Return to site

Rozhodování bez návodů?

Žalmy 37:5 ... Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v Něho, On sám bude jednat.

· nedělní

Milí přátelé, pro které se rozhodl Bůh!

„Mám si večer obléct ty červené šaty, nebo ty modré?“ „Mám pořídit tohle auto, nebo raději tamto?“ „Mám jet vlakem, nebo autobusem?“ „Mám vzít tuhle práci, nebo ještě počkat a hledat dál?“ „Mám vstát od televize a jít to udělat, nebo raději zůstat ležet?“

Ano, rozhodování je něco, co člověk dělá neustále, ať chce, nebo ne. Ať už je to otázka, co si vzít na sebe; zda jít do práce, nebo zůstat doma; zda jet autem, nebo MHD; zda jet tudy, nebo to vzít jinudy. Možností je tak mnoho a každý okamžik jich nabízí každému z nás širokou škálu. Přitom každé naše rozhodnutí s sebou nese i své důsledky. Někdy se proto rozhodování obáváme, velmi dlouho váháme a všechno zvažujeme. Což je pochopitelné. Víme totiž, že když se ukáže, že jsme se rozhodli špatně, budou nás nejspíš trápit výčitky a lítost. „Měla jsem si přece jen vzít ty červené!“ „Měl jsem jet raději autobusem.“ „Měl jsem…“ Znáte to.

Asi bychom uvítali mít tu schopnost, kterou měl ve filmu „Next“ hlavní hrdina. On mohl v mysli spatřit pár minut nebo i hodin „své“ budoucnosti předem, jak by se odvíjela, kdyby se rozhodl tak, a jak by se odvíjela, kdyby se rozhodl jinak. Možná by někdo rád podobně věděl dopředu, co bude a jak to dopadne, když… Ale je nám to skryto. Žijeme a rozhodujeme se teď. 

Jak jste jistě pochopili, rozhodl jsem se věnovat dnešní kázání právě ROZHODOVÁNÍ. Je to samozřejmě velmi obsáhlé téma, které lze sotva rozebrat vyčerpávajícím způsobem během 15 až 20 minut. Podíváme se jen na některé zásadní poznatky, doložené slovy Písma.

Dva zásadní přístupy

Především je potřeba si uvědomit, že mezi lidmi existují různé přístupy k rozhodování. Někdy se dočtete o dvou hlavních přístupech: na jedné straně rozhodování podložené daty, racionální, analytické, koncepční (často využívané v byznysu); na druhé straně rozhodování spíše intuitivní a dané pocity, tušením a vlastní zkušeností. Jinak řečeno, buď se člověk víc drží „rozumu“, nebo „intuice“ (jak se někdy říká, „6. smyslu“).

Přívrženci čistě racionálního způsobu si uvědomují, že se tak nelze rozhodovat ve všech věcech, protože by člověk nedělal nic jiného, než sbíral a analyzoval data. Někdo s nadějí vyhlíží umělou inteligenci, která by byla schopna zpracovat mnohem více vstupních informací s různou vahou důležitosti, a po chvilce by jen „vyplivla“ člověku výsledné rozhodnutí (nebo ho dokonce rovnou učinila za něho). Brrr…

Návody a příručky

Zatím se ale stále rozhodujeme my, a tak není divu, že jsou nám nabízeny různé, složité i jednouché návody, jak se rozhodovat. Např. jedna z těch triviálních pouček zní: Chcete mít víc času a prostoru? Naučte se říkat Ne. Chcete mít zajímavější život? Naučte se říkat Ano. Kromě toho najdete na knižním trhu mnoho příruček o rozhodování a odborných knih psychologů, které se věnují problémům psychiky spojeným s rozhodováním – nejen problémům jako je váhavost či nestálost, ale i úzkost z rozhodování, kdy na člověka tísnivě doléhá existence příliš mnoha možností anebo břemeno důsledků vlastních voleb. Není divu, vždyť jsme zodpovědní za svá rozhodnutí, která přitom někdy vážně, dlouhodobě či dokonce nevratně ovlivňují nás nebo druhé, které milujeme. Jak takové břemeno rozhodování snášet bez újmy na psychice?

