Možná jste vesmírnou misi Artemis II. sledovali detailně.
Možná jste jen jedním okem vnímali zprávy o ní.
Možná šla tato kosmická výprava zcela mimo vás.
Patřím mezi ty uprostřed. Spíše než technikálie mě ale zaujaly některé komentáře, postřehy a reakce astronautů na prožitek a zkušenost, kterou nabyli. Jejich cesta „za odvrácenou tváří Měsíce“ je zcela právem hluboce zasáhla a dopřála jim vidět svět z nové perspektivy.
Ještě během letu jeden člen posádky prohlásil něco v tom smyslu, že tak jako oni jsou pro nás na vesmírné lodi, která je nese, živí a poskytuje úkryt, tak i my pro ně. Naše planeta Země plující oceánem vesmíru se jim jevila jako bezpečné plavidlo pro lidstvo a nositelku života.
Také z dalších reakcí bylo patrné, že astronauté si jasně uvědomili dvojí realitu lidstva: jednak naši malost a křehkost při pohledu na tichý a temný prostor kolem nás, a na druhé straně naši velikost, měřeno umem a dovednostmi, které nám umožnily odpoutat se od rodné hroudy a spatřit s odstupem velkolepost Země a jejích obyvatel navzdory realitě nehostinného kosmu.
Připomnělo mi to slova 8. žalmu, jehož pisatel – ač nohama na zemi – také vystihuje podobný kontrast, dvojí realitu člověka: jeho titěrnost a zranitelnost ve srovnání s nebesy, měsícem a hvězdami, zároveň však jeho důležitost pro Tvůrce toho všeho, který se zajímá o člověka, pamatuje na něho a ujímá se ho. Možná některý čtenář tohoto žalmu vidí jeho naplnění nikoli obecně v člověku, ale konkrétně v Ježíši Kristu (vždyť i žalmy svědčí o Něm). To nicméně jen podtrhuje, jakou hodnotu člověk má v očích Boha, když se Jeho tvůrčí a životodárné Slovo dokonce stalo jedním lidským exemplářem. A ne tak ledajakým! A ne tak pro nic za nic!
Ecce homo!
Žalmista byl pohledem vzhůru i na sebe naplněn úžasem a bázní. I astronauti z mise Artemis II. byli unešeni ze své vesmírné zkušenosti. Přesto oni neviděli Boha „tam nahoře“ lépe, než Ho můžeme spatřit my „tady dole“. Nezahlédli Ho za okrajem měsíčního horizontu, protože nehraje na vesmírnou schovávanou. Dává se lidem poznat, tam i tady. Záleží, jakým okem hledíte, jakým srdcem Ho hledáte.
Jak píše C.S. Lewis v eseji The Seeing Eye (Oko, které vidí): „Pro některé lze Boha objevit všude; pro jiné nikde. Ti, kdo Ho nenajdou na Zemi, Ho pravděpodobně nenajdou ani ve vesmíru. (Kromě toho, vždyť už jsme ve vesmíru; každý rok podnikáme obrovský okružní let vesmírem!) Ale pošlete světce kosmickou lodí a on najde Boha ve vesmíru, stejně jako Ho našel na Zemi. Mnohé záleží na oku, které vidí.“
Duch Hospodinův jest nade mnou;
proto mne pomazal, abych přinesl...
slepým vrácení zraku.
- Ježíš (Ev. podle Lukáše 4:18)
Díky, Pane, žes nám otevřel oči, abychom prohlédli a poznali Tě.
PK