Return to site

Vedlejší aktéři pašijí - Jidáš „oportunista“

Jan 12:4-6 ... Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: „Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?“ To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.

· nedělní

Přátelé Ukřižovaného za hříchy světa!

Pašijní příběh Ježíše Krista je celý o lidech. Ježíš trpěl a umíral za různé typy lidí. Různé typy lidí vystupovaly při Jeho utrpení a smrti. Různé typy lidí byly vedlejšími aktéry pašijního příběhu.

Tuto a následující neděle budeme rozjímat nad posledními dny a hodinami pozemského života Ježíše Krista, které vyvrcholily Jeho smrtí na kříži a Jeho vzkříšením. Pomocí nám přitom bude podrobný pohled na několik lidí – více či méně známých aktérů pašijních událostí. A jsme zváni, abychom se pokusili vžít do jejich situace. Představte si, že jste tam tehdy byli i vy – že jste byli součástí Ježíšova pašijního příběhu. Uvidíte sami, co nového vám to řekne o vás samých a také o Kristově láskyplné oběti za vás.

Dnes se podíváme na nechvalně známého Jidáše Iškariotského. A hned nás napadnou otázky: „Jak mohl být Jidáš jedním z důvěrných Ježíšových učedníků? Jak Ho pak mohl úmyslně zradit a předat do rukou Jeho nepřátel, aby Ho zabili? Jak to jen mohl udělat? A co se můžeme naučit od tohoto muže, který zjevně byl satanovým pěšákem?“

Jidáš byl člověkem horlivým a ctižádostivým

Z toho, co o Jidáši Iškariotském z biblických evangelií víme, bychom ho mohli nazvat Jidáš – Oportunista. Zdá se, že byl jedním z těch lidí, pro které jde všechno hladce a kteří hledají jen ten snadný způsob, jak něčeho dosáhnout. Pravda, Jidáš se dokázal postarat, dokázal věci zařídit. Hledal však tu nejkratší cestu ke slávě, úspěchu a bohatství.

Když se Jidáš přidal k Ježíši a k Jeho dalším učedníkům, viděl v tom nejspíš příležitost být u toho, až se bude dít něco velkého. Možná si pomyslel, „Tenhle Ježíš je někdo, koho by stálo zato se přidržet. Možná, že je tím Mesiášem – tím Mesiášem (jak si tehdy mnozí mysleli), který až se objeví, stane se novým světovládcem, novým králem nové éry na zemi.“

Pak přišly zázraky, davy lidí, rostoucí počet následovníků. Jidáš spatřil část Ježíšovy moci a slávy. Byl na správné cestě. Měl před sebou zářivou budoucnost s Ježíšem!

Ostatní učedníci Jidáše mezi sebou uvítali. Snad v něm viděli schopného a obezřetného hospodáře. Učinili ho pokladníkem a správcem jejich společného měšce. Mezi ostatní dobře zapadal a sdílel jejich zápal pro Ježíše. Hnutí kolem Ježíše nabíralo na obrátkách a všechno v Jidášových očích vypadalo slibně.

Možná se podivujeme, proč Ježíš vůbec vybral Jidáše, aby se stal jedním z apoštolů, Jeho nejbližších učedníků. Vždyť to byl člověk, který by udělal vše, aby uspokojil své ziskuchtivé ambice. Proč jen Ježíš přizval k sobě tohoto politického oportunistu a potenciálního zrádce a učinil ho jedním ze svých nejbližších přátel? Jistě Ježíš věděl, co je Jidáš zač.

Mějme ale na paměti dvě věci. Zaprvé, Ježíšovu pozoruhodnou lásku a slitování, ze kterého přijal i Jidáše. Ježíš přišel zachránit hříšníky – všechny hříšníky – včetně všech svých učedníků, jednoho jako druhého. Otevřel dveře spásy dokořán i pro tohoto oportunistu, který však, žel, nevyužil tuto příležitost a obrátil se na cestu zkázy.

Zadruhé, Jidáš se stal aktérem pašijního příběhu, aby se naplnila Písma. Žalmista (Ž 41:10) předpověděl, že blízký přítel Mesiáše, se kterým jídal svůj chléb, pozdvihne proti němu patu. Tím přítelem byl Jidáš.

Přesto, všechno to zpočátku vypadalo dost dobře. Jidáš byl Ježíšovým horlivým příznivcem. Nebyl zdaleka jediným učedníkem s pomýleným chápáním Ježíšovy role. Jak to ale, že se stal tak nepřátelským?

Jidáš nedokázal porozumět Ježíšovu poslání

Ambice! Byly to ambice, co pevně svíralo Jidášovo srdce. Jen si zkuste představit to rozčarování, které musel cítit, když pozvolna, krok za krokem, viděl, jak jeho ambice spojené s Ježíšem berou za své. Nemohlo to trvat dlouho, než si Jidáš konečně uvědomil, že Ježíš nikdy ani nezamýšlel založit své království zde na zemi.

Stalo se několik událostí: Jan Křtitel byl sťat, ale Ježíš ho nepomstil. Místo toho se stáhl do ústraní. Stoupající vlna popularity vedla lidi, aby z Ježíše udělali svého krále, „krále chleba“, ale On se znovu vzdaluje. Když farizeové vyzvali Ježíše, aby znamením potvrdil svou autoritu, On tu skvělou příležitost nevyužil, ale zahodil.

Místo toho Ježíš víc a víc mluvil o hanbě a smrti, která ho čeká. Víc a víc zdůrazňoval duchovní a morální stránky svého království. S blížícím se koncem několik dalších následovníků Ježíše kvůli Jeho řečem opustilo.