Věštby i přísloví

S rozhodováním se potýkali lidé v každé době. Už od počátku lidských dějin si byli lidé vědomi některých skutečností, které se týkaly rozhodování. Věděli, že neznají budoucnost (tehdy např. výsledky bitev; dnes zase výsledky investičních rozhodnutí). Věděl to i Šalomoun, který v knize Kazatel napsal: „Co nastane, člověk neví, a kdo mu oznámí, co bude po něm?“ (10:14b) Lidé si také byli vědomi, že ani detailně neznají všechny důsledky svých rozhodnutí (co všechno to ovlivní, co to vyvolá za „domino efekt“). Shody náhod a okolností jsou nám skryty a nemáme je ve své moci, „netaháme za všechny nitky“.

To možná i vysvětluje, proč v dávných dobách byly (a dodnes v jiné formě jsou) tak populární věštírny (obr.: Delfy) a vyhledáváni jasnovidci, hvězdopravci, mrakopravci, drobopravci, kartářky a jiní „konzultanti médií“. Za slušný poplatek vám údajně poodhalili kousek vaší budoucnosti. Již v Mojžíšově době Hospodin takové praktiky svému lidu zakázal, protože tím by se Jeho lid uchýlil jen k temným technikám luštění budoucnosti, místo aby otevřeně důvěřoval svrchovanému Bohu a Jeho prozíravému vedení.

Vedle věštění ovšem lidé časem přicházeli i na jisté zákonitosti a pravidelnosti ve vlivu svých rozhodnutí na svůj život. A ty pak vystihovala různá přísloví a úsloví. Moudrý Šalomoun jich napsal několik tisíc a často se v nich objevují právě dvě situace – s tím, která z nich je lepší, kterou zvolit, máme-li tu možnost. Je lépe mít málo a bát se Hospodina, než mít velký poklad a s ním neklid.“ (Přísloví 15:16) Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska.“ (Přísloví 27:5) Jistě uděláme dobře pro své rozhodování, když rady krále Šalomouna přijmeme za své.

Smýšlení a vidění Boží

Nicméně ani přísloví, ani promyšlená rozvážnost nepřinášejí vždy člověku pevné záruky, že bude volit správně. Jsou chvíle, kdy nám pozemský, „přízemní“ pohled na danou situaci dává na výběr jen chybné možnosti. Jako když z naší výšky pohledu nevidíme za kopec. 

Dnes jsme si četli z Matouše, kde Petr kárá Ježíše a zrazuje Ho od cesty na kříž. „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ (16:22) Petr v té chvíli viděl jen krátkodobou nevýhodu pro Ježíše – a pro ně, jako Jeho učedníky, kteří by přišli o svého slavného Mistra. Neviděl dál a za, jaké plány má Bůh. Ježíš ano, a Petrovi ostře řekl: „Jdi mi z cesty, satane (nepříteli)! Jsi mi kamenem úrazu (překážkou), protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ (16:23) Mít tedy smýšlení z Boha, ne z člověka, jinak přeloženo mít „na mysli věci Boží, ne věci lidské“ – to je předpoklad, který nám umožňuje rozpoznat Boží vizi pro život a činit v Božích očích i správná rozhodnutí.

To je třetí, řekněme Boží přístup, který si jako křesťané můžeme a máme osvojit. Jistě budou oblasti, ve kterých se můžeme rozhodovat racionálně, po zralé analýze a úvaze – třeba v otázce, koho volit, jaké koupit auto. Budou také situace, ve kterých se můžeme rozhodovat intuitivně, podle chuti a pocitu – třeba zda si dáme po obědě 10ku nebo 11ku (pivo). A víme, že naše rozhodnutí Bůh dokáže zakomponovat do svého plánu a využít pro své cíle se světem.

 Budou však před námi i rozhodnutí a výzvy, ke kterým je lépe přistoupit „s Božím smýšlením“, s Božím chápáním hodnoty a významu věcí a lidí… a také s dotazováním se po Boží vůli, po Božím vedení a kralování. K tomu nás ostatně Ježíš vyzývá, když říká: Hledejte především Jeho království (tedy Boží vládu ve svém životě) a spravedlnost (tu Boží, ne tu lidskou), a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:33)

Hledat Boží kralování. Žádat v modlitbách Boží radu (jako se David dotazoval Hospodina v 2. Samuelově 5). Rozjímat nad vlastní motivací (jaké touhy mě vedou k té či oné volbě). Žádat od Boha znamení– jako kdysi Gedeon s ovčím rounem nebo apoštolové s taháním losů při volbě náhradníka za Jidáše (srovnej Přísloví 16:33). Stane se, že nás Bůh osloví a „napoví nám“, třeba když narazíme na verš v Písmu nebo slyšíme povzbuzení či radu od zkušenějších křesťanů – a nám se najednou ukáže, jak postupovat dál. Vím, že jsou to všechno jen obecné principy. Možná bychom měli raději neměnný návod, jasný postup, manuál, jak se rozhodovat. Ale Bůh nám nedává návody „krok za krokem“; jen nabízí vztah důvěry, který funguje.

