Return to site

Významný verš 10 - 2. Samuelova

2. Samuelova 7:8-14 ... Toto praví Hospodin zástupů (Davidovi): Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem. Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. … Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě. Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem.

· středeční

Milí malí posluchači Božího slova –

Dnes se budeme věnovat 2. knize Samuelově, pojmenované po soudci, knězi a proroku Samuelovi. Už víme, že původně byla kniha Samuelova jedna dlouhá kniha, která se však celá nevešla na jeden svitek, a proto se rozdělila na dvě. Z té 1. části jsme si minule četli část modlitby Chany, maminky Samuela, kde velebila Boha za to, že vybírá a vyvyšuje ponížené, ale svévolné a arogantní pokořuje a obrací v nic. Jedním z příkladů této pravdy byl životní příběh Saula, prvního krále nad Izraelem. Byl vybrán za krále, protože si nepřipadal významný, ale když mu pak královská moc a pocty stouply do hlavy, odvracel se od vůle Hospodina. Nakonec, Bohem zavržen, skončil jeho život porážkou. A místo něho si Hospodin za krále vyvolil pastýře Davida.

Samuel již dříve pomazal Davida za krále. Ale teprve po smrti Saula, kdy už i Samuel dávno odešel z tohoto světa, přišli za Davidem do města Chebrón vůdcové všech izraelských kmenů a prohlásili, že Davida Hospodin vyvolil a že ho chtějí za krále. David tedy s nimi uzavřel před Hospodinem smlouvu a oni ho pomazali za krále nad celým Izraelem. Davidovi bylo 30 let, když se stal králem; kraloval 40 let. Nejprve v Chebrónu a později v Jeruzalémě. (2. Sam 5)

Ano, v Jeruzalémě. Před nástupem Davida na trůn neměli Izraelci žádné hlavní město. Jeruzalém dokonce ani nepatřil Izraelcům, i když území okolo něj jim patřilo (kmeni Benjamin na severu a kmeni Juda na jihu). Ale samotné město Jeruzalém obývali Jebúsejci. Ti se Davidovi vysmívali, že je nikdy nedobyde. Bylo to skalní, vyvýšené, opevněné město, ale David ho přesto dobyl. Tomu městu se říkalo také Sijón, podle kopce, na které stálo, později Město Davidovo. Ale v Bibli má i další jména, např. Sálem (odvozeno od šalom, „pokoj“) nebo Jeruzalém (nejspíš „město pokoje“). Nelze přitom přesně určit, kdy se které pojmenování začalo používat. Je známé pod všemi těmito názvy.

Davidovi postavili v Jeruzalémě královský palác z kamene a cedrového dřeva. David také nechal přenést „schránu úmluvy“, truhlu smlouvy, kterou Izraelci kdysi vyrobili u hory Sinaj na cestě z Egypta. Byly v ní uloženy desky s desaterem, Áronova hůl a trocha many, kterou jedli Izraelci na poušti. Když ji kněží nesli do Jeruzaléma, šel před nimi David polonahý, „poskakoval před Hospodinem ze vší síly“.

David skotačil a radoval se a lidé troubili na polnice z rohů. Jen Davidova žena Míkal se dívala z okna, a když viděla svého muže, „jak se točí a vyskakuje před Hospodinem“, v srdci jím pohrdla. Přišlo jí to nepatřičné na krále, ale David si právě ze svého postavení nedělal těžkou hlavu, protože jeho sebeúcta nezáležela na lidech, ale na Hospodinu. Schránu pak umístili uprostřed „stanu setkávání“, podobnému tomu, který Izraelci přenášeli se schránou po poušti. Král David pak obětoval před Hospodinem zápalné a pokojné oběti a nakonec požehnal všemu lidu ve jménu Hospodina zástupů.

To nás přivádí k jedné z klíčových událostí celé 2. knihy Samuelovy (7. kapitola). Král David sídlil v krásném, mohutném, majestátním paláci, zatímco Boží truhla smlouvy pobývala jen v obyčejném stanu. Davidovi se to zdálo „nevyvážené“ a chtěl to nějak napravit. Zavolal si proroka Nátana a řekl mu: „Hleď, já sídlím v domě cedrovém, a Boží schrána sídlí pod stanovou houní.“ Nátan králi odvětil: „Jen udělej vše, co máš na srdci, neboť Hospodin je s tebou.“

Ale té noci k Nátanovi promluvil Bůh: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi chceš vybudovat dům, abych v něm sídlil? … Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem. Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. … Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě. Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem.“ (části z 2. Samuelovy 7:5-14)

David měl touhu vybudovat dům Bohu, cedrový chrám, kde by Hospodin přebýval uprostřed svého lidu a s Ním i Jeho schrána a Jeho sláva. Ale Bůh mu řekl, „Ne, děkuji, to já vybuduji dům tobě, tedy ne palác, který už David měl, ale dům jakožto královský rod, dynastii králů, potomků Davida. A jednou, vzkázal Hospodin Davidovi, povstane z jeho rodu významný potomek, veliký král, který vybuduje „dům Božímu jménu“ a jeho království Bůh upevní až navěky. Bůh mu bude Otcem a tento budoucí král bude Bohu synem.

V další knize Bible se pak dozvídáme o Davidově synu Šalomounovi, který když dospěl, byl po Davidovi významným králem nad Izraelem. Šalomoun pak nechal postavit v Jeruzalémě chrám, „dům Božímu jménu“, „dům modlitby“, „dům uctívání“. Ale to proroctví, které David od proroka Nátana uslyšel, nebylo naplněno v Šalomounovi, viďte. Království Šalomouna totiž netrvalo navěky. To proroctví sahalo dál a promlouvalo do vzdálenější budoucnosti.

Až nějakých tisíc let po Davidovi, kdy už se nezávislé Izraelské království dávno rozpadlo (král Herodes a jeho potomci na trůnu byli v podstatě jen loutky Říma), kdy Židé žili pod nadvládou pohanského císaře, se mezi nimi objevil jedinečný „potomek Davidův“. Jmenoval se Ježíš; tvrdil, že je Boží Syn; konal znamení, potvrzující pravdivost svých slov; nechal lidi, kteří Ho nenáviděli, aby Ho ukřižovali; ale poté vstal z mrtvých jako Pán Života. Už před narozením Jeho mamince Marii řekl anděl: „Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ (Lukáš 1:32-33)

Vybudoval ale Ježíš chrám pro Hospodina? Ano, i ne. Nepostavil sice – lidskýma rukama, z kamene a dřeva – žádný palác pro Boha. Ale staví „dům pro Hospodinovo jméno“ z lidí. Z lidí, kteří Ježíši uvěřili, kteří při křtu přijali Jeho jméno, kteří se stali Jeho učedníky, z těch všech svých následovníků – a tedy i z nás – staví náš Spasitel Ježíš Boží chrám, Boží příbytek. Ježíš sám je základním kamenem této stavby a my jsme jakoby kameny, které tu stavbu tvoří a jsou s tím základem propojeni.

Apoštol Pavel, kdysi coby farizeus velký obránce jeruzalémského kamenného chrámu, pochopil, že Bohu jde o „živý chrám z lidí, ve kterých přebývá Bůh“. Proto Pavel napsal křesťanům v Efezu: „Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.“ (Efezským 2:20-22) Páni!

Král David měl i své slabosti a hříchy, o kterých kniha Samuelova nemlčí. Proto sám David doufal, že jednou přijde jeho potomek i jeho Pán, který zaplatí za jeho hřích a přemůže jeho smrt. My možná nejsme králové, ale také máme své viny. Ať i naší nadějí a záchranou je proto Král králů, jehož království není z tohoto světa a neskončí s tímto světem, ale bude trvat navěky. A my z Boží milosti s ním a v něm. Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto středečního kázání pro starší děti ve formátu mp3:

- verze POUZE KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBAMI

(OTČENÁŠ A MODLITBA V REAKCI NA UDÁLOSTI NA SRÍ LANCE)

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly