Lidé, které Duch svatý přivedl ke Kristu, tvoří Boží neviditelnou církev. V nebi budou stát spolu, zjeveni ve slávě jako Jeho děti. Zde na zemi mezitím hledají další jim podobné. Vytvářejí viditelné církve, sbory, společenství, aby sdíleli svou radost, podporovali se a společně lépe vykonávali své poslání. Otázka, a to velmi důležitá, zní: Ke které viditelné církvi by se měl věřící připojit?
Hledejte církev, která učí pravdu
Před několika lety jsme museli vyměnit okna v našem domě. Jednou v noci, když se moje žena pokusila zavřít okno kličkou, jí celý mechanismus zůstal v ruce. Spodní rám toho okna celý ztrouchnivěl. Prasklina ve vinylové krytině rámu propustila vlhkost dovnitř a dřevo pak pomalu hnilo. Postupem času se hniloba rozšířila, až nakonec bylo okno prakticky zničeno.
Falešné učení v církvi je něco jako tato trouchnivina. Může začít ignorováním části Božího Slova, zapsaného v Písmu, která se někomu nelíbí. Důvod můžeme nalézt v lidské mysli, která je natolik domýšlivá, že má zato, že dokáže nejlépe posoudit, co je a co není Boží vůle. Lidé dovolí silám, jako je vlastní rozumnost, aktuální veřejné mínění či vědecké hypotézy, aby přidávaly nebo odebíraly z Božího neomylného Slova. Falešné učení může začít v malém měřítku, ale jako ona hniloba se šíří a vkrádá dál a dál do pevných základů Božího Slova. Nejhorší ze všeho je, že každý blud a omyl nakonec zaútočí na to hlavní poselství Božího Slova – jak Bůh vykoupil člověka ze hříchu prostřednictvím usmiřujícího díla svého Syna (bez podmínek a přičinění člověka). Trouchnivění kteréhokoli učení Písma dříve nebo později vede k narušení či oslabení této zásadní, ústřední pravdy zjevené v Božím Slově.
Starostliví křesťané, kteří si uvědomují toto nebezpečí, hledají proto viditelnou církev, která učí Boží Slovo v celé jeho pravdě a čistotě. Chápou, že omyly v učení nepocházejí od Krista, Pána Církve, ale od Satana, jejího úhlavního nepřítele. Uvědomují si, že falešné učení v jakékoli formě není nikdy užitečné, ale vždy škodlivé pro jejich víru. Slyší, jak jim jejich Spasitel připomíná: „Učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:20) Všimli si, že zde Kristus neříká „některé věci“ nebo „věci, které považujete za důležité“ či „věci, které se vám líbí“, ale „všecko“. Vědí, že apoštol Pavel nejen prohlásil: „Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.“ (1. Korintským 2:2) On napsal také: „… neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel.“ (Sk 20:27) Spolu s Pavlem i starostliví křesťané chápou, že kázat Krista ukřižovaného znamená hlásat také vše, co nám Bůh svěřil ve svém Slově. Všechno totiž spolu souvisí!
Řekněme to takto: Vybírám si církev, která mě posílí v novém životě, utěší mě v tísni a připraví mě na smrt a setkání s mým Pánem. Proto chci, aby mé členství bylo v takové církvi, která učí a stojí na celém zjeveném Božím Slově, která nedělá kompromisy a ústupky vůči lidským představám tohoto světa (viz např. nevěstka v knize Zjevení).
Jednejte v lásce s církvemi, které pravdu neučí
Náboženský svět kolem nás snižuje význam pravosti Božího Slova a považuje čistotu v biblickém učení za přežitek či nepodstatnou věc. Přesto jsou křesťané, kteří – jako my – slyšeli Ježíšovo varování ohledně ďábla, který „je lhář a otec lži“. (Jan 8:44) Byli jsme varováni před „lživými proroky“, kteří „k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci“. (Matouš 7:15) V uších nám stále zní Pavlovo varování určené kdysi jeho spolupracovníkovi Titovi: „Je mnoho těch, kteří se nepodřizují, vedou prázdné řeči a svádějí lidi: … Pro hanebný zisk učí tomu, co se nepatří, a rozvracejí tím celé rodiny.“ (Titovi 1:10,11) Jak bychom mohli ignorovat tato a další Kristova varování? Jeho Slovo, Jeho pravda, posvěcuje a uzdravuje. Proto Bůh nechce, aby do něj Satan a ti, kdo jsou jím oklamáni, přimíchávali svůj jed. Bůh si nepřeje, aby falešné učení ubližovalo Jeho milovaným dětem.
