Zpět na stránku

Boží odměna bude ta nejsladší

Matouš 6:1-4 Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

· nedělní

Milí přátelé, obdarovaní Boží milostí a hledající věčnou odměnu u Boha –

Často se setkávám při výuce ve škole s tím, že mě žáci žádají o jedničku za správnou odpověď na nějakou mou otázku. Nebo když máme psát nějaký test, většinou ve formě kvízu, zajímá je, jestli bude na známky. Opakovaně a neúnavně jim říkám, že z křesťanské výchovy jim známku „vystaví až sám život“, protože cílem a odměnou jim nejsou známky, ale to, co si z mých hodin odnášejí, třeba nové poznání, pochopení a osvojení si… a snad i růst jejich vztahu s Bohem. To je jejich odměna za jejich pozornost a otevřenost při výuce. (A je to vlastně odměna od Boha.)

broken image

Odměna bude sladká!

Jak jste asi uhodli, dnes se budeme věnovat otázce odměny. Odměna je to, co dostanu za své znalosti, jednání, práci, skutky, postoje, apod. Říkáme odměna, je-li to přínosné a pozitivní, ale je-li to ničivé a negativní, říkáme tomu spíš odplata. My se zaměříme na tu kladnou podobu odměny. Ve škole děti dostávají dobré známky za odměnu za své znalosti a práci; za dobré známky pak mohou dostat odměnu i doma, třeba v podobě zmrzliny či více času na koníčky. My dospělí nejčastěji dostáváme odměnu za práci v podobě platu, za který si zase můžeme pořídit další odměnu např. v podobě dovolené u moře. Jsou i další odměny, třeba díky stravě a cvičení získá člověk lepší zdraví, a lepší zdraví mu zase umožní účastnit se fyzicky náročných aktivit v přírodě, apod.

Zdá se tedy, že mnohé (pokud ne veškeré) jednání člověka je poháněno a motivováno nějakou odměnou, nebo vidinou odměny, která je mu slíbena, která je motivem jeho jednání. Tou odměnou mu může být třeba i jen pocit uspokojení z dobře vykonané práce; nemusí jít vždy jen o hmotnou či viditelnou odměnu.

Láska agapé a její odměna

Možná někoho v této souvislosti napadá, jestli láska agapé má také nějakou odměnu. Vždyť tato láska je nezištná, „nehledá svůj prospěch“, jak o ní píše apoštol Pavel (1. Kor 13). Je sice fakt, že láska nekoná kvůli svému zisku, ale to neznamená, že nemá žádnou odměnu! Tou odměnou je jí přece fakt, že nouze a potřeba toho druhého je pokryta a uspokojena. To má láska za cíl, který když je dosažen, je de facto pro lásku jejím ziskem, její odměnou.

broken image

Otázka proto nestojí, zda žít a jednat s ohledem na nějakou odměnu, ale spíš na jakou odměnu se zaměřit, na jakou odměnu brát ohled. Protože odměny bývají různé – chvilkové, či trvalé; získané ihned, okamžitě, nebo přicházející později; obdržené od lidí, nebo slíbené od Boha.

broken image

Nejprve bych rád zmínil jeden názor dnešních novo-ateistů, popíračů existence Boha, kteří tvrdí: „Čiňme dobro pro dobro samotné!“ Tzn. ne kvůli nějakému Bohu nebo pro nějakou odměnu od Boha. Čiňme dobro pro dobro jako takové. Na první poslech to zní jako vznešená a ušlechtilá myšlenka. Samozřejmě musíme přeskočit otázku, kdo tu vlastně definuje ono dobro, když to není Bůh: jsem to já, nebo někdo jiný, je to dobro pro mě, nebo pro mou rodinu, nebo pro národ, nebo pro svět? A také je otázka, kde vzít sílu činit ono „obecné dobro“, když mám v sobě naopak sobecké touhy a sebestředné zájmy? Jak a proč by je měl člověk potlačovat, když by z konání dobra nebyla žádná odměna, vyjma snad momentálního dobrého pocitu?

Zajímavě o odměnách mluví naopak kanadský psycholog Jordan Peterson ve své bestsellerové knize 12 PRAVIDEL PRO ŽIVOT. Jeho pravidlo číslo 7 zní: „Usilujte o to, co je smysluplné, nikoli výhodné!“ 

broken image

Peterson je na stopě něčeho hlubšího, když píše o tom, že často lepší než okamžitá odměna a uspokojení je ochota vydržet krátkodobé nepohodlí s výhledem na „dividendy“, které přijdou později. Jako příklad kromě práce zmiňuje také studium, konkrétně medicíny. Vysmátí, stále „pařící“ kamarádi mohou medika odrazovat, posmívat se mu, lákat ho na rychlé uspokojení při zábavě; ale pokud student vidí dál a za tyto krátkodobé „odměny“, vytrvá ve studiu a jeho pozdější odměnou mu bude lepší životní situace coby vystudovaného lékaře. Jako medik přinášel oběti, vzdal se něčeho tady a teď, aby se o několik let poté měl v životě materiálně a společensky lépe. Obětoval něco nyní, aby později sklidil dlouhodobou odměnu. A když půjdeme ještě o krok dál, lze toto pravidlo vyčíst také z dnešního biblického úryvku.

broken image

Odměna od lidí, nebo od Boha?

