Return to site

Z Ježíška Ježíš

Lukáš 2:39b-40 … vrátili se do Galileje, do svého města Nazaretu. Dítě pak rostlo a sílilo v duchu, naplňováno moudrostí a Boží milost byla na něm.

· středeční

Milí přátelé Ježíška –

Vánoce jsou za námi, oslavy narozenin Ježíška skončily. My dnes v kapli odzdobíme stromek, rozebereme betlém, odneseme adventní věnec…

Všechny dárky už jsou rozbaleny a doufám, že vám přinesly radost… a také doufám, že jste zažívali i radost z toho největšího Daru, který jsme dostali o prvních Vánocích: daru Ježíše, Zachránce, který se narodil pro nás.

Vánoce skončily a někdo se může ptát: Co se ale potom vlastně stalo s Ježíškem? Sice už víme, že jako dospělý byl pokřtěn od Jana Křtitele, že učil své učedníky o Božím kralování, že byl o Velikonocích ukřižován a třetího dne vzkříšen. Jak se ale z Ježíška stal Ježíš?

Odpověď je jednoduchá. Ježíšek rostl a dospíval stejně, jako vy nebo já. Byl Bohem, který se nemění, ale vzal na sebe naše člověčenství, a jako člověk se vyvíjel. Byl miminkem, kojencem, které sálo mateřské mléko z prsu Marie. Později se stal batoletem a učil se chodit. Pak malým dítětem a ve starším věku se učil doma číst, psát a počítat (v té době děti nechodily do školy). A Josefovi, který byl tesařem nebo stavitelem (řecky tektón, odtud mj. architektón ... šéf-stavitel), jistě pomáhal při práci, jak bylo tehdy zvykem (viz Matouš 13:55 a Marek 6:3). Zkrátka Ježíš se nestal dospělým přes noc, ale prošel si vývojem do dospělosti postupně, tak jako my všichni.

Jeho dospívání máme v evangeliu podle Lukáše popsáno krátce, ale výstižně: Josef a Marie s Ježíškem se vrátili do města Nazareta na severu v Galileji (viz mapa). „Dítě pak rostlo (na těle) a sílilo v duchu, naplňováno moudrostí a Boží milost byla na něm.“ (Lukáš 2:40)

Všimněte si, jak Ježíšek dospíval po všech stránkách. Rostl na těle – kosti a svaly mu mužněly, tělesné orgány mu dospívaly. Sílil na duchu – tedy získával silného ducha, který dokáže nést slabosti těla i těžkosti života. Ježíš byl naplňován moudrostí – nabýval moudrost, tedy schopnost vidět, co je v životě důležité, mít nadhled a rozvahu, vědět, jak se zachovat v té či oné situaci, chápat smysl věcí, jejich příčiny a souvislosti. A nakonec, Boží milost byla na něm – spočívala na něm Boží přízeň a dobrota a zdar, kterými svého Syna nebeský Otec zahrnoval.

RŮST NA TĚLE
SÍLIT NA DUCHU
PLNIT SE MOUDROSTÍ
ZAŽÍVAT BOŽÍ MILOST

Když se nad tím zamyslíme, je tohle vlastně popis dokonalého dospívání. Ježíš se rozvíjel po všech stránkách, tělesně i duchovně, získával moudrost a těšil se Boží přízni. O to samé de facto usilujeme i my v této škole: umožnit vám, dětem a dospívajícím, růst a vyvíjet se, abyste se jednou stali dospělými na těle, silnými na duchu, schopnými moudře jednat, čelit těžkostem a nástrahám života s rozvahou, abyste byli lidmi těšícími se Boží milosti, kterou vám tu přinášíme od Boha a doufáme, že ji nevezmete nadarmo, ale že vás bude proměňovat k Boží radosti a slávě.

Ježíš tedy rostl všestranně. Dospíval stejně jako my. Ale s jednou veledůležitou výjimkou: byl bez jediného hříchu, bez jediného provinění proti Božím zákonům, bez jediného zalhaní, nadávání, neposlušnosti, vzpurnosti…

... na sobě zakusil všechna pokušení jako my,

ale nedopustil se hříchu.

- Židům 4:15

Muselo být úžasné Ježíše vychovávat, nebo si s ním hrát, když byl dítětem. Nikdy se nestalo, že by se třeba o své hračky nepodělil. Nebo že by záviděl, že jiné děti mají víc věcí. Nelpěl na věcech, ale z celého srdce miloval – svého nebeského Otce, své pozemské rodiče, své bližní, ostatní děti. „Byl milý Bohu i lidem,“ píše později Lukáš (2:52). Vždycky, ve všem a dokonale. A to kvůli nám, aby mohl později, v dospělosti, přinést – jako Boží beránek bez vady a poskvrny – svatou oběť za naše hříchy, za naši neposlušnost, za naši vzpurnost, za naši lakotu, za naši závist, za naše sobectví, za naši touhu být sám sobě bohem.

Ani smrt, kterou podstoupil kvůli nám, ho však nemohla udržet ve své moci a Ježíš nad ní slavně zvítězil. A toto své vítězství a věčný život nám nabízí a dává a sdílí. Je proto dobře, že Ježíš nezůstal jen Ježíškem, „vánočním miminkem“, ale že dospěl a dokončil své poslání. Na nás, Jeho žácích, nyní je, abychom dospívali do Jeho podoby. Aby žák byl jako učitel...

Na závěr slova požehnání od apoštola Petra: „Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.“ (2. Petrův 3:18) Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly