Return to site

Proč máme v rodině problémy?

Matouš 21:28 ... Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: `Synu, jdi dnes pracovat na vinici!´ On odpověděl: `Nechce se mi.´ Ale potom toho litoval a šel. Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: `Ano, pane.´ Ale nešel. Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce? Odpověděli: Ten první!" Ježíš jim řekl: Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.

· nedělní

Bratři a sestry v Kristu, přátelé, hosté –

Dnes pokračujeme v sérii kázání souhrnně nazvané „ZAJÍMALO VÁS“. V předsálí jsou k dispozici lístky pro Vaše další podněty a náměty. Dnešní téma mohlo vzejít buď od dítěte, nebo i od dospělého. Souvisí s otázkou: Proč jsou v naší rodině samé problémy? Někdy to tak možná připadá dětem, jindy si to připustí i rodiče. Téma dne tedy zní: „Problémy v rodině“.

Je to bezesporu komplikované téma; to je třeba si uvědomit hned na začátku. Proto neočekávejte, že tu uslyšíte nějaký „univerzální návod na šťastnou rodinu“. Neexistuje žádný jednoduchý recept, postup, který bychom mohli mechanicky (krok za krokem) vykonat, a bylo by po problémech. Neuslyšíte ode mne žádné „konečné řešení“ problematiky rodinných vztahů. Věc je mnohem složitější, než aby se dala zredukovat do několika pouček.

To ovšem neznamená, že by se s problémy v rodině nedalo vůbec nic dělat! To jistě ne. Co můžeme udělat všichni a hned, je pokusit se začít o rodině přemýšlet jinak. Můžeme se na celou věc podívat s odstupem a nadhledem. Schválně, jestli objevíme něco užitečného…

Třeba hned to, že je dobré se méně srovnávat. Máme někdy sklon si myslet – a odtud nejspíš ta otázka také vzešla –, že ostatní rodiny fungují skvěle a hladce, zatímco té naší se nedaří najít onu „vnitřní harmonii“ či co. Pravda je ale taková, že problémy jsou v každé rodině. Možná si myslíme, že naši skvělí sousedé je nemají. Možná máme za to, že manželé Novákovi mají rodinu bez potíží. Ovšem jak dobře je vlastně známe? Co všechno o nich víme?

Můžeme se na rodinu podívat jako na dům, ve kterém jsou místnosti hezky upravené a pro hosty (třeba obývák, kuchyň). Zároveň tam ale jsou i jiné, trochu zanedbané, kam návštěvy nevodíme (komora, sklep, půda). Obývák je to, co z naší rodiny vidí druzí; sklep jsou ty skryté věci, které známe jen my, co jsme uvnitř. A když srovnáváme, tak se zpravidla díváme na vlastní sklep a u druhých na obývák! Je jasné, že jsme z toho sklíčeni. V ojedinělých případech se naopak díváme na svůj obývák a na sklep u druhých, a říkáme si, jak ti druzí mají špatnou rodinu, zato my… Víte, ani jedno k ničemu dobrému nevede. Každé srovnávání je ošidné.

To je jedna část odpovědi na otázku, proč máme v rodině samé problémy. Není to proto, že bychom byli jiní než ostatní. Problémy jsou ve všech rodinách, i v rodině pastora! Rodinné problémy zažívali lidé v každé době, i stovky let zpátky. Ani tehdy nežili žádní svatouškové, přestože se o nich píše v Bibli. Dnes jsme četli o dvojčatech Ezauovi a Jákobovi, kteří už od mala byli rivaly, panovaly mezi nimi napjaté vztahy. Dokonce ani jejich rodiče, Izák a Rebeka, té rodinné atmosféře moc nepomohli, když každý nadržoval jednomu synovi na úkor druhého.

Nebo jsme četli Ježíšovo podobenství o otci, který své dva syny vyzval, aby šli pracovat na vinici. Jak známo, Ježíš používal běžné příklady ze života, které si mohli posluchači lehce představit. Takže je jasné, že už tehdy se stávalo, že si děti stavěly hlavu a vzpíraly se svým rodičům. Proto to Ježíš vzal jako mustr. „Mimochodem“ tím ukázal, jak podobné je to s námi vůči Bohu! Také někdo jako by svým životem nejprve řekl Bohu NE – třeba tehdy výběrčí daní, prostitutky nebo jiní darebáci. Ale pak přijme pozvání se k Bohu vrátit, najít u Něho odpuštění a nový život s Ním. A jiní naopak jakoby navenek Bohu přitakají a říkají ANO – jako třeba tehdy farizeové a jiní, co se považují za dost dobré. Ale nakonec na Boží vinici, k novému životu v Kristu, nejdou. To je slovo Ježíše, které promlouvá ke každému z nás dodnes.

Ale vraťme se zpět k otázce: Proč máme v rodině problémy? Aby to nevypadalo, že se vyhýbám odpovědi, zmíním krátce 4 možné pohledy a důvody:

1- Proč jsou problémy v rodině? Protože jsou v ní lidé!

Ano, lidé. Lidé různí. Lidé složití. Jak jen s nimi vyjít? Každý má své slabosti, pokušení, zranitelnost, tvrdohlavost, netrpělivost, nepořádnost, vypočítavost, sobeckost. A navíc my, dospělí s sebou neseme to, co jsme si přinesli z vlastního dětství, od svých rodičů, kteří to zase převzali od svých rodičů. Naši pra-pra-prapředci mají stále stopu v našich rodinách, tak jako my zanecháme stopu v rodinách našich dětí, našich vnoučat a pravnoučat.