Jidáš to vše musel pozorovat s rostoucím zdrcením. Ne že by nutně Ježíš nenáviděl, ale začal v Něm vidět jen oblouzněného ztroskotance, oplývajícího jakousi tajemnou, ovšem špatně využitou mocí. Začal tedy plánovat, jak by mohl aspoň něco vytěžit z toho, jakým nešťastným směrem se události ubírají.

Jidášův duchovní život rychle chátral. Vrávoral na okraji a pak spadl do vábivě volající pekelné propasti. Snažil se něčeho držet, ale protože odmítal Ježíšovo učení, mohl sevřít jen nesprávně namířenou vášeň své vlastní duše. A tak odpadl.

Nejprve se snažil uspokojit své ziskuchtivé touhy tím, že pro sebe bral z pokladnice, co bylo určené na chudé. Jen stěží dokázal skrýt své skutečné cítění, když vyhuboval Marii, že pomazala Ježíšovy nohy drahým olejem. Hledal, jak vyjít z toho všeho alespoň s nějakým ziskem.

Jidáš ztratil prospěch z Ježíšovy oběti

Nakonec Satan vstoupil do Jidášova srdce a ten odešel, aby dojednal svůj hanebný čin. Ježíš bude zničen, to bylo jasné. Proč by tedy on, Jidáš, z toho nemohl něco vyzískat pro sebe?

Zamířil tedy k židovské veleradě a nabídl jim, že jim Ježíše v příhodném čase vydá. S notnou dávkou pohrdání židovští vůdci nabídli zrádci 30 stříbrných, přesnou cenu za jednoho izraelského otroka, za to, že jim Ježíše zradí. Nebylo to moc, ale Jidáš nebyl v pozici, která by mu dovolila smlouvat. Vzal to. Prodal svého Pána Ježíše, a svou vlastní duši, za cenu obyčejného otroka.

Jak víte, Jidáš si svých peněz nikdy neužil. Jeho víra zahynula, ne však jeho svědomí. Mučen tím, co provedl, pokoušel se vrátit ty peníze, ale Ježíše nehledal. Ježíš ho nikdy neopustil, nikdy ho neodsoudil, ale Jidáš se k Němu nevrátil. Ježíš měl stále pro Jidáše místo, ale Jidáš už neměl místo pro Ježíše. Peklo se o něj hlásilo, a tak plný zoufalství (a dokonce ještě dříve, než zazněl rozsudek nad Ježíšem o ukřižování) se Jidáš zřítil do věčnosti na konci provazu.

Když se ohlédneme, vidíme tu tragickou ironii Jidášova případu. Ježíš mu nabízel všechno, co Jidáš chtěl, ale Jidáš to neviděl. Jidáš toužil po slávě, společenskému uznání, vážnosti. Ježíš mu nabízel trvalou slávu coby jednoho z Dvanácti svých apoštolů, nabízel mu přátelství andělů, lásku Všemohoucího. Jidáš chtěl pozici odpovídající jeho schopnostem. Ježíš mu nabízel, že bude Božím dítětem a správcem Božích tajemství. Jidáš si přál jistotu, bezpečí a bohatství. Ježíš mu nabízel věčný život, odpuštění hříchů a bohatství nebes. Jidáš chtěl Ježíše, ale jen podle svých vlastních, pomýlených představ.

Jidáš nám zanechává ponaučení

Na Jidáše se ohlížíme se smutkem, ale nejen proto, co učinil Ježíši, ale i proto, co učinil sobě. Ohlížíme se možná s pohrdáním, ale myslím, že to brzy vyprchá, jakmile se více zamyslíme nad sebou v porovnání s Jidášem.

Což nebyly v našem životě okamžiky, kdy jsme i my stáli tam, co stál Jidáš, na pokraji duchovní katastrofy, kdy naší duší zmítaly bouře pochybností? Kdy se naše osobní touhy, ambice a svévole pokoušely odvléci nás od Ježíše? Ale Jeho hlas nás zavolal zpátky dříve, než se nám nohy podlomily a než jsme se střemhlav zřítili tam, kam kdysi Jidáš. Nebo jsme zapomněli, jak blízko hrany jsme byli i my?

A ani teď nejsme imunní vůči pochybením v Jidášově stylu. Ze své padlé podstaty jsme tělem upoutáni k našemu blahobytu zde na zemi. Zdraví a prosperita, uznání a postavení, to vše stojí vysoko v seznamu požehnání, po kterých toužíme. A někteří pomýlení kazatelé nám dokonce tvrdí, že máme a můžeme tyto věci od Ježíše očekávat! Je nadmíru snadné chtít, tak jako Jidáš, od Ježíše prospěch a úspěch v tomto světě, a přitom zapomínat, že nám už dávno daroval mnohem víc. Hledíme k zemi, a přehlížíme nebe.

Jen a pouze z Boží milosti scházíme z Jidášovy cesty a kráčíme cestou Ježíše. Máme jistotu a bezpečí: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ (Římanům 8:31) Máme vnitřní pokoj a mír: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. … Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!“, říká Ježíš (Jan 14:27). Ve své slabosti zažíváme Boží sílu: „Všecko mohu/dokážu v Kristu, který mi dává sílu.“ (Filipským 4:13) U Ježíše máme nebeskou lásku, útěchu, sílu i moudrost, které jsou důležitější než pozemské statky a stavy.

Ježíš umíral zatížen hříchy Jidáše i hříchy našimi. Vytrpěl trest za Jidášovy nepravosti i za ty naše. Zemřel namísto Jidáše i namísto nás. Zaplatil plnou cenu za vykoupení Jidáše i nás. Avšak Jidáš nic z toho nedostal, protože odmítl Kristu důvěřovat. My z toho dostáváme všechno – ano všechno je naše – když důvěřujeme Ježíši. Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OK