Return to site

Ester 7:3-6,9-10 ... Královna Ester (králi) odpověděla: „Jestliže jsem získala tvou přízeň, králi, a uzná-li král za vhodné, nechť je mi na mou prosbu darován můj život a na mou žádost můj lid. Vždyť jsme byli prodáni, já i můj lid, aby nás vyhladili, povraždili a zahubili. …“ Zeptal se král Achašveróš, zeptal se královny Estery: „Kdo je to a kde je ten, který se opovážil udělat něco takového?“ Ester odpověděla: „Tím protivníkem a nepřítelem je ten zloduch Haman.“ Haman zůstal před králem a královnou ochromen. … Charbóna, jeden z kleštěnců, prohodil před králem: „Vždyť je tu také kůl, jejž připravil Haman pro Mordokaje, který promluvil ve prospěch králův. Stojí u Hamanova domu, vysoký padesát loket.“ A král řekl: „Pověste ho na něj!“ Pověsili tedy Hamana na kůl, který postavil pro Mordokaje, a královo rozhořčení se uklidnilo.

· středeční

Milí malí posluchači Božího slova –

Dnes se budeme věnovat další knize Bible, tentokrát pojmenované po ženě. Je to kniha Ester. Příběh této knihy je velice poutavý, plný ironie a překvapujících zvratů. Byl proto také několikrát zfilmován. Právě z jedné filmové verze pocházejí i doprovodné obrázky. Kdo byla Ester a k čemu ji Bůh použil, to si za chviličku řekneme. Nejprve si ale musíme něco zopakovat z minulé části.

Obyvatelé Judska, neboli Židé, byli odvlečeni do exilu babylonským králem Nabúkadnesarem. (Vzpomeňte si na ukázku z opery Nabucco.) Babylon byl ale zhruba po padesáti letech dobyt Peršany a perský král Kýros vydal výnos, podle kterého se Židé mohli vrátit domů a znovu postavit domy a chrám a hradby kolem města Jeruzaléma. To jsme četli z knih Ezdráš a Nehemjáš.

Na mapce vidíte (žlutě) vyznačenou oblast Judska, odkud byli Židé odvlečeni do Babylonie (hlavní město Babylon označeno červeně). Když jim byl vyhláškou dovolen návrat, mnozí se v několika vlnách vrátili. Ale ne všichni. Velká část Židů se rozhodla v Persii z různých důvodů zůstat. Mnozí z nich měli celkem slušnou práci, jiní zastávali vysoké postavení a chtěli věrně sloužit Hospodinu právě tam, kde byli. Někteří z nich žili v jednom z hlavních měst Perské říše, které má trochu legrační český název Šušan (původní název Susa, na mapce označeno modře).

Po králi Kýrovi a dalších se vládcem nad Persií stal Xerxes; zde vystupuje pod jménem Achašveróš (nejspíš zkomolenina z perštiny a hebrejštiny).

Jedním ze Židů, kteří žili v Šušanu, byl muž jménem Mordokaj. Ten vychovával dceru svého zemřelého strýce, která měla židovské jméno Hadasa, ale měla i perské jméno Ester (znamená hvězda). „Byla to dívka krásné postavy a půvabného vzhledu.“ (Ester 2:7) Mordokaj ji přijal za dceru. Když si král Achašveróš vybíral manželku, uspořádal (jak bychom dnes řekli) „konkurz“ pro krásné a mladé dívky. Ester se ho také zúčastnila, král si ji zamiloval a Ester se stala královnou.

Teď bychom rádi slyšeli, že „král a královna spolu žili šťastně až do smrti“. Ale tak tomu nebylo. Mezi královskými velmoži, nejvyššími služebníky a poradci krále Achašveróše, byl muž jménem Haman. A bylo zvykem, že se Hamanovi všichni nižší sluhové a otroci klaněli, když šel někde na veřejnosti. A také to dělali, kromě Žida Mordokaje, který hlídal bránu do královského paláce.

Haman se velmi hněval a rozhodl se, že se Mordokaje zbaví, a nejen jeho, ale že nechá zabít a zničit i jeho lid, všechny Židy v Persii. Lstí si Haman vymohl na králi, aby vydal výnos, který umožňoval daný den, který Haman vybral losem a který měl nastat zhruba za rok, komukoli beztrestně zaútočit na Židy, zabít je a zabavit jejich majetek. Židé měli být vyhlazeni.

