Asi vám nemusím říkat, že 1. ledna začíná nový rok, ale možná nevíte, odkud dostal první měsíc našeho roku (anglicky January) své jméno. Můžeme za to poděkovat starým Římanům, že nám dali leden, který pojmenovali po Janusovi, bohu bran, dveří a vchodů.
Protože Janus byl také známý jako bůh přechodů a přeměn, byl obvykle zobrazován jako muž se dvěma tvářemi směřujícími opačnými směry.
Ačkoli byl apoštol Pavel také římským občanem, nevěřil v žádného z bohů a bohyní římské mytologie. Vložil svou důvěru v jediného pravého Boha, zjeveného v Kristu. Ale ve své vězeňské cele se Pavel ocitl v tak trochu podobné pozici jako Janus – ohlížel se vzad a díval se vpřed.
Zapomínání na minulost
Pavlův pobyt ve vězení v Římě mu poskytl spoustu času na přemýšlení. O čem všem asi tak přemýšlel? O všech lidských srdcích, kterých se dotkl evangeliem o Kristu? O všech lidech, kteří ještě potřebovali být evangeliem osloveni? O svých bratřích a sestrách v Kristu, kteří byli jako on pronásledováni kvůli své víře? O těch mnoha křesťanech, které sám kdysi pronásledoval, než ho Ježíš přivedl k víře v Něho a poznání pravdy?
Nepřekvapilo by mě, kdyby Pavla trápily i hříchy z minulosti, protože mě trápí také. Když se podívám zpět na posledních 12 měsíců, nelíbí se mi všechno, co tam vidím. Vidím totiž mnoho promarněných příležitostí. Vidím, že podléhám stejným pokušením. Vidím to zlé, které jsem učinil, i to dobré, které jsem zanedbal. Chtěl jsem se ve všem zlepšit, ale nestalo se tak. Moje svědomí mi neustále připomíná, že jsem zhřešil.
Pro hříšné lidské bytosti je těžké zapomenout na minulost. Je nemožné, abychom se sami zbavili své viny, ale nemusíme to dělat, protože náš Spasitel to již učinil. Nedrží nám stále před očima naše hříchy. Bůh nám v Kristu jednou provždy odpustil všechny viny, a když Bůh odpustí, tak také zapomene. To pomáhá zapomenout i nám.
Vyhlížení budoucnosti
Pavel se zaměřil na budoucnost, ale ne na den, kdy bude nakonec propuštěn z vězení, nebo na všechno to, co plánoval udělat, až se dostane opět na svobodu. Pavel se nedíval ani tak vpřed, jako spíš vzhůru: „Upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“
Na stanovení si cílů – v osobním životě, v práci, ve studiu, ve službě – není nic špatného, pokud si jako křesťané pamatujeme, že směřujeme k něčemu mnohem většímu. Vyhlížíme den D, kdy dosáhneme toho konečného cíle. Očekáváme den D, kdy nám Pán Ježíš dá tu nejvyšší cenu.
Díky tomu, co pro nás Ježíš vykonal v pokoře na Velký pátek, se už nemůžeme dočkat, až se k nám v poslední den vrátí ve slávě. Protože On vstal z mrtvých, i my se těšíme na den, kdy také vstaneme z mrtvých a spatříme Ho sestupovat v oblacích. Vezme nás za ruku a uvede nás do nebeského domova, kde se s Ním budeme radovat napořád. Bude to skvělý a slavný den – den, na který nikdy nezapomeneme.
Autor článku, Steven Pagels, je pastorem ve Sboru Sv. Matouše ve městě Oconomowoc, stát Wisconsin, USA.
Devotion: Looking Back, Looking Ahead. From Forward in Christ, Vol. 102, 1/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)