Každý víkend sedím v lavici mezi členy naší církve nebo jim z kazatelny kážu. Mnohé z nich znám jménem, jiné ale jen od vidění. To nevadí; když potřebuji, vždycky je mohu vyhledat v obrázkovém adresáři mého sboru. Tahle šikovná brožurka mi říká, kdo všechno patří do mého sboru. Nemůže mi však říct, kdo z nich patří do Boží církve pravých věřících v Krista. To ví jen sám Bůh.
Rozdílné pohledy
Písmo používá slovo církev dvěma různými způsoby. Odkazuje na neviditelnou církev, složenou čistě z věřících v Krista, kterou zná pouze Bůh. Označuje ale také viditelnou církev, složenou z lidí shromážděných kolem Božího Slova ve sborech, skupinkách, sněmech, shromážděních vícera sborů (synodách) a v jiných formách. Mezi těmito dvěma významy „církve“ však není žádný rozpor. Viditelná seskupení (jako je třeba moje kongregace, sbor, kterému sloužím) nejsou církví oddělenou od Boží neviditelné církve. Tato pozemská shromáždění nazýváme církví právě kvůli těm skutečným věřícím, členům Boží neviditelné církve, uprostřed nich.
Písmo používá termín církev právě tímto způsobem. Svatý Pavel napsal „církvi Boží v Korintu“ (1. Korintským 1:2). Říká jim Boží církev, protože mezi nimi byli ti, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni ke svatosti. Kvůli věřícím mezi nimi mohl Pavel nazvat tuto viditelnou skupinu v Korintu církví.
Přesto je tu jistý rozdíl. Jednoduše řečeno, ten rozdíl je v tom, že neviditelná církev se skládá ze všech, kdo jsou věřícími v Krista. Viditelné církve se skládají ze všech, kdo říkají, že jsou věřícími v Krista.
Je smutnou skutečností, že ve viditelné církvi lze nalézt pokrytce. Říkejme jim na-oko-věřící, protože z toho či onoho důvodu pouze předstírají, že věří v Krista. Možná jsou členy církve, protože členy byli už jejich rodiče. Křestní či konfirmační list sice nese jejich jméno a vybraný biblický verš, ale jeho smysl už dávno opustili. Možná je jejich jméno na sborovém seznamu kvůli jejich manželovi či manželce. Brali se v kostele. Přivedla je tam láska ke své/mu choti, místo lásky ke Spasiteli. Jiní možná hledají vážnost, uznání či osobní výhody, které by mohly plynout ze spojení s Božím lidem. Ještě jiní by mohli považovat své členství za určitou formu zajištění si smutečního obřadu pro svůj pohřeb… I když jsou tedy jejich jména uvedena v seznamu viditelné církve, určitého sboru, tihle na-oko-věřící nejsou v Boží neviditelné církvi.
Jak se vypořádat s takovými na-oko-věřícími? Nijak! Pamatujte, že nemůžeme nahlédnout do srdce druhého člověka a ověřit tam přítomnost víry. Ani se nemůžeme podívat na život člověka a poukázat na jeho víru ze skutků, které uvidíme. I pokrytci a bezvěrci mohou vést navenek dobrý a čestný život. Místo toho však čekáme na Pána Ježíše a necháváme na Něm, aby se vypořádal s plevelem na pšeničném poli tohoto světa (Matouš 13:36-43), jehož vzorkem je viditelná církev.
Znamená to, že neprojevujeme žádný zájem či starost o tyto na-oko-věřící, kteří jsou členy právě našeho sboru? Samozřejmě, že ne. Jinde nám Písmo říká, jak jednat s otevřeně nekajícnými hříšníky (žijícími ve zjevném hříchu) ve viditelné církvi, do které patříme. Ale co se týče pokrytců (skrývajících své skutečné postoje srdce a své hříchy), tak u nich – místo abychom se snažili trhat plevel, a přitom poškodili část pšenice – se řídíme Pavlovou radou a čekáme, až přijde sám Pán. „On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí.“ (1. Korintským 4:5b).
Já vidím, kdo patří do mé církve nebo kongregace. Vy zase můžete vidět, kdo patří do té vaší. Ale jen Bůh může vidět, kdo patří do Jeho církve. Modleme se, aby nás Bůh ze své milosti zachoval v tomto požehnaném výčtu. Modleme se, aby Bůh prostřednictvím evangelia sesílal svého Ducha svatého, který nás posvěcuje a zachovává v pravé a živé víře.
Známky přítomnosti
Nemůžeme spolehlivě ukázat, kdo jsou členové Boží neviditelné církve, ale můžeme ukázat, kde je najít. Jednou, když jsem cestoval přes Severní Dakotu, zapomněl jsem zkontrolovat palivoměr. A samozřejmě ukazatel byl v červeném poli a já jel na rezervu. Zdálo se mi, že další kilometry jsou nekonečné; neviděli jsme žádné město ani čerpací stanici. Když tu na jedné opuštěné křižovatce stál malý obchod s několika benzinovými pumpami vpředu. Představte si naši úlevu, když jsme ty čerpací stojany spatřili.
Co bychom měli hledat, abychom našli věřící, kteří jsou členy Boží neviditelné církve? Na co se dívat? Na velikost daného viditelného uskupení? Na akce, které pořádají? Na atraktivitu budovy, ve které se scházejí? Na jejich přátelského kazatele? Na aktivitu jejich členů? A co církev, která má nejlepší reklamy nebo je pravidelně ve zprávách? Samozřejmě, nic z toho není samo o sobě špatné. Ale tato vnější znamení nejsou známkou toho, že jsou tam přítomni věřící.
Stejně jako jsme hledali benzínové pumpy, abychom našli palivo pro auto, tak musíme hledat evangelium, abychom našli věřící. Proč? Bůh nám jasně říká: „Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo.“ (Římanům 10:17, ČSP) Pavel to pro tesalonické křesťany shrnul takto: „… vás Bůh od počátku vyvolil ke spasení skrze posvěcení Duchem a víru v pravdu. K tomuto spasení vás povolal naším evangeliem, abyste došli slávy našeho Pána Ježíše Krista.“ (2. Tesalonickým 2:13,14, NBK). Tyto pasáže nám říkají, že tam, kde je zvěstována dobrá zpráva (evangelium) o spasení v Kristu Ježíši, najdeme i víru. A kde je víra, tam je Boží církev, tam jsou věřící v Krista.
... ale my kážeme Krista ukřižovaného.
Jak to můžeme říct tak jistě? Protože víme, co evangelium dokáže. „Je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří.“ (Římanům 1:16) Evangelium, jak jej Bůh dává lidem ve Slově a svátostech, je nástrojem, „benzinovým čerpadlem“, které Duch používá k naplnění a doplnění lidského srdce vírou. Tento mocný nástroj působí v lidském srdci, i když to očima nevidíme. „Tak tomu bude s mým slovem,“ slibuje Bůh, „které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:11). Tam, kde se káže a hlásá Boží Slovo a kde se udělují svátosti křtu a večeře Páně, tam působí Duch svatý a tam můžeme nalézt společenství Boží církve, i když na nikoho nemůžeme ukázat jednotlivě.
... pokřtěni v Jeho smrt.
Už chápete, proč nazýváme evangelium ve Slově a svátostech „známkou přítomnosti církve“? Ukazuje nám, kde se Boží církev nachází. Stále se nemůžeme podívat do lidských srdcí a vidět, kdo skutečně věří, ale víme, že opravdoví věřící jsou zde přítomni díky moci evangelia. Mezi těmi, kteří kolem mě o víkendu sedí, když poslouchám nebo hlásám evangelium, jsou členové Boží neviditelné církve. A to vše je zásluhou úžasného evangelia o Boží milosti v Kristu!
Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.
Musí nás snad někdo vyzývat, abychom hlásali a kázali evangelium? Jak hloupý bych byl, kdybych tehdy v Severní Dakotě šlápl na plyn a řídil se dál kolem těch benzínových pump. Přesto některé křesťanské sbory kolem nás pošetile opustily Kristovo evangelium a hledají náhradu za nástroje Ducha. Pane, pomoz nám pamatovat si, že pouze skrze Tvé evangelium působí Tvůj Duch k tomu, aby nás i ostatní narouboval do Boží neviditelné církve, všeobecné církve, společenství svatých.
Richard E. Lauersdorf je pastorem ve sboru Good Shepherd, ve West Bendu, stát Wisconsin.
Toto je druhý článek ze čtyřdílné série o svaté křesťanské církvi.
God’s Church: Invisible, Yet Visible. From Forward in Christ, Vol. 102, 2/2015, © 2015 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)