Pojďme se na něj nyní podívat. Pán Ježíš v něm mluví ke svým posluchačům (mezi nimiž jsme dnes i my) o tom, jak konat skutky spravedlnosti. Konkrétně mluví nejprve o prokazování dobrodiní, tj. dávání almužen apod., posléze o modlitbě a nakonec o držení půstu. Princip je ale vždy stejný. Jakou a od koho hledá člověk odměnu konáním těchto spravedlivých skutků? Okamžitou, lidskou – ve formě lidského uznání a obdivu? Pak je koná jen na odiv lidem, jako divadlo před diváky, od kterých čeká aplaus. Nebo mu jde o jinou odměnu a uznání – to od Boha? Pak ať činí dobré a spravedlivé skutky vskrytu, bezděčně, bez fanfár.

Poslechněme si znovu slova Ježíše, která nás samozřejmě nabádají k tomu druhému přístupu:

Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv (být povšimnut, řecky thathénai – odtud máme slovo teátr, teatrální = divadelní, předstíraný, strojený); jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost (doslova netrub, nevytrubuj, to před sebou), jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“

broken image

Kdybychom tedy upravili Jordanovo 7. pravidlo a posunuli ho, jak jsem říkal, o krok dál, mohl by ho použít i Ježíš a říct: „Usilujte o to, co je smysluplné z hlediska věčnosti a kvůli uznání v očích Boha, nikoli o to, co je výhodné dočasně se snahou sklidit uznání od lidí.“ Zkrátka a dobře, nejde jen o časový horizont, o odloženou pozemskou odměnu, „obětuji dnešek za lepší zítřek“. Jde také o původce a trvání oné odměny. Lidé nás svou pozorností, slávou, obdivem zahrnou rychle, ale nakrátko; Bůh zahrnuje slávou a odměnou, která bude trvalá a vynahradí všechny oběti, všeho, čeho jsme se vzdali pro spravedlnost – i bez uznalého pokyvování lidí.

Odměna u/od Boha - co není?

Možná vás zajímá, co bude tou odměnou od Boha. Čím nám Otec odplatí skutky spravedlnosti konané ve skrytu? Nejprve si řekněme, co tou odměnou není. Boží odměnou není naše věčná spása a náš nový život! Toto jsme dostali v Kristu pouze z milosti a užíváme to pouze skrze víru! Nový život a jistotu spásy potřebujeme mít nejprve, abychom vůbec mohli začít konat připravené bohulibé skutky s bohulibým srdcem a bohulibým motivem. Jsme spaseni milostí, aby se nikdo nemohl chlubit před Bohem žádným svým dobrodiním!

Odměnou od Boha není ani materiální bohatství a pozemský blahobyt, jak hlásá „evangelium prosperity“! Pravda, biblická přísloví nás nabádají ke štědrosti s ujištěním, že nebudeme mít nedostatek, že se Bůh postará, aby nám nechybělo to, co dáme chudým. Např. Přísloví 28:27: „Kdo dává chudému, nebude mít nedostatek, ale kdo dělá, že nevidí, sklidí hojnost kleteb.“ Je ovšem rozdíl mezi nemít nedostatek a mít nadbytek a blahobyt. Boží odměna nemá zkrátka podobu hmotného majetku; Boží odměna teprve čeká na ty, kdo s tím hmotným majetkem umí bohulibě zacházet.

Odměna u/od Boha - co je?

Není-li ale odměnou u Boha za naše spravedlivé skutky konané pro Boží slávu namísto slávy od lidí ani věčný život, ani materiální hojnost, co jí tedy je? Jistě si v této souvislosti vzpomeneme na verš: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo Ho milují.“ (1. Kor 2:9) Říká se nám tu, že Boží odměna překoná všechna naše očekávání a představy, že ve srovnání s ní vybledne všechno, co vnímáme jako nádheru a krásu v tomto světě. Boží odměna v nebesích bude nepopsatelně úžasnější.

Mezi tu odměnu u Boha bude patřit to, kým se tam staneme. Jako závdavek toho jsme už nyní dostali Ducha svatého, který v nás působí, že konáme ony skutky spravedlnosti pro Boží slávu. Ale ještě nevyšlo najevo, kým budeme, až budeme proměněni slávou našeho Pána Ježíše. Sláva od lidí z nás spíš udělá pyšné bytosti, ale sláva od Boha z nás udělá úchvatné bytosti.

Odměnou od a u Boha nám bude i to, že mnohými, kterým jsme svým dobrodiním pomohli, budeme přivítáni v nebesích a budeme tam s nimi trávit věčnost. Ježíš o tom mluvil v Lukášovi 16:9 slovy: „Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete (těmi přáteli) přijati do věčných příbytků.“

broken image

Před lidmi, ale ne pro jejich obdiv

Přátelé, milostí zahrnutí – Varujme si konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv, kvůli jejich uznání. Naše světlo neukrývejme pod postel, ale dávejme na svícen, aby druhým svítilo na cestu. Naše dobré skutky mají vidět a zažívat lidé kolem nás. Ale ne aby vzdali slávu nám, ale aby díky nim poznali Boha jako svého Otce a také Mu jako my vzdávali chválu. „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Matouš 5:16) Boží odměna, která nás u Otce čeká, bude ta nejsladší! Přijde sice později, ale předčí naše očekávání a bude navěky. Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU