy, nebo v dobách dostatku a hojnosti. Máme sklon odpovědět, že v dobách bídy a nouze, a právě v tom číhá ono nebezpečí! Potřebujeme totiž Boha v každé situaci a ve všech našich životních podmínkách, ale v době blahobytu si to tolik neuvědomujeme, nepřipouštíme, nepřiznáváme. Proto by se dalo říct, že tehdy paradoxně Boha o to víc potřebujeme, abychom naši potřebu Jeho vůbec viděli a rozpoznali.

Také jsme mluvili o tom, že doba absolutní nouze a existenciální krize – například v žalostných podmínkách táborů – dokáže zrůdně pokřivit lidský charakter. Pro kus chleba je pak člověk ochoten třeba zabíjet. Ovšem nemylme se, bohatství a blahobyt je také silným lákadlem, které dokáže v člověku vyvolat podobné anomálie! Někdy stačí 30 stříbrných, abyste zradili svého přítele. Někdy stačí bát se, že přijdete o své postavení a vliv, abyste se zbavili nepohodlných lidí.

Apoštol Pavel dobře viděl, jaké nebezpečí číhá na člověka v podobě hojnosti a bohatství, a proto varoval svého přítele Timotea slovy: „Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby. Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.“ (1. Tim 6:9-10)

Osidla pokušení: nevděčnost a chamtivost

Vedle již zmíněné zaslepenosti a pokřivenosti je jedním z „osidel pokušení“, z pastí a léček, které bohatství pro člověka představuje, je nevděčnost pramenící z dojmu, že je to čistě má vlastní zásluha, když jsem majetný a mám hojnost; že za to mohu děkovat jen sobě. Před tímto sebeklamem a pokušením, před touto nástrahou, chtěl kdysi Hospodin Bůh varovat svůj starozákonní lid, který vysvobodil z Egypta a přivedl do Zaslíbené země. Se vší vážností jim říkal ústy Mojžíše: „Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy a usídlíš se, … jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha. … Neříkej si v srdci: ‚Tohoto blahobytu jsem se domohl svou silou a zdatností svých rukou.‘ Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu On.“ (Deu 8:12,14,17,18)

Dalším vážným „osidlem pokušení“, které přitahuje bohatého člověka silou černé díry ve vesmíru, je chamtivost, hrabivost, lakomství. Logicky by znělo, že čím víc věcí člověk má nebo může mít, tím méně jich bude chtít víc. Ovšem skutečnost je jiná, protože lidská hříšnost nezná mezí a nechová se logicky. Naštěstí ani Bůh se svou žehnající rukou se nechová podle naší logiky. Takže slibuje, že naopak tomu, kdo je štědrý, nebude ubývat, že tomu, kdo rozdává, nasype do klína. Bůh říká: „Kdo dává chudému, nebude mít nedostatek, ale kdo dělá, že nevidí, sklidí hojnost kleteb.“ (Př 28:27) A slovy Ježíše: Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.“ (Lk 6:38) Bůh tak svou nelogickou štědrostí bojuje proti nelogické lidské chamtivosti.

Boží působení je nezbytné

Je mi jasné, že mnoho lidí by teď o sobě prohlásilo, že jsou vděční a štědří sami o sobě, bez pomoci Boha. Zmínili by, co všechno darovali a kde všude pomohli. Otázka ale je, co by Bůh odhalil, kdyby šel hlouběji: pohlédl do jejich srdce, do jejich tužeb, postojů a motivací. Nebo kdyby je vystavil nečekané ztrátě majetku. Nebo kdyby je vyzval, aby prodali všechno, co mají, a rozdali to chudým (srovnej Lk 18:22). Skutečně by to vše sami zvládli? Skutečně by v jejich případě „prošel velbloud uchem jehly“?

Naštěstí však „nemožné u lidí je u Boha možné,“ jak potvrzuje Ježíš, náš Immanuel (Lk 18:27). Proto je také Bůh s námi, aby byl naší schopností a silou umět žít hojně a smysluplně i v době bídy, i v době blahobytu. Díky tomu mohl apoštol Pavel prohlásit: „Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu/dokážu v Kristu, který mi dává sílu. (Fil 4:12-13) Potřebujeme Immanuela vždy!

A Immanuel je tu. Bůh je s námi i v době blahobytu – aby nás učil být pány nad majetkem, ne jeho sluhy; aby nás učil sloužit Bohu, ne mamonu; aby nás učil získávat majetkem „přátele na věčnost“, místo požitků na chvíli.

Prosme Ho slovy moudrého přísloví o ochranu před oběma léčkami: „Nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: ‚Kdo je Hospodin?‘, ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.“ (Př 30:8b-9)

Dej nám dnes náš denní chléb, Otče náš. To nám stačí. Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU

Všechny příspěvky
×

Téměř hotovo...

Právě jsme vám poslali e-mail. Prosím, klikněte na odkaz v e-mailu a potvrďte odběr!

OK