Dilema: dobrý, nebo lepší?

Víte, jedna z věcí, která činí rozhodování obtížným, je ta, že se mnohdy rozhodujeme nikoli mezi dobrým a špatným (takové dilema dokážeme „rozlousknout“), ale mezi dobrým a lepším. Dva příklady z Nového zákona nám ukáží, čemu dát v takové chvíli přednost, co je to lepší (jak by napsal Šalomoun).

 Když byl Ježíš na návštěvě u Marie a Marty v Betanii, šla Marta připravovat pohoštění pro vzácného hosta, zatímco Marie se sedla k Ježíšovým nohám a poslouchala, co její Mistr učí o Bohu. Když si Marta přišla Ježíši stěžovat, že jí Marie nepomáhá, napomenul Ježíš jemně Martu a dal jí Marii za příklad. Řekl: „Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře.Vybrala si to, oč nepřijde.“ (Lukáš 10:42) I my při svém rozhodování můžeme zvážit, které alternativy budují trvalé hodnoty, a které naopak přinášejí jen krátkodobý užitek; které alternativy směřují až k nebi, kde přetrvají, a které naopak pominou s tímto světem. Například zůstat v neděli ráno v posteli a dlouho si pospat je možná tělu prospěšné; ale naslouchání Božímu Slovu, poznávání Boha uprostřed Jeho lidu, to jsou investice s výnosem, o který nepřijdeme.

 Když byl apoštol Pavel ve vězení v Římě a čekal na rozsudek svého případu, také zažíval dilema mezi dobrým a lepším. Ne že by měl v té chvíli rozhodování o tom, co se s ním stane, ve své moci. Ale viděl dvě možnosti, jak to s ním dopadne: buď bude popraven, nebo propuštěn. Každá z těch možností měla své výhody: jedna pro něho samotného, druhá pro ostatní věřící. Jak napsal Filipským: „Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu.“ (Fil 1:22-25) Podobně i my při našem rozhodování můžeme zvážit, které alternativy slouží jen našemu vlastnímu užitku, a které jsou přínosné pro druhé, nuzné, potřebné. To je postoj lásky agapé, které „nehledá svůj prospěch“, ale vidí potřebu bližního a prospěch, který mu může přinést.

Bůh se v Kristu rozhodl pro nás

Sám Ježíš se takto choval, když žil mezi námi. Zřekl se krátkodobých výhod ve prospěch trvalých hodnot – „zapíral sám sebe“; než aby využil své božské postavení, raději hladověl na poušti a žil každým slovem svého Otce. Na kříži se zřekl svého vlastního užitku, nevyhýbal se trestu za nás, nesestoupil z kříže, jak Ho posměváčci vyzývali; to proto, aby přinesl ohromující užitek druhým, těm posměváčkům i nám. Zůstal na kříži až do konce a posloužil svou vykupující smrtí k naší záchraně. Ježíš měl vždy, všude a dokonale, na rozdíl od nás, na mysli věci Boží, a ne lidské.

Ne, přátelé, neznáme budoucnost. Ale známe Někoho, kdo ji zná – Boha, který nám sice nedává předem nalinkovaný život, ale dává nám mnohem víc: svého Syna, svého Ducha a své slovo, že bude vždycky s námi, že bude konat, že na Něho se můžeme spolehnout. Největší rozhodnutí jsme neučinili my, ale On. On se rozhodl pro nás, abychom se my nyní mohli rozhodovat pro Něho každý den. On nás povolal, abychom Ho my den co den volali a vzývali. On vytěsňuje ze života naše modly, abychom se my modlili jen k Němu. On shlédl na nás, abychom my vzhlíželi k Němu. A to je rozhodně lepší než všechny příručky a návody! Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OK