Return to site

Svědectví Matouše

Matouš 9:9-13 ... Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“ On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: `Milosrdenství chci, a ne oběť´. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“

· středeční

Milí přátelé –

Minule (viz Evangelisté vydávají svědectí) jsem tu četl úryvek z loňské Ročenky ZŠML o účasti žáků naší školy na McDonald’s Cupu. Nebyl to novinový, zpravodajský článek, ale osobní svědectví jednoho z účastníků.

Podobně máme v Bibli 4 evangelia – jsou to vlastně 4 svědectví o životě, slovech, činech, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Každé to evangelium je v něčem podobné těm ostatním a v něčem odlišné – mluví o tomtéž, ale každé z jiného úhlu pohledu a pro jinou skupinu čtenářů. Tím pádem se ta čtyři svědectví krásně doplňují a společně nám dávají úplnější obrázek o tom, co se před dvěma tisíci lety vlastně stalo, když se objevil Mesiáš.

Dnes si řekneme něco více o prvním z těch pisatelů evangelií. Jeho podání se říká „podle Matouše“. Kdo to ten Matouš vlastně byl?

Matouš byl jedním z dvanácti apoštolů, nejbližších učedníků, kteří s Ježíšem chodili, poslouchali jeho povídání, byli svědky jeho jednání s lidmi, jeho zázračných činů. Původně se Matouš jmenoval Lévi a pracoval jako celník, tedy výběrčí daní – velice nepopulární job! Zastávali ho Židé, kteří vybírali daně pro okupanty z Říma, pro císaře, který kdysi zabral se svým vojskem jejich zem! Navíc výběrčí daní často vybírali víc a část z toho si nechávali pro sebe. Zkrátka, nikdo je neměl rád! Ostatní Židé celníky opovrhovali!

Ježíš Matouše uviděl ve městě Kafarnaum, jak sedí v celnici, v takové budce se stolkem, kde vybíral daně a zapisoval si jména. Ježíš mu řekl úplně prostou věc: „Pojď za mnou.“ Hm, co na tohle říct, viďte. Napadá nás spousta možných reakcí: „A kam jako?“, „A proč?“, „Co z toho?“, nebo „To jako mám opustit tohle výnosné místo?“

Matouš ale hledal v životě víc. Nebyl spokojen s tím, jak žije. A když mu Ježíš nabídl nový začátek, „restart“, ovšem tentokrát v Ježíšově blízkosti a pod Ježíšovým vedením – Ježíš mu řekl, Pojď za mnou, a ne, Pojď přede mnou a já tě budu následovat! –, Matouš prostě vstal a šel za Ježíšem. Ani nevěděl, kam jde, ani co z toho vzejde, ale důvěřoval Ježíši, o kterém jistě předtím slyšel. Všechno tam Matouš nechal, protože to byl jeho „starý svět“. A on chtěl žít nový život, jako nový člověk.

Proto také přijal i nové jméno, které vyjadřovalo jeho „nové já“. Evangelisté Lukáš a Marek vypráví tuto událost také, ale říkají tomu celníkovi Lévi, jeho původním jménem, ale Matouš sám, když psal toto evangelium, už o sobě píše jako o Matoušovi. Jakoby říká: S Ježíšem jsem nový člověk, vztah s ním mě proměnil. Takhle chci, mí čtenáři, abyste si mě pamatovali. Poněvadž to se může přihodit i vám…

Když Matouš Ježíše poznal, chtěl, aby ho poznali i další hříšníci a celníci. A tak je spolu s Ježíšem a jeho dalšími učedníky pozval do domu na večeři. To bylo výrazem přátelství, společenství.

Viděli to však farizeové, kteří se takovým lidem vyhýbali, a nelíbilo se jim to. Jak to, že Ježíš, který říká, že přišel od Boha, má zájem a navozuje blízké přátelství s takovými pobudy, darebáky, hříšníky!? „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“ 

Ježíš uslyšel tu otázku a vysvětlil jim důvod: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: `Milosrdenství chci, a ne oběť´. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“

Ježíš přišel kvůli hříšníkům – takovým, jako byl Matouš-Lévi, jako byli ti farizeové (kteří si to ovšem nepřipouštěli), jako jste vy nebo já. Přišel nás zachránit z hříšného životního stylu, z beznaděje, ze sebestřednosti, z bohorovnosti, ze zkázy, která by nás kvůli tomu čekala. On je Lékař, kterého my, nemocní, potřebujeme.

Kdo si myslí, že je zdráv, lékaře neocení ani nepřijme. Kdo pozná, že je nemocen, přijme ho a dovolí mu, aby dělal to, co umí nejlíp – léčil, odpouštěl, miloval, žehnal, obdarovával – nás i skrze nás.

Tohle Matouš zažil a poznal, že Ježíš je opravdu ten slibovaný Mesiáš, potomek krále Davida i ještě dříve praotce Abrahama. A proto své evangelium, své svědectví, psal v první řadě Židům, svým spolukrajanům, kteří dlouho a dlouho čekali na Mesiáše. Matouš ukazuje, že v Ježíši se naplnila ta stará proroctví a předobrazy – cituje jich přes 50! Jeho evangelium je prošpikováno slovy jako: „To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků“. Proto je také jeho záznam zařazen v Bibli jako první po Starém zákoně – je takovým pojítkem mezi tím, co se odehrálo před příchodem Ježíšem, a tím, co se naplnilo s Ježíšovým narozením.

A díky Matoušovi také nádherně vidíme, jak má Bůh zájem o každého, jakkoli pokažený život dosud vedl, jakkoli hluboko v lidské společnosti klesl, jakkoli nenáviděný ostatními je. Bůh miluje a chce zachránit každého, proto nám dal svého Syna Ježíše jako Lékaře.

Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly