Milí přátelé, děti Boží, duchovní Izraeli, chráme Ducha svatého! Milost Boží vám všem! Amen.
Zítra začíná Letní biblická škola /VBS 2017/ a její téma zní: Ovoce Ducha. Budeme se s dětmi věnovat a zamýšlet nad ovocem, plody, výsledky působení Božího Ducha v nás – tomu, jaké změny to přináší do našeho života i do světa kolem nás. Dnes se ale podíváme na toto Boží konání z poněkud širšího pohledu; jako kdybychom poodstoupili, abychom viděli, jak to všecko zapadá do Božího plánu se světem v době po Velikonocích, tedy po Kristově vzkříšení.
Skutečnost, že Duch svatý, Dárce života a svobody v Kristu, v nás působí, že chceme a činíme, co se libí Bohu, je – řekněme – až třetí oblast působení Božího Ducha ve světě. Dnes si proto povězme víc o trojím díle emancipace Duchem svatým (emancipace = osvobození z područí).
Pro mě i pro mnohé křesťany se ukázala jako velmi užitečná jedna ilustrace, kterou jsem nedávno slyšel a podělím se o ni s vámi. Věřím, že i vám bude prospěšná. A jelikož tu máme hosty z USA, bude jako ilustrace sloužit jedna událost z historie Spojených států, totiž zrušení otroctví.
Během války Severu proti Jihu (1861-1865), tedy války severních států Unie a jižních států Konfederace, došlo k významné události. Prezident Abraham Lincoln vydal (dne 22. září 1862) ve Washingtonu vyhlášení o osvobození/zrovnoprávnění (Emancipation Proclamation), podle kterého byli od 1. ledna 1863 všichni otroci na územích 11 států Konfederace svobodní. Dodejme, že definitivní osvobození všech otroků v USA pak přinesl o dva roky později Třináctý dodatek Ústavy USA (Thirteenth Amendment to the US Constitution, 6 Dec 1865). Od začátku roku 1863 se tedy kterýkoli otrok z jižních 11 států, řekněme např. z Texasu, jakmile se dostal pryč z území ovládaného Konfederací, stal legálně svobodným.
Aby se tedy konkrétní otrok stal svobodným, muselo dojít ke třem věcem. Zaprvé, to prezidentovo vyhlášení o osvobození se muselo k tomu otroku dostat, donést, dopravit – z Washingtonu až do Texasu. Otrok si ho mohl třeba přečíst v novinách nebo se o něm dozvědět od jiných lidí. Zadruhé, ten otrok musel dojít k přesvědčení, že je to pravda, že jde o pravomocné prohlášení prezidenta, že se nejedná o nějaký výmysl či špatný vtip. A zatřetí, ten otrok, jakmile přijal tu novou svobodu, se musel učit žít svobodně. Většina otroků byla tehdy otroky celý život, po několik generací! Jak mají najednou žít ve svobodě? A co to vůbec znamená? A jak se to dělá? Čekalo je jistě každodenní poznávání všech stránek a odstínů svobody. Přitom došlo k nejednomu překvapení, někdy i nepochopení, ale nejspíš jen málokdo litoval toho, že je nyní svobodný...
To je tedy událost, která nám slouží jako názorná pomůcka k pochopení toho, co koná Ducha svatý. Když před dvěma tisíci lety zemřel Ježíš Kristus na kříži Golgoty a třetího dne poté vstal z mrtvých a ukázal se svým zmateným a vystrašeným učedníkům, byl to začátek nové éry, nové doby, nové smlouvy mezi Bohem a člověkem! Ježíš na svém těle odnesl na kříž všechny hříchy světa, mé i vaše, a svou prolitou krví zaplatil výkupné za naše osvobození. Událost Velikonoc byla podobná Lincolnově vyhlášení o osvobození. Bylo dosaženo zproštění všech vin, zbavení všech obvinění a odsouzení před spravedlivým a svatým Bohem – pro všechny hříšníky, kteří kdy žili a budou žít. To je objektivní skutečnost. Aby se ale dotkla i mě a vás, aby i nám přinesla užitek a svobodu (stala se naším subjektivním vlastnictvím), muselo dojít podobně ke třem věcem popsaným v ilustraci. A do všech tří je – svou mocí a přítomností – zapojen právě Duch svatý.
Zaprvé Duch svatý toto „velikonoční deklaraci“, toto evangelium o osvobození v Ježíši Kristu, k nám dopravuje, doručuje, přináší – napříč staletími i tisíci kilometrů. To On inspiroval první křesťany, aby sepsali svá svědectví o těchto přelomových událostech, kterých byli očitými svědky. To On zmocnil Ježíšovy učedníky, aby to poselství nesli a zvěstovali po celé zemi, ač se z nich často stávali mučedníci. To On dodnes vysílá misionáře, to On pověřuje Boží kazatele a hlasatele Kristova vítězství. A tak evangelium došlo i k nám… Možná to ve vašem případě bylo od člověka na ulici, který vám dal letáček. Možná vás oslovila vlastní četba Písma. Možná to byli prarodiče, kteří vám četli příběhy z Bible. Možná to rodiče vás dali pokřtít, od malička se s vámi modlili a vyprávěli vám o Ježíši. Možná jste od jiných křesťanů slyšeli, že Ježíšek není „dárce dárků na Vánoce“, ale že On sám je Darem od Boha člověku, žebříkem z nebe na zem, archou záchrany před zkázou. Duch svatý to všechno (křest, svědectví, četbu, modlitby) inspiroval, vedl a použil, spolu s událostmi a prožitky v našem životě, aby nás oslovil poselstvím o Ježíšově sebeobětování se z lásky za nás a o naší záchraně v Něm.
Zadruhé nás Ducha svatý přesvědčuje, že evangelium je pravdivá skutečnost, že je vyhlášená a stvrzená tou nejvyšší autoritou, samotným Bohem, že to není lidský výmysl ani špatný vtip. Přitom je to doslova Boží zázrak, když Duch překoná naši nevíru, pochybovačnost, zatvrzelost, skepsi a kdoví, co ještě, když jako ostrý meč pronikne Božím slovem až do našeho nejhlubšího já, „na rozhraní duše a ducha“, a nám pak v nitru „zazáří Kristus“ (Židům 4:12; Efezským 5:14). Je to dílo Ducha svatého, že i my jsme poznali a vyznáváme, že „Ježíš je Pán!“ Můj Pán a můj Bůh...
Zatřetí pak Duch svatý učí ty, kteří uvěřili, žít ve svobodě – ve svobodě od svého sebe-středného ega, od hříšných vášní a tužeb, od strachu ze smrti, od sklíčenosti a prázdnoty. Je to Duch Boží v nás přebývající, kdo nás učí, co to znamená mít skutečnou svobodu. Učí nás, jak se to dělá spoléhat na Otce jako dítě. Učí nás vidět potřeby druhých a rozpoznávat svoje schopnosti a obdarování. Tady právě přichází na řadu ono „ovoce Ducha“, výsledky Jeho mocného působení v nás, o kterém se budou děti dozvídat víc při letošní VBS. A my si o tom „duchovním ovoci“ řekneme, dá-li Pán, něco víc příští neděli.
V roce 1863 musel otrok z Texasu uprchnout, aby se na něj vztahovala deklarace o emancipaci a byl svobodný. My prchat ze světa nemusíme. Není třeba odplout na pustý ostrov či se zavřít za zdi kláštera, abychom získali a zažívali svobodu v Kristu. Stačí se držet Kristových slov, spoléhat na Jeho milost a učit se Mu s důvěrou nabízet sebe sama. Pak Jeho poselství osvobodí i další „otroky hříchu“, aby se těšili z Jeho ovoce a společně s námi oslavovali Boha, našeho Otce. Amen.