V rodinách jsou lidé, kteří více či méně zápasí s tím, co zdědili, s tím, co dostali, s tím, jak byli vychováni, s tím, jací prostě jsou. Mějme tohle na paměti a zkusme se třeba ptát, „Co mi brání přijmout mou rodinu takovou, jaká je? Proč je mi zatěžko druhého akceptovat? Opravdu se musím snažit každého předělat, dostat tam, kde chci, aby byl?“ Možná namísto snahy druhé diagnostikovat, nálepkovat a opravovat, zkusme lidi v rodině prostě přijmout takové, jací jsou, milovat je i s těmi chybami. Ostatně, i každý z nás by to samé uvítal od ostatních! Být přijat.

2- Proč jsou problémy v rodině? Protože jsem v ní já!

Ano, chtěl bych věřit tomu, že já jsem jakýsi ostrov na rozbouřeném moři, který jediný je v pořádku, který má všechny rozumné odpovědi na každou situaci. Tak tomu ale není. Nejsem v rodině jen jakýsi pozorovatel, kritik v hledišti, který jen sleduje, jak to druzí dělají špatně.

Když opravdu začneme u sebe, můžeme se třeba ptát: „Mohu já něco udělat pro zvelebení mé rodiny? Mohu dnes být jejím budovatelem, namísto ničitelem?“ Anebo naopak: „Nemohu situaci náhodou zhoršit? A nechystám se právě to zrovna udělat?“

Pamatujme, že náš vlastní přínos do problémů rodiny je v první řadě v tom, jak na problémy reagujeme. To, že si syn neustele, je smutná skutečnost, ale pro budování rodiny je důležitější, jak já na to budu reagovat! Ustelu jí za něj? Ztropím scénu? Vyhodím peřiny z okna? Zfackuju ho, i když je mu už třiadvacet? Jak se k tomu postavím? Naše reakce na problémy jsou klíčové, protože druzí je mohou pochytit a osvojit si je. Protože, věřte nebo ne, víc věcí v životě odkoukáme od druhých, než vyčteme z knih…

3- Proč jsou problémy v rodině? Protože žijeme v porušeném světě!

Jeden starší pastor vyprávěl, jak jeho vnouček přišel jednoho dne ze školky a povídá babičce, „Hele, babi, co jsem se naučil ve školce.“ A ukázal jí prostředníček. Okolní svět má na nás velký vliv. Je tu vliv vrstevníků, jsou tu dobré rady kolegů či kamarádek. V ulicích narazíte na drogové dealery, v TV na pochybné programy. A objeví se další vnější tlaky padlého světa. Dostavují se vážné nemoci. Stávají se nehody. Lidé přicházejí o práci. Rodiny se dostávají do dluhů… A je cílem toho Zlého nás skrze to všechno zahubit a zničit – nás a naše vztahy.

Pavel nám připomíná v listu do Efezu: „Nevedeme svůj boj (ani ve světě kolem, tím méně v rodině!) proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ (Ef 6:12) Proto také ten poslední důvod je nejkritičtější.

4- Proč jsou problémy v rodině? Protože v ní chybí Bůh!

Jelikož vedeme svůj boj proti nadzemským silám zla, potřebujeme také pomoc shůry. Pavel říká: „Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.“ (Efezským 6:11) Máme-li problémy v rodině, potřebujeme víc důvěřovat Bohu – vždyť On ví líp, jak to má mezi lidmi fungovat. Potřebujeme si osvojit Boží pohled na to, co je a co není v životě důležité. Potřebujeme přijmout a sdílet Boží odpuštění a ničím nepodmíněnou lásku. Potřebujeme se v rodině modlit a přimlouvat jeden za druhého. Potřebujeme nalézat trvalý pokoj v Kristu, a ne ten pomíjivý pokoj ve světě s jeho lákadly a pozlátky.

Budovat rodinu je celoživotní proces! Je to cesta, nikoli cíl. Nikdy nemáme hotovo. Buďme tedy trpěliví, tak jako Bůh je trpělivý s námi. I ten Ezau se s Jákobem nakonec usmířili. I ten syn, co řekl otci NE, nakonec šel a splnil vůli svého otce.

Přišlo mi, že jsem vám dnes neukázal moc obrázků. Tak to na závěr napravím a uzavřu dnešní kázání obrázkem a příhodou o rodině dikobrazů. Tahle rodinka žila společně v jedné noře, až do chvíle, kdy jeden dikobraz vykřikl, že už toho má dost, že ho pořád někdo píchá bodlinami a že jde pryč. Všichni souhlasili a řekli si, „To je ono, to je řešení našeho problému.“ Každý si našel svou noru. Jenže přišla zima a každý sám ve své noře začal mrznout. A byly by umrzly k smrti, kdyby se nerozhodly, že zkusí opět žít spolu jako rodina, vzájemně se hřát, dávat pozor, aby se neporanily, a případně jeden druhému bodance ošetřovat.

To je úkol od Boha pro nás, kteří žijeme v rodině: Pod Božím vedením hledat a nacházet tu správnou vzdálenost, či chcete-li blízkost, jednoho k druhému, abychom na jedné straně udrželi hřejivé „teplo rodinného krbu“, a zároveň se vzájemně neubodali k smrti. Amen.

All Posts
×

Almost done…

We just sent you an email. Please click the link in the email to confirm your subscription!

OKSubscriptions powered by Strikingly