Uvědomělí a starostliví křesťané chápou Boží příkaz „vyhýbat se“ těm, kteří působí „pohoršení proti učení, kterému jste se naučili“. (Římanům 16:17) Chápou důležitost Janových slov: „Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.“ (2. Janův 10,11) Vědí také, že bezbožné učení se dokáže „šířit jako rakovina“, přesněji sněť. (2. Timoteovi 2:17) Jsme-li tedy takovými křesťany, neměli bychom mít obecenství s těmi, kdo otevřeně učí jinak, než učí zapsané Boží Slovo.
Jestliže někdo učí něco jiného a nedrží se zdravých slov našeho Pána Ježíše Krista a učení pravé zbožnosti, je nadutý, ničemu nerozumí a jen si libuje ve sporech a slovních potyčkách.
– 1. Timoteovi 6:3-4a
Proč ne? Znamená to snad, že jsme lepší než oni? Vůbec ne. Jsme z našich hříchů vykoupeni pouze Kristovou krví, tak jako ostatní. Jsme Božími dětmi jenom díky Boží lásce k lidem v Ježíši Kristu. A Jeho Slovo je uchováváno mezi námi ne díky našemu chabému úsilí, ale jen díky Boží milosti.
Proč tedy usvědčujeme ty, kdo učí v rozporu s Božím Slovem? Proč se jim „vyhýbáme“? Vede nás k tomu láska k pravdě Božího Slova. Nejsou to naše slova, která můžeme měnit či vykládat po svém. Jsou to slova Boha. Dal nám je z lásky, abychom se jich drželi a učili je. Žádá nás, abychom je udržovali v čistotě, nepřidávali a neubírali z nich. Jak bychom mohli znevážit Boží dar tím, že budeme schvalovat a tolerovat učení, která jdou proti němu? Nemáme se snad přidat k žalmistovi v jeho zvolání: „Jak lahodnou chuť má, co Ty říkáš! … proto nenávidím každou stezku klamu. Světlem pro mé nohy je Tvé slovo, osvěcuje moji stezku“? (Žalm 119:103-105) Bůh nás varoval, že lživá učení mají sžíravý, ničivý účinek na naši víru, na náš vztah s Ním. Jak bychom se mohli dobrovolně vystavovat takovému nebezpečí? Nechceme přece, aby něco odvrátilo naši mysl „od upřímné oddanosti Kristu“. (2. Kor 11:3)
Bůh od nás žádá a sám v nás působí tuto lásku ke svému Slovu, k pravdě. A má k tomu důvod. Jeho Slovo dává život nám, našim dětem, našim bližním a budoucím generacím. A Bůh chce, aby Jeho věřící sdíleli všechna „slova života“ s těmi, kteří s nimi sdílejí cestu životem, i s těmi, kteří je budou následovat, až oni odejdou do slávy.
Posvěť je pravdou;
Tvoje slovo je pravda.
– Jan 17:17
Která církev a proč? To jsou důležité otázky. Díky Bohu, že nám dal ve svém Slově vodítka, kterých se máme držet. Prosme Ho, abychom tak činili s Jeho moudrostí.
Richard E. Lauersdorf je pastorem ve sboru Good Shepherd, ve West Bendu, stát Wisconsin.
Toto je třetí článek ze čtyřdílné série o svaté křesťanské církvi.
God’s Church: Which Church and Why. From Forward in Christ, Vol. 102, 3/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Upraveno a použito se svolením.)