Jejich srdce byla zlomená. Ježíš byl mrtvý. Čelily tragédii a ztrátě, tak jako často my. Rozhodly se něco udělat. Udělat cokoliv.
Evangelista Marek nám říká, že když uplynula sobota (v sobotu v 18 hodin), Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby pomazaly Ježíšovo tělo k pohřbu. Hned po východu slunce pak spěchaly k Ježíšovu hrobu. Ale na cestě se zarazily. No jo vlastně. „Kdo nám odvalí kámen od vchodu?“ ptaly se jedna druhé.
Dobrá otázka. Typická hrobka pro zámožného muže, jako byl Josef z Arimatie, byla vytesána ve skále. Velký, kulatý, lomový kámen o tloušťce několika palců a průměru čtyři až pět stop byl umístěn blízko vchodu. Pak byl těžký kámen převalen přes vchod. Ženy tedy potřebovaly více pomoci s otevřením hrobky, než na co samy stačily. „Kdo nám odvalí kámen?“ Dobrá otázka.
A Bůh má odpověď! Když se dostaly k hrobce, kámen už byl odvalen, ale ne lidskou silou. Byla to Boží moc. Boží anděl odvalil kámen. Všechny jejich obavy a starosti s problémem kamene byly zbytečné. Bůh měl věci pod kontrolou. Jejich slzy a smutek, pochybnosti a strach byly také zbytečné. Ježíš nebyl mrtvý! „Byl vzkříšen, jak řekl,“ slyšely od anděla. Boží odpověď na jejich dobrou otázku byla víc, než si dokázaly představit a v co mohly doufat.
Tentýž Bůh působí i v našich životech. Velikonoce nám každý rok dávají příležitost znovu v mysli navštívit prázdný hrob a připomenout si moc Boha, který je schopen udělat víc, než si můžeme přát nebo si představit.
Velikonoce nám dávají příležitost znovu v mysli navštívit prázdný hrob a připomenout si Boží moc působící v náš prospěch.
Máme své vlastní dobré otázky, které povstávají v době zkoušek. „Jak budu bez ní dál žít?“, ptá se truchlící vdovec. Dobrá otázka. Smrt blízkého bolí. A Bůh má odpověď! „Nebudeš žít beze mě. Se mnou to zvládneš. Budu s tebou a zajistím, co potřebuješ, dokud mě a ji znovu nespatříš.“
„Co se to děje v našem světě? Kde to skončí?“ Dobrá otázka. Morálka mizí. Roztržky a bezpráví rostou. Zdá se, že se vše vymyká kontrole. A Bůh odpovídá! „Mám to pod kontrolou. Po tisíce let pozvedám a bořím říše, abych prosadil svůj plán spásy. I tohle zapadá do mého plánu.“
„Jak jen to zvládneme?“, ptá se manželský pár křesťanů poté, co snížení počtu zaměstnanců zanechá živitele rodiny bez práce. Dobrá otázka. Jsou tu přece účty k zaplacení. A Bůh odpoví! „Neděste se. Podívejte se na ptáky v povětří a na lilie na poli. Starám se o ně a starám se o vás. Někdy to dělám skrze práci. Někdy skrze jiné způsoby příjmu. Když se modlíte za denní chléb, vězte, že já vám ho dávám.“
Nevíme přesně, jak se Bůh postará o naše dilemata o nic víc, než to věděly ženy o velikonočním ránu. Ale všimli jste si něčeho? Ty ženy pokračovaly v cestě! A pak spatřily, jak to Bůh zařídil!
Zajímalo by mě, jestli se ženy poučily z těchto svých zkušeností. Když napříště čelily dilematu, usmály se sami pro sebe? Pamatovaly si, že když čelí něčemu, co je mimo jejich kontrolu, mohou se spolehnout na „Boha Velikonoc“, že jejich problém vyřeší tím správným způsobem a v ten správný čas?
Poučíme se my? Poučíme se od Boha, který za nás obětoval svého Syna? Můžeme. Můžeme žít každý den s vědomím velikonočních událostí a Božích mocných činů.
Kdo nám odvalí z cesty kámen? Náš Bůh samozřejmě. Vždyť Ježíš žije!
Autor článku, Timothy Spaude, je pastorem ve sboru St. Jacobi, v Greenfieldu, stát Wisconsin, USA.
Who will roll the stone away? From Forward in Christ, Vol. 102, 4/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)