Když se Mordokaj dozvěděl, co se chystá, velmi smutnil, plakal a naříkal. Potom se vydal za Esterou k paláci, aby ji vyzval a požádal o přímluvu u krále. „Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“ (Ester 4:14b)

Možná si říkáte, že to byla pro Ester snadná věc – byla přece královnou! Jenže v té době nemohla ani královna předstoupit před krále, kdy chtěla. Ani spolu král a královna netrávili spoustu času jako manželé dnes. Král měl vladařské a vojenské povinnosti, jeho vojska bojovala na několika frontách, neustále rokoval se svými vojevůdci a správci perských provincií. A protože se také dalo očekávat, že by se krále mohl někdo pokusit zavraždit, spáchat na něho atentát, nesměl nikdo k němu předstoupit bez předchozího svolení, ani královna. Odvážná Ester se ale rozhodla k němu přijít. Její lid jí byl cennější než vlastní život. Když ji však král uviděl, přes její troufalost našla v jeho očích přízeň. „Král vztáhl k Esteře zlaté žezlo, které držel v ruce. Ester se přiblížila a dotkla se hlavice žezla.“ (Ester 5:2b) To znamenalo, že nezemře. Král se jí dokonce zeptal, proč se trápí a jak jí může pomoci, co pro ni může udělat. Ester nechtěla svou žádost králi přednést před celým královským dvorem. Poprosila ho proto, aby přišel spolu s Hamanem do jejího domu na hostinu. Jen oni tři.

Haman, který netušil, že Ester je Židovka, byl potěšen jejím pozváním. Jenom on, král a královna budou spolu hodovat. Zato pro Mordokaje, svého nepřítele, nechal Haman postavit kůl, na který ho chtěl nechat nabodnout. Jenže situace se obrátila proti němu. Na hostině uslyšel, jak Ester oznamuje králi: „… uzná-li král za vhodné, nechť je mi na mou prosbu darován můj život a na mou žádost můj lid. Vždyť jsme byli prodáni, já i můj lid, aby nás vyhladili, povraždili a zahubili.“ (Ester 7:3-4) Když se král zeptal, kdo zosnoval takový plán, Ester odpověděla, že ten „zloduch Haman“. Král se rozlítil. Jeden z přítomných služebníků mu však oznámil, že Haman postavil kůl pro Mordokaje. Tím byl Hamanův osud zpečetěn. Král rozkázal: „Pověste ho na něj!“ Pověsili tedy Hamana na kůl, který postavil pro Mordokaje. (Tehdy byli zločinci naráženi na kůly. Byl to krutý způsob popravy. Až o cca 400 let později začali Římané používat k popravám ukřižování.)

Král pak Mordokaje jmenoval nejvyšším velmožem namísto Hamana. Vydal také nový výnos, že Židé se v onen den pogromu mohou proti útočníkům libovolně bránit. Mnoho lidí z jiných národů tím výnosem bylo od útoků odrazeno, mnoho z nich se dokonce přidalo na stranu Židů, kteří místo porážky a záhuby nakonec slavili velké vítězství. Mordokaj pak vyhlásil, aby si Židé tyto dny připomínali i v budoucnu. Ty svátky nazvali Purim, tedy losy. Židé je slaví dodnes jako dny radostného hodování, kdy jeden druhému posílají dárky a chudým věnují dary. Děti i dospělí sehrávají v kostýmech celý příběh královny Ester, který vedl k jejich záchraně.

Na závěr jedna důležitá zajímavost. Představte si, že v celé knize Ester není vůbec, ani jednou, zmíněn Bůh! Židé se tam postí, to ano, ale jméno Hospodin či slovo Bůh se v něm nevyskytuje. Neznamená to ale, že by tam Bůh nebyl přítomen! Ne, právě na vývoji událostí, na těch nečekaných zvratech a „náhodách“ je vidět Boží jednání v pozadí! Bůh „tahal za nitky“ a obrátil to, co vypadalo jako blížící se zkáza, ve slavné vítězství. Tak jak to Bůh obrátil později také v případě Ježíše Krista; tak jak to obrátí i v případě nás, kteří na Něho spoléháme. I když se nám někdy zdá, že „Bůh tu není“, na knize Ester vidíme, že On jedná i „za oponou“ ve prospěch svého lidu. Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání (pro děti při školní bohoslužbě) ve formátu mp3:

- verze POUZE KÁZÁNÍ

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly