Tenhle odsouzenec byl nezvykle tichý.
Setník a jeho muži už jistě vykonali mnoho ukřižování. Bezpochyby slyšeli zoufalé výzvy, ubohé volání o milost, stali se terčem kleteb i hrozeb. Ale tento odsouzený nepromluvil ani slovo.
Od chvíle, kdy byl rozsudek vynesen, mlčel. Mlčel, když mu položili břevno kříže na záda. Mlčel, když ho přivázali ke dřevu. Mlčel, když připravili hřeby a vrazili mu je do končetin. Mlčel, když ho zvedali ze země. „Jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.“ (Izajáš 53:7b)
Modlitba za odpuštění nepřátelům
Když konečně pohnul rty, vojáci napnuli uši. Ale Ježíš nemluví k nim. O nich ano, ale ne k nim. Tihle otrlí vojáci slyší Ježíše říkat: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34) První slova, která Ježíš říká z kříže, jsou slova modlitby za ty, kteří ho na ten kříž dovedli.
„Otče, odpusť jim,
vždyť nevědí, co činí.“
– Lukáš 23:34
My se také modlíme za své nepřátele. Často to znít nějak takto: „Otče, zastav je. Vezmi je ode mě. Ať zmizí z mého života. Volej je ke spravedlnosti.“ I to mohou být bohulibé modlitby. Žalmy jsou jich plné. Ale to, co na našich rtech často chybí, jsou slova Ježíše: „Otče, odpusť jim.“
Není snadné prosit Boha, aby se smiloval nad někým, kdo se nad námi slitovat odmítá. Je těžké se modlit, aby Bůh odpustil hříchy, na které sami nemůžeme zapomenout. Je těžké žádat Boha, aby vyhradil místo v nebi pro člověka, kterého už v tomto životě dovedeme strpět jen stěží.
Přesto se Ježíš i uprostřed největší agónie modlil za odpuštění svým nepřátelům. Koneckonců, není to právě ten důvod, proč přišel? Přišel, aby odčinil hříchy světa. Přišel zaplatit cenu nejen za Petrovo zapření a Tomášovy pochybnosti, ale také za nenávist farizeů, za saducejské intriky, za Jidášovu zradu, za Herodův výsměch, za Pilátovu zbabělost i za vojáky, kteří nevědomky popravili Božího Syna. Přišel, aby z lásky položil svůj život za každého z nich. Což by se za ně, za své nepřátele, také nemodlil?
Modlitba za usmíření
Ano. A to znamená, že se modlil také za nás. Ještě když jsme se nalézali v zákopech proti Bohu a měli potěšení z každé palby na něj, On nás miloval a poslal svého Syna, aby za nás zemřel. Ježíš se jen nemodlil za ty, kteří ho pronásledovali; on za ně dal život. Neprosil jen o odpuštění; on ho získal svou obětí na onom kříži. Odnesl pryč každý z našich hříchů a usmířil nás s Otcem. Skrze víru v něho už nejsme jeho nepřátelé, ale jeho děti.
„Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna,
tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem.“
– Římanům 5:10 (ČSP)
Není odpuštění nakonec vlastně přesně to, co chceme pro ty, kteří s námi zle zacházejí? Úleva od nich by nám přinesla jen dočasný pokoj. Pomsta na nich by nám jen ukojila puzení našeho hříšného já. Ale jak úžasné by bylo podílet se s našimi nepřáteli na věčném odpuštění v Kristu! Jak nejvýš uspokojující by bylo radovat se spolu s nimi z věčného pokoje, navždy smířeni!
„Otče, odpusť jim.“ Kéž je tato prosba i naší upřímnou modlitbou.
Autor článku, Samuel Degner, je pastorem ve Sboru Bethel ve městě Menasha ve Wisconsinu, USA.
Jesus Prayed for Us – Jesus prayed according to his Father’s will. From Forward in Christ, Vol. 102, 5/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)