Zprávy ze světa týkající se života křesťanů jsou stále častěji znepokojivé. Křesťanské kostely se stávají terčem útoků, jsou pleněny a vypalovány. Vesnice, kde žijí křesťané, jsou ničeny, lidé masakrováni, ženy znásilňovány či unášeny. Křesťané ve školách a na pracovištích jsou vybíráni a veřejně popravováni. Jak moc vás to znepokojuje?
A trápí vás i to, co vidíte, že se děje v Americe a na Západě? Víra založená na svědectví Bible je stále více zesměšňována a odsouvána na okraj zájmu. Hlasy těch, kteří mluví proti křesťanství a Bibli, jsou stále hlasitější a jejich tón je čím dál nepřátelštější. Zažili jste někdy sami nepřátelství jako křesťané za své „nepopulární“ postoje? Děsí vás to? Obáváte se, jakému pronásledování jednou mohou čelit vaše děti a vnoučata i zde, v západním liberálním světě?
Pronásledování a modlitba v rané církvi
Mohli bychom se trápit nad tím, co vidíme, že se děje, nebo nad tím, co vidíme, že přichází. Mohli bychom se stáhnout do svých společenství, abychom tam svorně s ostatními věřícími kývali hlavami, bědovali a lomili rukama ve strachu. Ale to raná církev, čelící pronásledování, nedělala. Její členové byli spolu, aby se modlili.
Když učedníci Petr a Jan oznámili ostatním křesťanům v Jeruzalémě, že jim mocní náboženští vůdci pohrozili trestem, pokud nepřestanou mluvit o Ježíši, čteme, že „pozdvihli jednomyslně hlas k Bohu“. Ale jejich modlitba nebyla plná starostí: „Ach Pane, co jen teď budeme dělat?“ Nebylo to strachem naplněné volání: „Pane, ušetři nás těch těžkostí!“ Takto se víra nemodlí.
Oslovili Boha jako „Panovníka“ a Stvořitele, který „učinil nebe i zemi i moře a všecko, co je v nich“. Připomněli si, jak titěrní jsou jejich nepřátelé ve srovnání s jejich Bohem. Vzpomněli si také, jak Bůh řekl v Žalmu 2, že je marné, aby se pouzí lidé pokoušeli postavit se proti Pánu Bohu a „Jeho Pomazanému“ – slíbenému Spasiteli.
Proč zuří pohané hněvem a národy osnují marná spiknutí?
Povstávají králové země a vladaři se srocují
proti Hospodinu a jeho Mesiáši.
– Skutky 4:25-26, odkaz na Žalm 2:1-2
Chápali, že pravdivost těchto slov se potvrdila, když Otec použil spiknutí lidí proti Ježíši, aby naplnil svůj plán na záchranu světa skrze utrpení, smrt a vzkříšení svého Syna. Otcovým plánem pro ně nyní bylo šířit tuto dobrou zprávu o spáse skrze Ježíše do celého světa. A tak se modlili s odhodláním a požádali Otce, aby jim dal mluvit Jeho slovo směle a beze strachu, navzdory pronásledování, kterému čelili.
A Otec jejich modlitbu vyslyšel. „Všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.“
Pronásledování a modlitba nyní
Nebezpečné časy vyžadují odhodlané modlitby. Pamatujte na to vždycky, když jste v pokušení odpovědět na nepřátelství vůči křesťanství ve světě úzkostnými obavami a strachem, který vás ochromí. Pamatujte, že žádná síla na zemi nemohla zabránit vašemu Otci, aby uskutečnil svou vůli poslat svého Syna, aby byl vaším Spasitelem; a tak ani žádná síla nemůže zabránit Bohu, aby skrze vás sdílel poselství o záchraně v Kristu s lidmi kolem vás.
Modlete se, aby vám Duch umožnil odvážně mluvit Boží slovo. Oddejte se naslouchání, čtení a rozjímání nad Božími slovy a sliby. Věrně přijímejte svátost Večeře Páně, kde Duch Kristův utěšuje vystrašená srdce a nahrazuje zbabělost odvahou a soucitem se ztracenými.
Autor článku, Norman Burger, je pastorem ve sboru Shepherd of the Hills ve městě Lansing, stát Michigan, USA.
Devotion: Perilous times call for purposeful prayers. From Forward in Christ, Vol. 102, 7/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)