Return to site

Svědectví Marka

Marek 14:50-54 ... Všichni ho (Ježíše) opustili a utekli. Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili. On jim však nechal plátno v rukou a utekl. Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci. Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně.

· středeční

Milí přátelé –

V nedávné době jsme si tu říkali o tom, že v Bibli máme 4 tzv. evangelia – podle Matouše, podle Marka, podle Lukáše a podle Jana. Jsou to 4 různá svědectví o úžasném životě a učení Ježíše Krista, o Jeho obětování se za nás na kříži a o Jeho vítězství nad hrobem.

Již jsme se věnovali tomu prvnímu záznamu, které zapsal Matouš. To byl židovský výběrčí daní, kterého Ježíš vyzval slovy: „Pojď za mnou.“ A Matouš šel … a stal se „novým člověkem“, křesťanem, Božím dítětem, a dokonce jedním z 12 apoštolů, nejbližších přátel Ježíše. Matouš poznal, že Ježíš je ten slibovaný Mesiáš, který naplnil proroctví, a nejvíc obdivoval na Ježíši, že má zájem i o lidi na dně společnosti, vyvrhele a ztroskotance, kterými ostatní pohrdali.

Dnes se podívejme na druhé svědectví, které zapsal Marek. Jeho evangelium má několik „nej“. Jednak je nejkratší ze všech a pak je také nejstarší z nich. Bylo napsáno jako první z těch čtyř.

Kdo to ten Marek vlastně byl?

Marek měl dvě jména, jedno hebrejské (Johanan), Jan, a druhé latinské (Marcus), Marek. Takže se mu říkalo „Jan Marek“, nebo „Jan, zvaný Marek“ a jindy prostě jen „Marek“. Na rozdíl od Matouše ale Marek nepatřil mezi apoštoly, nechodil všude s Ježíšem, a tak neviděl všechno, co Ježíš dělal a učil. V době Ježíšova veřejného působení byl Marek mladičký, asi teenager, a většinu času se zdržoval v Jeruzalémě, kde bydlel v jednom velkém domě se svou matkou Marií (ano, taky měl maminku jménem Marie, jako Ježíš).

Když se ale po poslední večeři Ježíš odebral se svými učedníky do Getsemanské zahrady na úpatí Olivové hory u Jeruzaléma, někde poblíž se pohyboval i Marek (vyběhl si ven jen tak nalehko) a viděl, co se děje. Ježíše tam přišla zatknout stráž a vojáci pod vedením zrádce Jidáše. Byli ozbrojeni meči a holemi, a když se Ježíše zmocnili, všichni učedníci se rozutekli. Marek sám o tom napsal: „Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili. On jim však nechal plátno v rukou a utekl.“ To byl s největší pravděpodobností právě Marek. Tuhle příhodu si pamatoval a jako jediný ji zapsal. Týkala se ho osobně.

Markovy cesty byly od té doby úzce spjaty s jedním z apoštolů, kterého tam Marek vzápětí zmiňuje: „Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora.“ Ano, Marek se později sblížil se Šimonem Petrem. Měl k tomu i mnoho příležitostí. V domě Marie, maminky Marka, který byl v Jeruzalémě, se totiž apoštolové a další učedníci scházeli, a to i později, když už Ježíš vstal z mrtvých a vrátil se k nebeskému Otci.

Jednu takovou událost popisuje kniha Skutků ve 12. kapitole. Věřící v Ježíše byli hned od začátku pronásledováni. Dokonce apoštol Petr byl zatčen a uvržen do vězení. Ostatní křesťané se za něho modlili k Bohu a stala se úžasná věc. Přečtu vám, co se stalo:

„Najednou u něho stál anděl Páně a v žaláři zazářilo světlo. Anděl udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: ‚Rychle! Vstaň!‘ A s Petrových rukou spadly řetězy. Anděl mu řekl: ‚Opásej se a obuj se!‘ Petr to udělal a anděl ho vyzval: ‚Vezmi si plášť a pojď za mnou.‘ Petr následoval tedy anděla ven z vězení, ale nebyl si jist, zda to všechno je skutečnost; myslel si, že má vidění. Prošli první stráží, pak druhou, a přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, prošli jednou ulicí a tu mu náhle anděl zmizel. Teprve nyní se Petr vzpamatoval a řekl: ‚Teď už vím, že Pán opravdu poslal svého anděla, vysvobodil mne z ruky Herodovy a uchránil od toho, co si přál židovský lid.‘ S tím vědomím šel do domu Marie, matky Jana, zvaného Marek. Tam se shromáždilo mnoho lidí a modlili se.“ (Skutky 12:7-12)

Marek a Petr se spřátelili. Petr byl však mnohem starší, a tak Marka považoval spíše za svého syna než bratra ve víře. Ve svém 1. dopise Petr píše křesťanům: „Pozdravuje vás … Marek, můj syn.“ (1. Petrův 5:13a,c) Byli si blízcí jako otec se synem.

Od apoštola Petra, stejně jako od ostatních, také Marek mohl zjistit všechno, co Ježíš dělal a říkal – i když u toho Marek sám nebyl, měl informace přímo od očitých svědků.

Marek ale nebyl pořád jenom s Petrem. Vydal se také na první misijní cestu s apoštolem Pavlem a Barnabášem jako jejich pomocník (Skutky 12:25, 13:4,5,13) a plavil se s nimi na Kypr, kde je pak opustil a vrátil se do Jeruzaléma.

Marek tak viděl, že poselství o Ježíši je skutečně určeno všem lidem, nejen Židům!

Čím je Markovo evangelium charakteristické, specifické? Čím se Jeho svědectví liší o těch třech ostatních? (Kromě toho, že je nejkratší a nejstarší z nich, jak jsme si už řekli.) Marek si víc než ostatní všímá, že Ježíš zašel i mezi nežidy a pomohl jim – např. Syrofeničance (Marek 7:26).

Vrcholem Markova evangelia se tak zdá být vyznání víry u kříže, které pronese římský setník:„Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“ (Marek 15:39)

Markovo svědectví je psáno v první řadě pro pohany, aby věřili, že Boží Syn se stal člověkem i kvůli nim, že je tu pro každého. Proto Marek neuvádí prakticky žádné odkazy na Starý zákon a jeho proroctví, které pohané pochopitelně neznali. Charakteristická je u Marka svižnost a akčnost jeho evangelia – události napojuje spojkami „a … a … a“, jak chce překotně představit Ježíšovy skutky obětavé lásky, které Ježíš přišel vykonat i kvůli nám a pro nás.

Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly