Abraham právě dostal od Hospodina ujištění, že ve stáří bude mít syna. Jeho radost však nespočívala jen v tom, že bude otcem syna, který zaplní prázdné místo v jeho životě se Sárou. Jeho radost pramenila také z vědomí, že tento syn ukazuje na příchod většího Syna, potomka, který z něho vzejde a který přinese požehnání mnoha národům, odpuštění, život a spásu celému lidstvu. To byl Boží slib.
Abrahamovo srdce bylo naplněno pokojem a potěšením, ale Bůh vzápětí Abrahama upozorní na blížící se soud, který přijde na jistá města v nedalekém údolí. Abrahamovo srdce se touto zprávou o soudu rozbušilo: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého?“ (Genesis 18:23)
Povzbuzen slibem Spasitele začal Abraham s Bohem vyjednávat. Pokud je ve městě 50 spravedlivých, zahladí snad Soudce vší země celé město? Pak se s úctou a hlubokou pokorou ptal znovu a znovu. A co 45? 40? 30? 20? 10? „Nezahladím je ani kvůli těm deseti,“ řekl Pán Bůh (Genesis 18:32).
Žijeme ve světě věřících a nevěřících. Denně se stýkáme s těmi, kdo jsou spravedliví vírou v Krista, jediného Spravedlivého, stejně jako s těmi, kteří jsou nespravedliví – s těmi, kteří nemají žádné spojení s Kristem a možná dokonce chovají nepřátelství vůči Němu a Jeho následovníkům.
Abraham se mi vybavil, když jsem tuhle přemýšlel o směřování světa, ve kterém žijeme. Abraham měl hluboký zájem o věřící – o spravedlivé – kteří žili mezi nespravedlivými. Věděl přitom, že sám před Bohem byl stejně nedokonalý jako kdokoli jiný, včetně všech těch, kteří žili ve městech, jež čekal soud. Ovšem také věděl, že Bůh mu počítal jeho víru za spravedlnost. Bůh ho prohlásil za spravedlivého pro víru v Boží zaslíbení. Mimo tento slib byli všichni nespravedliví.
Abraham se proto za ně modlil. Ano, nejprve se modlil, aby byli spravedliví chráněni před budoucím soudem. Ale považte, že jeho modlitba byla také za nespravedlivé! Nespravedliví by byli ušetřeni díky spravedlivým. A měli by ještě čas poznat Boží zaslíbení o spravedlnosti získané Mesiášem i pro ně.
Jak se díváme my dnes na „města v údolí“? Co děláme ve světě, který se odvrací od Pána milosti a od Jeho vůle? Modleme se za něj se srdcem Abrahamovým. Stejně jako on, naše modlitby nejprve zahrnují Boží lid: „Chraň je, Pane, před pokušením a před jakýmkoli soudem, který čeká ty, kdo Tě odmítají.“ Stejně jako Abraham se však modleme i za všechny ostatní, jako to děláme v modlitbě Páně: „Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ Prosíme tu přece Boha, aby vedl lidi k pokání, k obrácení se ke Kristu a ke vstupu do Jeho království, jako to Bůh učinil v případě zločince na kříži.
Zároveň si uvědomujeme, že zákony naší společnosti nám všem – spravedlivým i nespravedlivým – umožňují žít společně v bezpečí a klidu, navzdory našim rozdílům. Tyto lidské zákony nenapravují to, co je v rozporu s Boží vůlí, i kdyby to schvalovaly nejvyšší soudy – včetně potratů nebo pokřiveného chápání manželství. Máme v Písmu příklad učedníků zatčených autoritami v Jeruzalémě za hlásání Krista ukřižovaného za hříšníky. Jiným příkladem je nám Daniel, který se přes králův výnos dál modlil a uctíval svého Pána, přestože věděl, jaké strašlivé následky může jeho jednání pro něho mít.
Srdce Abrahama, Daniela i učedníků se soustředilo na slib Božího věčného požehnání, odpuštění a života skrze Ježíše Mesiáše. Naše srdce mohou činit totéž. Všechno ostatní jsou jen odpadky, smetí, jak připomněl Pavel Filipským (3:8). „Abrahamovská srdce“ nepohrdají nevěřícími, ale modlí se za ně, za milost pro ně a za jejich záchranu.
Pane, dej mi srdce, jako měl Abraham.
Autor článku, John A. Braun, byl do r. 2022 vedoucím redaktorem časopisu Forward in Christ.
The heart of Abraham. From Forward in Christ, Vol. 102, 9/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)