„Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. … Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy (nefilim), ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři (válečníci, mocní) dávnověku, mužové pověstní.“ (Genesis 6:1-4)
Zmíněné verše už vyvolaly mezi čtenáři Bible mnoho obrazotvorných interpretací a staly se líhništěm bezpočtu fantastických spekulací. Dovolím si zde zmínit dvě základní možnosti a svůj komentář k nim.
Bizardnější, zato méně pravděpodobná možnost
Nejméně věrohodná, a přesto stále populární představa je, že v Genesis 6 se mluví o padlých andělech („synové božští“), kteří oplodnili vybrané krásné ženy („dcery lidské“). Jejich démonsky-lidské potomstvo („nefilim“, v Českém ekumenickém překladu přeloženo „zrůdy“) byly obry, žijícími v době před potopou. Protože se ale mluví o nefilim také po potopě (Numeri 13:33 – „Viděli jsme tam zrůdy – Anákovci totiž patří ke zrůdám – a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví.“), znamená to, že tihle obři nějak přežili potopu, nebo začali znovu existovat po další, popotopní invazi démonů, sexuálně se stýkajících s lidmi.
Takový scénář samozřejmě přitahuje pozornost lidí. Nadlidští obři! Hybridní kreatury! A je nutno otevřeně přiznat, že – čistě gramaticky a lingvisticky vzato – je možné k tomuto závěru na základě četby textu v Genesis 6 dojít. Nicméně takový pohled je naprosto zjevně v rozporu se zbytkem Písma.
Méně bizardní, zato pravděpodobnější možnost
Méně exotické vysvětlení, zato kompatibilní se vším ostatním, co Bible zjevuje, říká, že mužští potomci Adama a Evy skrze jejich syna Šéta (z hlavní linie věřících; odtud „synové boží“) se začali ženit s atraktivně vyhlížejícími ženskými potomky Kaina (z hlavní linie nevěřících; odtud „dcery lidí“). Výsledkem byla degenerace zbožnosti ve „smíšených“ manželstvích a také agresivní děti, které čněly nad ostatními – „nefilim“.
Výraz nefilim (nephilim) s největší pravděpodobností pochází z hebrejského kmene npl („padat“ nebo také „napadat“) a popisuje „padlé“ lidi, tj. buď bezbožné rebely, nebo agresivní tyrany, kteří „napadali“ a „přepadali“ druhé a poráželi je. Nefilim může pocházet také z kmene pl´ („být děsivý, úžas vyvolávající“). Tenhle název by pak zdůrazňoval, že šlo o lidi vyčnívající svým tělesným vzrůstem a konstitucí, svými výkony a úspěchy, věhlasem, a to i díky (vezmou-li se v úvahu i dávné tradice) tyranizování druhých v roli podobné dnešním vyděračům a mafiánům.
Prvotní nefilim zahynuli při potopě (Genesis 7:21 – „A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.“), ale další obrovití lidé se rodili po potopě. Nefilim se nutně nemusí vázat ke konkrétní rase či kmeni, ale spíše popisuje lidi, kteří nesli stejné obecné charakteristiky. Mezi nimi byli Anákovci, Refájci a Emejci zmínění v Numeri 13:33, Deuteronomiu 3:11 („Předtím v něm sídlili Emejci, veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci.“) a 2:10 („Neboť právě bášanský král Óg zůstal ze zbytku Refájců. Hle, jeho lože, lože železné, je v Rabě Amónovců. Je dlouhé devět loket a široké čtyři lokte, měřeno běžným loktem.“). Pelištejský (filištínský) bojovník Goliáš je pravděpodobně nejznámějším příkladem agresivního giganta (1. Samuelova 17:4 – „I vycházíval z pelištejských šiků soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď.“), ale existují svědectví, že lidé výjimečné velikosti žili v různých částech světa během skoro celé historie lidstva.
když „napadající“ sám nečekaně padl
Které možnosti dát přednost?
Obě nastíněné možnosti interpretace textu v Genesis 6 jsou možné. Důvod, proč uvádím ten druhý scénář jako pravděpodobnější, je ten, že představa andělů, kteří jsou schopni, mají zájem a je jim Bohem dovoleno oplodňovat lidské ženy, je naprosto cizí zbytku Písma. Slova Ježíše v Markovi 12:25 („Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.“) nás vedou k závěru, že andělé nejsou pohlavní bytosti jako lidé. Teorie o andělsko-lidských hybridech pochází z pozdějších, mimo-biblických zdrojů.
Existuje i další důvod, proč preferovat druhý pohled. Odpovídá vzorci, před kterým jsme na stránkách Písma často varováni, přestože se opakuje v dalších a dalších generacích. Bůh varuje věřící před činěním kompromisů ve své víře skrze špatné volby, včetně volby životního partnera. Tento důvod pro druhé vysvětlení však pramení spíše z obecné teologie Písma, než ze samotného textu a jeho výkladu.
Autor článku, Forrest L. Bivens, je profesorem na Wisconsinské luteránské teologické fakultě v Mequonu, stát Wisconsin, USA.
Q&A – Who were Nephilim? From Forward in Christ, Vol. 97, 10/2010, © 2009 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)